Kuřecí noha jako čapa

28. srpna 2010 v 14:48 | Kitty |  Vykutálenosti
Pokud se vám bude zdát, že příběh odněkud už drobně znáte, je to slabý odvárek toho, co se stalo. Opisuju fejetonek, který jsem sem už jednou chtěla dát, ale nějak někam odletěl v samých počátcích tohoto blogu. Tak do toho...



Jsou situace, které se stanou lidem, kteří se dobře znají a nejsou proto pro ně ničím zvláštním. Ostatním by se mohly jevit jako nezajímavé či absurdní, stanou-li se lidem letitým. Něco takového se mi stalo a chci se s vámi o to podělit.

Nedávno mi moje milá sestra v mailu popsala, co si dali ve známé restauraci k jídlu, když byli vyčerpaní po práci a hrozilo, že ještě bude muset vařit večeři. Text zněl přesně takto:

"... tak jsme si dali - Štěpán gulášovou polévku a společně smaženou kuřecí nohu s bramborovým salátem. To nemělo chybu...".

Večer jsem přečetla mail svému příteli Pepínovi. A protože se přihnala velká deštivá bouřka a veškerá média vypověděla službu, vydali jsme se do postele. Máme někdy ve zvyku si před spaním povídat a toto byla přesně ta situace. Ještě se nám spát nechtělo a ráno nehrozilo brzké vstávání, tak padla "závažná" slova mého nejrozumnějšího:

"No, já nevím, ale to by pro mě nebylo nic moc. Taková slepičí noha" - a pozvedl před sebe nataženou ruku s roztaženými prsty - "obalená ve strouhance by mě nelákala."

Slova opravdu obyčejná, jen kdyby jejich doslovný smysl nebyl absurdní. Na Pepínovo zvláštní vyjadřování a úvahy jsem zvyklá, protože musím být ve střehu, když začne uvažovat. To z něho vylezou takové nenápadné záludnosti, že mě nepřipravenou obvykle krutě dostanou. A to se zrovna v ten okamžik stalo.

Chvíli bylo ticho a pomalu mi docházelo, co řekl. Na obranu sestry jsem tedy zavedla řeč s tím, že to jistě nebyla slepičí noha, ale samozřejmě kuřecí stehýnko. Svoji teorii se ale rozhodl obhajovat. Stále znovu se tyčila jeho natažená ruka s roztaženými prsty... Argumenty mi došly a o co vlastně šlo? Tak jsem zmlkla a pomalu se propadala do spánku.

Pointa tohoto příběhu přišla další ráno. Volala jsem sestru a vypověděla jí, co se večer stalo. Jako obvykle nezaváhala ani vteřinu. Je totiž taky naladěná na Pepínovu vlnu. A tak zaznělo z telefonu něco v tom smyslu, že vlastně v tom byla výhoda.

"Když bych třeba snědla ty polštářky na slepičí noze a něco mi zůstalo mezi zuby, tak můžu použít ty drápy na vyškrabání těch zbytků ještě na večeři!"

No nezabili byste je oba? Mě to jako obvykle dostalo, smála jsem se ještě při tom telefonování, až mi slzy tekly. Po přetlumočení jejího výroku se zlomil i Pepíno, jeho uslzená očička jsem sestře promptně práskla do telefonu, aby z toho taky něco měla. A i z telefonu jsem uslyšela ržání rozveselené babči, které znamenalo, že jsme se pobavili vzájemně.



Jestli se vám příběh líbil, jsem ráda. Humoru není nikdy dost.

Kitty


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. března 2013 v 11:20 | Reagovat

Humoru není nikdy dost. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU