Vzpomínání...

26. října 2010 v 5:22 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Včera jsme se rozloučili s Kittynkou. Černostříbřitá kníračka už není.



Patnáct a půl roků života se zosobněnou láskou skončilo. Je ráno po tom smutném dni, probudila jsem se brzy a vzpomínám. Připadám si jako pes, vyjící smutkem. Pes, kterému umřel jeho pán...

Její příchod vlastně také začal smutkem. Zemřela mi maminka. Z nepodařeného manželství jsem zrovna odešla a v tomto rozpoložení jsem zaslechla, že nedalecí sousedé s kníračkou mají v rodině zrovna její sestřičku, která je k odebrání. A tak se po týdnu objevila u mě. Maličká fenečka, tři měsíce stará. Kdo ji chcete vidět, vyťukejte si http://home.tiscali.cz/kitty/ a tam jsme obě. Kitty s Kitty. Už od prvního našeho dne byla krásná a taky statečná. Jezdily jsme za mým milým dálku dalekou třemi vlaky a autem každý pátek tam a v neděli zpět. Už nás v rychlíku znali, měli jsme kupé milovníků psů. Kolikrát mě zaštiťovali vlastními těly, aby ji průvodčí neviděla, když si vedle mě hověla na ručníku na sedadle. Jen jsme se sešli v kupé, už se začal hovor hrdých chovatelů. O jejich šťastných zvířátcích. Toto naše kupé snad přitahovalo milovníky našich zvířátek. Některé zaujala krásná drobná fenečka, mne zase jejich zvíře, které si vedli nebo nesli sebou do vlaku. Na konci třetího vlaku nás čekala moje láska, Kittynka už dlouho cítila vůni sila, která značila cíl cesty a její radost ze známého páníčka.

Aniž jsem si to uvědomovala, podřídila jsem svůj život jejím potřebám a ona zase našim. Nebyli jsme si otroky, ale realitou, která se vyvíjela. Jak rostla, srostla s námi a my s ní. Byli jsme šťastná trojka. Taky přišly stíny s úrazy od cizí feny a od auta, ty nás zase víc stmelily. Letitý boj s cizopasníkem jsme časem vyhráli. Boj s nechutí jíst se podařil až na stáří. Pro sousedy v posledních letech byla malá Kittynka hbitým běžcem u mého kola, když jsem musela do obchodu. Nerozlučná přítelkyně všech, kdo ji znali. Štěkavé štěstí, které nás vždycky nadšeně vítalo. Zdroj starostí se stříháním, až nakonec jsme se ji naučili stříhat sami. Výdaje za dietní stravu v posledním jejím roce. Upravení našeho režimu kvůli jejímu zdraví. Po střetu s autem trpěla epilepsií, kvůli času už špatně viděla, špatně slyšela, nakonec i špatně chodila. Od posledního záchvatu před týdnem už to šlo rychle. Často a dlouho spala a když šla ven, měli jsme pohotovost. Aby dobře sešla se tří schodů, nikde venku nespadla a trefila domů ze dvora - to už nebyla radost. Dokud bezbolestně žila a začala dobře jíst, šlo to. Včera už to nešlo. Tak došlo k nejhoršímu. Proto nemůžu spát...

I nadále zde budeme tři. Naše štěstí už ale nebudeme vidět. Bude nám chybět láska naše štěkavá. Vyju smutkem jako pes, který ztratí pána. Není nám oběma a nikomu, kdo ji znal a dnes se to dozví, lehko. Zůstane pěknou vzpomínkou.

Vzpomínající Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. dubna 2014 v 21:33 | Reagovat

Vracím se po letech zpět k tobě a vidím, že vymizely všechny komentáře. Nebo nebyly? Už nevím. Ale divím se, že nikdo nechtěl politovat velkou ani malou Kitty

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU