Zase křik!

13. října 2010 v 14:48 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Dobrý den. Dnes jsem dospěla k poznání, že tématy mých článků se stávají spíše negativní věci, činnosti a emoce. Že začínám být pro své čtenáře trapná, jak se pořád zabývám přízemními věcmi, říznutými pesimismem. Lásky moje čtenářské, ale tak to není!

Přísahám a slibuji, že budu psát mnohem raději jásavě o nááádherných věcech, pokud... A už je to tu zase! Kšššc!!! Tak jinak...

Kdybych dnes měla psát, jak si bytostně přeju, tak z toho nebudeme mít nikdo nic. Vy si nepočtete a já nesplním takové mé psychologické denní penzum článků. Aspoň jeden denně! A veselý!

K tomu nadpisu. Chtěla jsem teď psát o slimácích, jejich proklínaných vajíčkách ve zryté půdě, ale nebudu. Zajedno by to bylo zase o nechutném tématu, nenáviděných plzácích atd. Zkrátka o něčem s předponou "ne-". A tak to ne! Teď jinak!

Blíží se podzimní plískanice, ale my jsme včera stačili sklidit všechnu naši řepu (optimismus!). Dnes Pepíno "rejpá" - tedy ryje. A křičí (nebezpečí, výhružka?). Stojí u čerstvé voňavé uryté porce země a volá:

"Honem! Poď sem!"

Schválně píšu "poď sem" pro zdramatizování textu. Otočím se a pádím k němu. No pádím! Hrnu se a dostane se mi vysvětlení udýchaného Pepína.

"Poď si to sbírat!"

A je to tu zase. V rozlomeném urytém kusu země se bělá hrstka bílých nenáviděných vajíček. No samozřejmě, zase ti plzáci. Zastavím ho tedy v postupu rytí a sháním nádrž, lopatku a nůž k odebírání toho nadělení. Přitom poslouchám informaci, že už takových hnízd vyryl hromadu (!) a ke každému mě nechtěl volat. Jenomže je jich tolik, že to stojí za to . Tečka.

Zrušila jsem záměr neužitečně otrhávat listy celeru a odebírám čtyři hnízda. Pak nic. Stojím a hledím. To by mi šlo. Podvědomě ale tuším, že to tak dlouho být nemůže, mám i práci jinou. A tak vyjednávám, že by to mohl sám...

To odmítl. Prý nebude každých deset centimetrů cvičit s lopatkou a zdržovat se. Dlužno říci, že JÁ jsem v té chvíli zbytečně postávala už dvacet minut! Tak jsem se zapřela a odcházím. Za sebou slyším:

"Jo. A co budeme na jaře sbírat, když to všechno zničíme teď?!

Není k zulíbání, to moje milované maskulínum?

"Uhoněná" Kitty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU