Září 2010

Jak je dobře spolu mluvit

28. září 2010 v 10:18 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Pěkný sváteční den. Dnes jsem ocenila, že je prospěšné spolu mluvit. Míním tím telefonovat si po ránu se sestrou na Moravě...



Samoobsluha na farmě

27. září 2010 v 12:41 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Farma v našem případě je samostatný projekt. Vše v něm má svoje místo a já ještě pořád hledám zákonitosti, které v ní fungují. Teď ale slibuju, že morbidní a trochu nechutné situace už vám nebudu předkládat. To dnešní snad byla výjimka, aspoň doufám. No a snad ještě tato...


Strážce hovínek

27. září 2010 v 11:30 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Tak dnes je po neděli zase pracovní den, neděle pryč, dnes jídlo nedovezou a musím vařit. Potrava je hotová a mám chvilku. Tak vám prásknu, jakého hlídače doma mám...


Sbírání pytlíků

26. září 2010 v 19:37 | Kitty |  Vykutálenosti
Včera jsme slyšeli v Českém rozhlasu 2 Praha rozhovor se sběratelem. Takových sběratelů se redaktoři normálně ptají, čím jsou objekty jejich sbírání originální. Vsadím se, že jste určitě ale neslyšeli o tom, co se dá taky sbírat. To neuhodnete!


KONTAKT aneb Jak jsme si zbyli

26. září 2010 v 19:13 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Dobrý večer, zdravím své příznivce a chci se podělit o historii svého životního rozhodnutí. Třeba tím někomu něco napovím nebo ho povzbudím, že nikdy není pozdě změnit svůj život...


Dobrá rada nad zlato?

24. září 2010 v 21:36 | Kitty |  Vykutálenosti
Včera se mi v mailové schránce objevil zajímavý mail...


Pohlazení po duši

23. září 2010 v 19:47 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Dobré odpoledne. Chci Vám dnes předložit návrh, jak vplout do hladiny krásného vzpomínání. No co už od staruchy můžete očekávat. Ale kdo okusí, neolituje, za to ručím...


Co je dobrý, to je nezdravý

23. září 2010 v 15:11 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Zdravím zase na chvilku mezi prací. Titulek je správný. My letitější pamatujeme, o čem to je. Byla jiná doba a tak až teď konstatujeme - co je dobrý, to je většinou nezdravý...


Pomrazka

22. září 2010 v 17:18 | Kitty |  Vykutálenosti
No to vám musím říct a ještě za tepla. Teď hned, kdy se to děje. Tak jdu na to...


Už je zase plno

22. září 2010 v 17:00 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
V mém životě jsou dvě rozdílná období. Každé z nich se pravidelně dostaví, to už ve svém dlouhém životě vím jistě. Ze žádného nemám velkou radost, ale nic s tím nenadělám. Je to tak a už jsem se naučila s tím žít. Znáte to taky?


Nedělní chvilka poezie

19. září 2010 v 15:32 | Kitty |  Vykutálenosti
Je neděle, krásný podzimní obláčkový den. Pohoda, kdy by se neočekávaly poťouchlosti všedního dne. A přece nikdy si nemůžete být jisti. Jako dnes, i když to byl čajíček proti jiným dnům. Dny ale za to nemůžou...


Pořád ještě doufám, že je

18. září 2010 v 18:15 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Vítám vás na svém blogu. Dnes bych chtěla získat odpověď na to, co se stane s rukopisy, které rádi půjčíte k posouzení a ony se ztratí. Je to úvaha o pomíjejícnosti svých nadějí. Máte taky takovou zkušenost?


Louda

17. září 2010 v 22:20 | Kitty |  Vykutálenosti
Zase se ozývám s příběhem ze života. Dnes konstatuju, že si mě snad trapasy vyhledávají. Posuďte sami. V tomto případě jsem si za to mohla asi sama...


Stačí fakt málo

15. září 2010 v 15:26 | Kitty |  Vykutálenosti
Jo, je to fakt. Někdy stačí nápad, myšlenka, slovo, ptákovina a už se mi do tváře usazuje úsměv, hledám nejkratší cestu k písíčku, sedám a už mi prsty cvrnkají. I dnes se mi tak děje, už tu sedím, potutelně se usmívám a ťukám...


Večerka +

13. září 2010 v 21:30 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Dnešní nadpis platí, je tam plus. Značí nadstavbu, něco, co není běžné, takovou přidanou hodnotu v umělecké rovině. Byť se koncert odehrává v přírodě...

Byli jsme na dovolené v přírodě v kempu Bítov Horka v pohodlné chatě a v tom nejteplejším létě co znám. Opravdu jsme si týden svobodného volna u vody užívali. Přes den jsme my starší ženy vodily naši omladinu do zátoky, hlídali je ve vodě a dbaly, aby se nespálili. Hodně jsme polevili ze zásad racionální výživy, ovšem kromě mě. Já jsem začala přísnou odtučňovací dietu, ale taky v pohodě. Šlo to nadmíru snadno, ač jsem z náběhu měla obavy. Moji stravu tedy vyjmu z popisu dovolené. Ovšem naši mladí desetiletí - Veronika a Vojtěch - si užívali babiččina-sestřina rozmazlování ve všech směrech. To všechno bylo přes den.

Večery byly velmi teplé a do rozpálené chatky jsme se uchýlili až tehdy, kdy už jsme měli všechny hry dohrané, hovory rozpovídané, křížovky doluštěné a do bezpečí chatky nás hnali komáři. V začátku letošního července byl víkend se dvěma svátky, takže v kempu bylo všechno obsazené do posledního místa. Při tom volnu a krásném počasí nebylo divu. Večer začal....

Usalašení v chatce jsme se soumrakem uslyšeli trubku, která hrála večerku. Věděla jsem, že poblíž je vojenská zotavovna, tak mi nepřipadala tato melodie jako nic zvláštního. Nedalo mi to ale a vyhrnuli jsme se ven, připadalo nám, že něco tak pěkného musíme poslouchat venku. Nebyli jsme sami. Z chatek nás bylo venku hodně a jak jsme vyšli, uviděli jsme lidi venku, jak se dívají nad naši chatku nahoru. A odtud zněla i melodie. Shora. Znalí rekreanti, kteří tu už byli víckrát, se nechali slyšet, že to hraje pošťák. Hrál na trubku a k dobru dával několik melodií. Největší dojem ale udělal aplaus stovek ubytovaných. Všude mezi stany a před chatami stáli lidé, nadšené tleskali a "umí" znělo hromově. Duše bítovské zátoky děkovala muži, který každý rok takto zdraví lidi v kempu. Loni prý nehrál, prý byl nemocný, proto dnes i další dva večery sklízel nadšený potlesk za svůj hudební dar pro nás pod sebou. Z obrovského balvanu ve skále nad námi znělo několik hudebních pozdravů.

Tento koncert nás pod večerním nebem stmelil. Příští dny jsme očekávali našeho hudebníka, nezklamal nás. Asi tři dny hrál nad námi a bylo to krásně slyšet, i publikum měl početné. V dalších dnech hrál jinde, už to nebylo tak dobře slyšet a i publikum měl menší. Skončily svátky, už nás bylo míň. Když se pak tóny trubky už neozvaly, litovali jsme. Jaksi to pod bítovskými skalami už patřilo k večeru.

Slíbila jsem, že o tom napíšu do novin. Zkoušela jsem to před pár dny napsat jako příspěvek na Novinky.cz, ale nezaregistrovali mě, nemohla jsem tam nahrát svou fotku. Tak to říkám vám. Jestli pojedete na začátku prázdnin do bítovské zátoky Horka, možná to uslyšíte sami. Já teď za rekreanty moc děkuji pošťákovi z Bítova. Máme to kousek, řekla jsem si, že tam na tento koncert začátkem července zajedeme. A zkusím hudebníkovi osobně poděkovat. Za nás za všechny, kterým hrál. Děkujeme.

Kitty

Nejsem asi in

13. září 2010 v 14:46 | Kitty |  Život mého blogu
Dobrý den přeju dnešnímu čtenáři nebo čtenářce. Tématem dnešního článku je trošku smutné povzdechnutí. No, bude to tak. Asi nejsem "in".


Měla jsem trošku času a chtěla jsem nakouknout, jak se píše a jaká témata jsou na blozích, abych si početla a taky se třeba poučila, případně našla spřízněnou duši, píšící o prostředí a lidech na venkově. Nebo o takových stařešinech, kteří ale nerezignovali na radosti života. Ale bohužel - nenašla jsem kýžené téma ani lidi, které jsem hledala.

Asi jsem špatně pochopila smysl blogu. Myslela jsem si, že jsou to výpovědi o životě, prostředí, lidech a věcech, které nás obklopují a těší. Ale snad z nedostatku času se za zajímavými názvy skrývaly pesimistické útržky jakési reality, zhusta v angličtině nebo v řeči, která se tvářila, že je "in". Nenašla jsem dnes milé výpovědi o lidech, venkově, humor a klid lidí. Odmítám si přiznat, že jsem mimo mísu dnešní doby tak strašně, že se nenajde ani jeden laskavý příspěvek s humorem. Spíš mi z dnešních článků čišely jakési tendenční výkřiky, zkratky výpovědí o životě, mladické patlání o ničem. To beru. Když najdu takový příspěvek, prokliknu ho a jdu dál. Mládí má právo mluvit svým jazykem ke svým čtenářům i fotkami a grafikou. I já doposud zápasím s formou blogu, písmem posílaným i formou písma tištěného. Nejsme dokonalí, ani já nejsem.

Jenže už začínám hledat spřízněné dušičky. Zřejmě bude trvat dlouho, než si najdu osoby s podobnými zájmy, myšlením a pohledem na svět. Skoro si začínám myslet, že na blogu jejich příspěvky jsou, ale schované v jakési složce, kterou neumím otevřít. Budu hledat dál, nevzdám to. Když najdu, ozvu se s komentářem a přihlásím se k přátelské osobě a bude na ní, jestli si padneme do noty nebo do tématu. Doba je divná, napjatá, málo vstřícná, ale nedivní, klidní a vstřícní lidé taky určitě na blog píšou svoje humorné a určitě i smutné zajímavé příběhy. Takové hledám. Lidičky, vysílám ze své farmy úpěnlivé přání. Přihlaste se mi, ať jsem "in" mezi svými. Budu moct číst srozumitelné články, které mi něco řeknou. Ti "in" ať si píší pro mne nesympatické články o ničem, případně o tom, co je zrovna "in" či čím žijou. Je mi jasné, že nás starochů těsně po šedesátce není mnoho, ale jsme a dáváme o sobě vědět, o svých životech a situacích, které čtenáře potěší či dojmou a mají jakousi kvalitu. Neřadíme písmena za sebou jen proto, abychom byli zajímaví a světoví. Já hledám optimisty i jinak postižené, jejichž příspěvky se dají číst lidmi jako já.

Nebuďte lakomí a obohaťte mě svou přízní. Ozvěte se, ať blog ožije i pro mě. Jak jsem jinde psala, důchodový věk je doba moudrosti a poklidu a taky času. Času na druhé lidi. Zde je ta možnost využít blogu a domluvit se o svých zájmech, radostech i starostech, jak je život přináší. Napsat o kvalitě a zájmech naší věkové kategorie a vědět o sobě. Vždyť já slovo "blog" chápu jako "deníček", kde se reaguje a píše o denních událostech, ne jen o těch, co boří svět. Ať je náš den zajímavý a hodný zápisu toho, co nás potěšilo, poučilo, rozesmálo. Smutnit taky umíme, a taky kvalitně. I to je život.

Omlouvám se těm, kteří v mých příspěvcích hledali jen chechtot. Je tam, je, většinou. Denně se mi i jiným dějí příběhy humorné a slibuju, že vám je prásknu pár minut po tom, co se stanou. Teď je to jiné a vážné. Starouši - spojme se!

Hledající Kitty

Stáří jako relaxace

12. září 2010 v 15:04 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Nebojte se stáří! Radí vám starucha z farmy. Odmyslete si celostátní ekonomickou situaci a moji úvahu berte jako ideální stav. Důchodci mají vyhráno!


Moje černá díra

12. září 2010 v 14:11 | Kitty |  Vykutálenosti
Vím, co je to černá díra a víte to většinou i vy. Teď odhlédněme od kosmických rozměrů, představme si mnohem bližší černou díru. Ta je teď a tady. U mě, u nás. Určitě si vybavíte situaci, která se vám stala a kterou jste takto pojmenovali. Nemám pravdu?


Nechte si vrtat koleno

12. září 2010 v 13:43 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Přeji dobrý den. Dnes mám dobrý den na nápady na články a tak doufám, že to tak vydrží nejmíň do večera. Tématem tohoto nabádání bude vrtání kolena nejen v přeneseném významu. Tak tedy zase k věci...


Ještě chodím!

12. září 2010 v 10:50 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Moji milí čtenáři a dušičky spřízněné. Tak vám musím říct, že ještě chodím! A co - no chodí, co je na tom? Ale je - zakládá to úspěch v dalším životě! Můj úspěch v mém životě! A to není málo, tak proto ještě chodím...



Naši dravci

12. září 2010 v 9:49 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Dobré ránko a pěknou neděli. Snad to vydrží a tak mám nápad. Máme doma totiž dravce, a to ne ledajaké. Tak čtěte dál, abyste věděli...



Kusovka

11. září 2010 v 15:52 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Dobrý den při sobotě. Pokud sem dnes nakouknete, vítejte. Jste pravděpodobně lidičkami se stejnou krevní skupinou. I když nejsou moje článečky vždycky k popukání, jsou ze života, pobavily moje okolí a tak je předkládám Vaší pozornosti. Stejně tak je to i teď a tak dobré počtení...



Záchranný pás u červeného zlata

9. září 2010 v 21:13 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Zdravím čtenáře dnešního článku. Jde zase o venkovské téma, na farmách to snad ani jinak nejde. Ode mne se taky nedá čekat moc jiných témat, i když to není vylouč...


DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU