Pořád ještě doufám, že je

18. září 2010 v 18:15 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Vítám vás na svém blogu. Dnes bych chtěla získat odpověď na to, co se stane s rukopisy, které rádi půjčíte k posouzení a ony se ztratí. Je to úvaha o pomíjejícnosti svých nadějí. Máte taky takovou zkušenost?


Před lety jsem pěstovala křečky. Bavilo mě to až tak, že jsem se rozhodla napsat o jejich životě s námi knížku. Jsem psavec celý život a tak se postupně nashromáždila řada jednotlivých příběhů. V té době nebyly skoro žádné instruktážní příručky, natož článečky o zájmovém chovu. Jednotlivosti spojovala láska k mým výpěstkům, měla jsem je pojmenované a byla šťastná, když byl některý "obzvlášť vypečený". Jejich život jsem ráda i fotografovala. Tak jsem si řekla, že to zkusím vydat jako vlastní dílo.

Jak jsem chodila - jako v pohádce o slepičce a kohoutkovi - po budoucích sponzorech, to ráda pominu. Počet výtisků byl všem malý, i když hodnotili obsah i formu dobře. Nakonec jsem zůstala sama s tím, že to nepůjde. Tak jsem si řekla, že to poskytnu rodině a známým... a stalo se. Měla jsem původní rukopis v propisové knize, potom jednotlivé články uložené na disketě, vytištěné články celé "knížky" včetně fotek (a to několikrát), určitě uložené na disku - prostě několik forem. Zdá se to těžké všechno toto ztratit. Mě se to ale k mé velké smůle stalo a to dokonale. Průpisovou knihu jsem půjčila jednomu, diskety nevím komu jsem půjčila, soubory vytištěných článků také někdo obdržel, změnila jsem počítač... I když mi všechny soubory ze starého počítače odborníci převedli a zálohovali, doteď jsem nenašla ani jeden ze zdrojů mé zamýšlené knížky. Nikdo si nevzpomněl, že bych jim to půjčila, že by to ode mě dostal k přečtení, že by to třeba náhodou našel v starých písemnostech. Učilištní počítač skončil s učilištěm, tam jsem to taky určitě měla. A co už teď?

Zase jedna speciální černá díra. Tahle je ale obzvlášť citlivá. Popis těch krásných ptákovinek, kterým nás bavili a zlobili naši miláčci, už nedám dohromady. Je to pro mě hodně bolestivé místo. Mám ale ještě jednu naději - že se stane zázrak! Že někdo bude číst tento můj postesk, že bude hledat ve starých papírech a trkne ho, že ty papíry, co zrovna vykutal, hledám a stýskám si proto. Třeba ho dojme, že mi chybí a ozve se mi. Ráda bych řekla a slibuji, že nikomu nebudu vyčítat prodlení ve čtení. Jako v knihovnách - budu ráda, když to v rámci čtenářské amnestie někdo vráti. Dokonce to oslavíme. Stane se to? Ráda bych v to doufala a věřím, že tento článek se třeba ujme. Že mi bude k prospěchu, že píšu články na svůj blog. Pokud budete číst tento článek a máte mě rádi, pomozte mi vrátit radost z mých milovaných článků. Je někde moje budoucí knížka?

Doufající Kitty

P. S. z roku 2011:
Našla jsem! Při sekání elektriky v domě jsem našla jeden rukopisný text knížky bez obrázků. Ale bohužel - už není nedostatek publikací o chovu křečků a tak už je to téma k nepotřebě. Černá díra úložných prostor vydala své tajemství; aspoň že tak!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 16:30 | Reagovat

To je ale škoda! [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU