Jak je dobře spolu mluvit

28. září 2010 v 10:18 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Pěkný sváteční den. Dnes jsem ocenila, že je prospěšné spolu mluvit. Míním tím telefonovat si po ránu se sestrou na Moravě...



Zavolala jsem jí v čase, kdy jsem předpokládala, že už došla od králíčků a sedí si u kafíčka po ranní obchůzce své farmičky.

Mezi řečí jsem si postěžovala, že obsahem posledních dní je likvidace záplavy jablek. Teď, když poprchává, si připravím jídlo a pak krájím na kompost narušené ovoce, lepší krájím a steriluju, včera navíc jsem začala dělat džem, do kterého jsem použila Tang, prášek na přípravu nápoje. Měla jsem jich víc a takto jsem je využila. Další jablka čekají ve skladu na lískách. Dál ještě stojí košíky s trhanými. Prostě - hodně jablek, málo rukou a nemožnost to reálně spotřebovat. Sběrna nevykupuje, takže se ani prodat nedají. No a najednou slyším povzdech a slova:

"Co? To nemyslíš vážně, to máte tolik jablek?"

"Jo. Jsem už z toho nešťastná. Co s tím budu dělat nevím..."

A pak z telefonu zaznělo osvobozující:

"Panebože, já nemám nic. Nějak to vymysli a pošli!"

Je to tak. Sestra má na Moravě zahradu a dobrý sklep. Každým rokem tam sklidili nadbytek jablíček, část jich rozeslali nebo rozvezli přízni, zmoštovali, zbytek uložili do verandy. Po přebrání je pak uložili do výborného sklepa a měli pomalu až do dalších zdroj pro sebe i pro ostatní. I pro nás, když jsme tam přijížděli. Ale letos? Na jediném z řady stromů s nepříliš chutným ovocem na jedné větvi OSM jablíček. Letos jí voda zaplavila zahradu, zima v době kvetení, takže se úroda dá spočítat na prstech obou rukou. Při vší té hrůze nevěděla o bohatství u nás. Když jsem jí to slíbila, zase starost - jak to dopravit na Moravu? Chtěli jsme tam jet včera, jenže pršelo. Teď je jasné jedno - budu je pro ni zavařovat na kompot, dělat džem a trnout, aby ta jablíčka, která jsme vytřídili, vydržela.

Pak už vidím situaci, kterou mi jednou líčila. Prý, když servírovávala jídlo svým dětem, tak to musela mít promyšlené tak, že nádoba s jídlem dopadla tak šikovně na stůl, aby mohla rychle stáhnout ruce, aby o ně nepřišla. Teď možná to bude inovované! Sjedou se k ní všichni zájemci a naše ovoce se rozejde do spřízněných moravských rodin. Možná to ukočíruju tak šťastně, že nebudu muset všechno zavařit, dovezu celé ovoce a ženičky si to budou moci upravit jak uznají za potřebné. Taky budou mít možnost si naše ekologické ovoce skousnout podle chuti bez ohledu na stále rostoucí ceny ovoce z ciziny v marketech. Těším se proto na návštěvu rodin na Moravě!

Lásky moje spřízněné na Moravě, těšte se taky! O dary naší farmy se ráda podělím!

Potěšená Kitty
...........................................................................................................

O pět hodin později: jablka uhánějí na Moravu! Vysvětlím vám to.

Jen jsem zveřejnila tento článek, volala jsem znovu sestře, ať se podívá na blog a o čem jsem psala. Zrovna si psala se svým nejstarším synem. Zeptala jsem se, jestli není na chalupě poblíž nás. Prý ne. O pár minut později mě napadlo zavolat mu a říct mu o jablíčkách u mě. Hurááá, zrovna měl práci ve Znojmě a právě vyjížděl zpět na Moravu. Nastínila jsem mu, že by mohl pomoct, trošku si zajet a vzít jablka na Moravu. No - zestejnoval svoje akce, my jsme popojeli k němu do Žerůtek, předali krabice a pytel a už se to vezlo! Jo, je to dobře - mluvit spolu!

Organizátorka Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 19. prosince 2010 v 18:13 | Reagovat

Ano, ano. Někdy se lidi aj domluví. Je to stejně s podivem, že letos jablíčka nikde nebyla až na výjimky. Denně jíme tři až čtyři a tak chodíme do obchodu-supermarketu. Ale jiná léta jsme chodili na tržiště, kde byla česká jablka levnější a chutnější. Jsem závislá na pektinu, dělá mi to dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU