Hledali jsme červené zlato

20. srpna 2010 v 19:12 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Tak to vidíte. Dali jste se chytit na titulek a ono je to o přírodě. O přírodě na zrovna moderní téma. A o čem je to dnes?



Ráno začalo jako obvykle v poslední době. V šest budíček a rychle se oblíct. Zakuklit do šátků: na obličeji, že jen oči koukaly, další na babku, svetr nebo bunda jako chránič před bodavými muškami, odkryté plochy těla nastříkat odpuzovačem hmyzu. A můžu vyjít. Budu sbírat diviznové květy. Jako každý den...

Jenže dnes (opravdu dnes) to bylo jinak. Zakuklení dobrá, ale před odchodem mě zavolalo moje druhé já, jestli mu půjdu pomoct na louku. Koukla jsem, jak mává, abych odhadla, co to dneska bude. Je to takový potměchuť, často mě doběhne... Ale dnes to vypadalo, že opravdu něco potřebuje. Tak jsem přidala do kroku...

Došli jsme na louku, kde měl už odsečený jeden pruh. Ještě prý že si mám vzít sklinku - a to už jsem byla doma! Budeme těžit červené zlato. A tak jsem si donesla onu litrovou sklenici s plastickým víkem a zastoupila do posečeného pruhu. A dala se do cvičení. Zaostřit zrak, ohnout více než metrákové tělo, odvíčkovat sklenici a nožem nahrnout moderní zlato, vztyčit se, popojít pár kroků, znovu zaostřit... No, jestli jste ještě nepochopili - sbírali jsme v orosené pokosené trávě PLZÁKA ŠPANĚLSKÉHO. Vlastně v pruhu, který se odkryl po pokosené trávě. Chce to taktiku - nestačí projít tuto trať jednou, ani podruhé, ani snad potřetí. Vzniklé pruhy je třeba procházet stále dokola aspoň třikrát. Protože plzáci se při sečení leknou, sbalí svoje odporné černohnědé tělo a přitisknou se pod zbylou trávu. Až po minutách se oklepou a natáhnou tělo v úprku, který je zviditelní. A tak když se po pěti minutách projdete stejnou trasou, najdete jich pár na únikové trase. Jsou také bojácnější, kterým to trvá delší dobu. U nich mám úspěch při druhé obchůzce. A tak dále...

Možná si řeknete, je střelená, tráví čas nejsladšího ranního spánku důchodce na lovu plzáků. Tak to teda nevíte, co je to za hnus a zlost, když si pěstujete cokoliv a to cokoliv jsou tihle prevíti schopní sežrat. Kdyby sežrat! Je to celé vykousané a hlavně polezené slizem, který z takového salátku nejde dolů a sestava pěti plzáků na salátku není nic moc povzbuzujícího. Letos nám sežrali natřikrát čínské karafiáty na hrobě. Ničemu to nechutná, jsme si řekli, vypěstovali a s radostí nasadili na hrob. A postupně jsme se dovídali, že je to okousané, zničené. Nejenom u nás, ale všude. Proto na ně máme takový dopal, že jsme schopní poskakovat po všech travnatých plochách a jásat nad úlovky. Nechutnééé - by řekl klasik. Ale ať. Když máte něco rádi a něco hnusného vám to poleze slizem a jinde požere, tak ten ranní tělocvik rádi podniknete. Škůdcům zmar - chycený a zničený slizák se počítá! A ruční sběr doporučuje i Přemek Podlaha a nakonec i vlastní zkušenost.
Probuzená Kitty





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU