Byli jsme zloději

19. srpna 2010 v 17:53 | Kitty |  Vykutálenosti
Jo, vím, co je to strach! Prožila jsem si hodinu strachu a to nikomu nepřeju. I když nakonec šlo o omyl...





Už je to tak dávno! Jako učitelka jsem jela na nějakou akci s družebním učilištěm a měla jsem roli pomocnice kuchaře. Na tu slávu jsme měli uvařit dobrý oběd a tak jsme se tužili. Odpoledne v pilné práci uběhlo a na večer jsme si smluvili s kolegy, že se zastavíme ve stylové putyce na pívo. Čepovala tam rarita - majitelka skoro slepá, hluchá, nemohla chodit a tak se to dělalo tak, že jsme si čepovali sami a psali si, kolik a čeho jsme si dali. Ovšem - této ženě nechyběl bystrý postřeh a tak vlastně netratila. Byli jsme slušní, dobře se bavili a tak večer probíhal výborně.

V průběhu pozdního večera jsme zjistili, že vedle v sále jsou zbytky ze svatby, nikdo už tam nebyl a tak jsme si skromně posloužili. Pár dobrot z opuštěného svatebního stolu na ozdobném kovovém tácku změnilo místo. Odnesli jsme si to prostě na ubikaci, že to druhý den vrátíme. Co - už to nikomu nechybí a zeptat se a dovolit se nebylo koho.

Druhý den šlo o všechno, obědem jsme se měli vytáhnout, vařili jsme přece pro družební přátele z Německa! Tak jsme kmitali od rána v dobré pohodě a náladě. Až do okamžiku, kdy přišel jeden z té naší večerní party a tiše oznámil, že na vrátnici pionýrského tábora je VB a na něco se ptají. On neví...

Rychlé pohledy mezi námi a hrklo v nás. Jsou tu pro nás, kradli jsme! Dodnes si pamatuju tu hrůzu a zmatek. Schovala jsem se za kotel a nemínila vylézt. Vrchol tomu nasadil kolega nevinnou otázkou, jestli mám sebou občanku. V tu chvíli se mi promítlo, že nás zavřou, že nás budou soudit, ostuda všude, budeme zavření - určitě mi v té chvíli nebylo lehce. A tak dopadly i ty nešťastné řízky. Od večera jsme tam měli zbytek obalovacího těstíčka, tak jsme ho použili misto vajíček. Krásné obrovské řízky jsme obalili, ale ouha. Při pečení odpadávaly a s námi na nápravu škod nic nebylo. Nakonec jsme to v mrákotách oloupali, znovu normálně obalili a s jídlem to dobře dopadlo, nikdo nic nepoznal. Ale...

No, bylo to tak, že ten kolega, který nám řekl tu sladkou novinku o VB, s námi večer nekradl a jen se nějak doslechl, že jsme si vzali cukroví a tácek. A tak nám udělal kanadský žertík. Ze svého pohledu! My jsme věděli, že by o tom neměl vědět, proto jsme si řekli, že to VB někdo nahlásil a ti si jdou pro nás. Jenže oni se tam jen tak na obchůzce kamarádsky stavili, chvíli pokecali a šli dál. Nic nevěděli a neřešili. A my? Když jsme se vzpamatovali a dali si dohromady, že nás tenhle kolega pěkně vystrašil, tak to chlapi šli řešit. Něco smlouvali. A druhý den ráno měl kanadský žertéř Trabanta na střeše linkusáku, což byl dřevěný barák na pionýrském táboře. Jak ho dostal dolů se neví, protože jsme už odjeli a on nikoho z nás nepožádal o pomoc. Asi věděl proč.

Kitty
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eve Eve | Web | 19. srpna 2010 v 18:00 | Reagovat

menší písmo jsem v životě neviděla...

2 Livien Livien | Web | 19. srpna 2010 v 18:16 | Reagovat

Safra...měla bych si konečně pořídit ty brýle :D

3 otavinka otavinka | Web | 8. ledna 2011 v 19:47 | Reagovat

No to je tedy zážitek, který se z paměti nevytratí. Ten strach to tak podtrhne, že je z toho jednomu až ouvej. Kitty, proč jsi to do komentáře znovu opisovala ? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU