Je to v troubě

18. října 2010 v 13:17 | Kitty |  Vykutálenosti
Jsou situace, kdy čekáme a těšíme se na milé setkání. Uděláme pro to všechno, zvládneme téměř nezvládnutelné a přece nám nějaká maličkost radost zkazí. Jako tentokrát...

Volala jsem sestře a ta se mi svěřila, že prožila pěkná setkání při svých narozeninách. Ale přece se chybička vloudila. Tentokrát se v tom angažoval zase její přítel - takže jak říkám, ženská si nevybere.

Na setkání se synovou rodinou se těšila a plánovala, jak vše nejlíp zajistit, aby to klaplo, nic nechybělo k dobré pohodě. Takže vše nakoupila a ráno začala chystat. Radila se, jestli stačí nachystat chlebíčky hned ráno před vařením. Nakonec přistoupila na to, že to stačí po vaření, že on všechno připraví a pomůže. Stalo se. Dobrá polévka a řízky s bramborovým salátem čekaly na návštěvu. Došlo na tvorbu chlebíčků s tou nejoblíbenější pomazánkou, z velmi levných a jednoduchých surovin, přesto byly její chlebíčky vyhlášené. A už se čekalo jen na hosty, ve kterých letos přibyl vnouček skoro roční a tak bylo o napětí a shon postaráno. Zasedli, pojedli, byla kávička a hovor, prokládaný skotačením dětí. Zhodnotil se uplynulý rok od její šedesátky, jak roste vnouček, hlídala se divoká vnučka. Pohoda. Nic se nestalo, dobrá vůle panovala po celou oslavu. A tak už jen závěrečná kávička a páááá! Vyprovodila je k autu a došla domů, aby mohla konstatovat, že to už byli ti poslední a teď si oddechne a chvilku si sedne.

Jak se tak rozhlížela po upotřebených věcech, strnula. Něco jí na tom stole po hostech chybělo. Zapátrala, vzpomínala, co ji tak upoutalo, že tam chybí. Po chvilce celá zkoprněla. Došlo jí, že tam nevidí chlebíčky! Vrchol jejího pohoštění, na který všichni čekali. Teprve teď si vzpomněla, že je to v troubě. Jak totiž po uvaření oběda nachystali chlebíčky, už tam nebylo místo, kam by chlebíčky umístila. Proto ji napadlo dát je do trouby. Má nový sporák, nic by se jim nestalo, jen bylo potřeba, aby si vzpomněla, že tam jsou, protože jí zkrátka zmizely z dohledu. Zaúkolovala tedy přítele, aby jí to připomenul. Aby na ně nezapomněla.
Teď tedy koukala na zbytky pohoštění. Vrchol jejího umění a oblíbené kousky pochutin jejím hostům nepodala! Jak se to stalo?

Tušíte asi jak. V tom shonu a křiku kolem hostů zapomněla, že jsou ještě chlebíčky a hlavně
že jsou v troubě a proto je nemůže vidět. Přítel si vzpomněl, ale jak jsou chlapi zlomyslní, když ženská něco zapomene - schválně čekal, až si vzpomene ona nebo někdo z návštěvy. Jenže nikdo nepřipomenul a on na to nakonec asi taky zapomněl - bylo to v troubě! Doslova!

Chtělo by se mi poradit mé milé sestřičce, že se má spoléhat na ruku, která vychází z jejího ramene. Neporadím. Vím, o čem mluvím. Mám doma taky takového exota. Už přece jenom trpím zapomnětlivostí a on je ten, kdo z toho má občas radost. Že na to doplatí druzí, to mu někdy nedojde. Že je znehodnocená moje usilovná práce pro radost druhých. Je vtipný, zde ale ne na pravém místě. Ale - co byste čekali od chlapa? Však vy víte, jak mu to vrátit tak, aby ale netrpěli druzí!

Kitty

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU