Dej to druhýmu!

18. října 2010 v 13:50 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Kdo zná můj blog, ten ví, že zápasím s nadváhou. Nyní procházím obdobím tvrdé diety a tak není nic divného na tom, že jsem si vyhledala literaturu, nasála rady a pokyny od paní dietoložky a dovršuju úbytek prvních dvaceti kilo. V pohodě. Tento příběh už je dost fousatý. Ale přesto ho dávám k lepšímu.

Mám doma chlapíka, zlatého člověka. A taky jedlíka. Už od počátku naší známosti (letité, už je to dvacet dobrých let) mi imponovalo, že co uvařím, to mi sní. A taky všechno - a to doslova. Za těch víc jak šedesát roků jsem prošla postupně obdobími tlustými a obdobími úbytků. To je tak pestré povídání, že bych nedošla do konce. V posledních letech (mnoha) mám snahu vařit a servírovat tak, abychom se najedli, ale příliš nepřibývali. Jenže...

Můj nejmilejší jedlík říká a tím chválí moje kuchařské umění, že

"ať je to jakýkoliv, hlavně ať je toho co nejvíc!"

Je to takto. Od počátku vaření pro něho jsem vařila hodně jídla. Příkladně celou pernici bramborového salátu pěkně se salámkem, zeleninou, okurkami a tatarkou - samá chuť! Pro neznalé - v pernici se pralo prádlo v rukách za dřevních časů. Prostě velký vandlík. Od počátku jsem celý oběd donesla do obýváku a servírovala tam přímo na talíře. Nádobí s pokrmy zůstalo na sporáku poblíž. A to byla chyba chyboucí! Na stůl na talíře přišla porce a zbytek měl zůstat zbytkem, odneseným zpět do kuchyně! Měl! Jenže po čase jsem si všimla, že jedlík odešel od prázdného talíře a zaslechla jsem za svými zády podezřelé zvuky. Jednou jsem si všimla, že lžička zvoní v pernici a můj nejnedojedenější se dojídá přímo u zdroje. Když jsem na to zareagovala, on hned odpověděl:

"Já to jenom zarovnávám!"

Jak tak zarovnával často, zbytky zůstaly zbytky, ale dole v kuchyni. Nebo jsem je ukryla do různých nádob, nádobek, hrnců..., aby mi to hned "nezvečeřel!"

Ještě kolem dietního jídla. Musela jsem vařit dietněji, tak přišly na řadu různé zeleniny, tofu, sojové maso jako doplněk masa v guláši, dýňové zelí, zapečené cukety. Prostě nejrůznější jídelní protézy, chutné, ovšem netradiční. Aby příliš netrpěl nezvyklým jídlem, dostal toho víc. Často jsem se ptávala, jak mu to chutnalo. Zaznívalo s železnou pravidelností: "Ať je to jakýkoliv...!" - viz výše. Když jsem se zeptala, co by tomu řekli mužští v dědině, taky zaznívá s železnou pravidelností: "To by letělo na strop!"

U nás to na strop nepoletí. Je toho totiž tolik, že:

"Ať je to jakýkoliv, hlavně když je toho hodně!"

Sice s tím nesouhlasím, měl by jíst dietně jako já, ale kterou kuchařku by to nepotěšilo? Papká dovážené obědy teď už bez mé účasti, ale je toho zkrátka "co nejvíc". Nanejvýš se drobně podělí s naší Kittynkou.

Dietkující Kitty

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU