2. říjen - Š, Š a š

1. října 2010 v 11:06 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Jak tak koukám na názvy článků, často se tam objevuje písmeno Š. Pamatujete? Třeba vás zaujal článek s nadpisem "Ššššššššš" nebo tak nějak. No a dnes se toto písmeno připomíná, přestože spíš přes oslí můstek. Blíží se 2. říjen, významný den pro mě. Ačkoli, v jednom případě jen podmínečně...

Druhého října si připomínám dva významné dny. Nemůžu přímo prozradit, kdo je má. Budou tedy stačit iniciály.

Prvním je významná osoba, můj bratr, takto s malým "š", abych dodržela tu symboliku. pojmenovávám ho "šikulka". Dožívá se 59. roku a zaplaťpánbůh teď už zase ve zdraví. Je úspěšný, hodný, šikovný, je můj brácha a máme se rádi.

Druhou osobou je můj exmanžel, má také příjmení se "Š". Já už bohudík ne, nechala jsem si zase vrátit svoje dívčí jméno. Jako manžel (hlavně ke konci) nebyl nic moc a tak proč bych měla nosit jméno někoho tak neúspěšného a pro mě nevhodného. Když teď mám sice taky "Š", ale úspěšné a milované s jeho nositelem. To je tak všechno k "ex". Ještě si vzpomínám, že když někdy chci říct o sobě nebo o někom, že je chomout nebo neschopný, zazní jméno s tímto "Š" číslo dvě.

A jako třetí "Š" si připomínám maskulínum, ale ten chlap nemá asi žádné výročí. Je to můj minulý nadšéf. Měla jsem kolegu-šéfa, ten byl vstřícný a přátelský. A měl taky šéfa, právě tohoto "Š" a ten určitě i jemu pil krev. Kvůli němu jsem nakonec odešla z učiliště. Dupala po něm po revoluci naše ředitelka, on jako obyčejný chasník nestačil svému postavení a znepříjemňoval život nejen mně. A tak jednou jsem se tak naštvala, že jsem ho slušně poslala někam a podala výpověď. Jak velké "naštvání" (slušným slovem) to bylo pochopí ten, kdo věděl, jak dlouho jsem odolávala. Jednou jsem byla v léčení u psychologa kvůli němu a nakonec se rozhodla odejít vůbec, ačkoli léta jsem se bála inventury výdejny nářadí, kterou jsem aktuálně tehdy vedla jako mistrová. Najednou všechno šlo!!! Psychologa už jsem nepotřebovala, inventura výdejny za pomoci mého milého šéfa proběhla a já se osvobodila. Moje šéfová ředitelka mi tehdy řekla, že se diví, jak dlouho jsem to vydržela a že jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla. Měla pravdu. Touto dnešní zpovědí jsem se vypořádala s traumatem, které mě nemuselo tak dlouho trápit, kdybych byla akčnější. Ale co už teď. Aspoň to víte vy!

A tak když budu zítra, druhého října, vzpomínat a rozesílat blahopřání, budu pamatovat jen na svého brášku. Exmanžela jsem úspěšně ztratila z očí a "Š" třetího si nepřeju ani vidět. Teď je snad úspěšný, jako můj žák nebyl nic moc a v mých očích tak ztratil kredit, že už mu nepřeju ani to nejhorší. Nezajímá mě. Toho bych se v takové síle a kvalitě nechtěla dožít. Abych byla šťastná, že ho nemusím!

Pamětnice Kitty


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU