Zlaté vrcholy aneb Mňááám a Nemňam

1. října 2010 v 8:29 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Jsem dítě své doby a v televizi sleduju občas i grafy. Třeba na ČT24 o zlatě nebo o akcíích, burze a tak dál. Mají takovou jakoby ustálenou barevnou hladinu a nad ni vyčnívají špičky, jsou tam i propady. A o těch špičkách a propadech dnes ztratím hodnotící slovo.

Stálí moji čtenáři se upamatují, že v mých článcích občas probleskne zmínka o tom, že bereme obědy. Tedy jeden a v poledne se o něj dělíme. Jsme letitými zákazníky, i když já ještě tolik roků, kolik je prstů na rukou. A chutná nám, jak nám kuchařky posílají své dílo. Teď aktuálně se objevila konkurence, já jsem však staromilec. Neměním vlajku, i když zrovna vojsko nevítězí. A o tom to je.

Na jídelníčku, který dostávám, jsou vrcholy i nevrcholy. Vrcholy, to jsou stálice, velmi chutné a oblíbené krmě. Jmenovala bych polévku "krkonošskou cibulačku", ta je podle mé chuti. Mnou neoblíbená je "krupicová s vejcem". A ta má tu smůlu, že se vyskytne jakoby naschvál, když k nám přijede synovec z Moravy a chci ho uctít obědem. Přijede vždycky jen na skok, je jedlíkem a tak využiju oběda, aby se rychle najedl vařeného. A koukám, co to dnes dostane - a ona je to teploučká "krupicová s vejcem"! Sní to s povděkem, ale já trpím. VÍM totiž, že MNĚ nechutná a tak mám pocit, že nedostal to nejlepší, co mu chci dát. Můj přítel říká i o ní, že "ať je jaká je, ale ať je jí hodně" a normálně ji sní. Zato miluje "knedlíčkovou, ale bez vody" - tak hustou.

Tak to byly polévky. Výborných je víc a občas cítím potřebu napsat kuchařince, která tvoří polévky, obrovskou pochvalu. Jednou nebo dvakrát se mi i podařilo napsat pochvalu, jistě byla v řadě pokrmů jmenovaná i polévková kuchařka a její výtvory. Jsou ale i hlavní jídla, která jsou stálicemi a jsou podle mého gusta. Teď s tou dietou jen jazyk omočím, ale vím o nich. Když mám jmenovat, vše s kuřetem - Kuře mlsné komtesy, Maminčino kuře, Kuře divokého Baska a tak dál o kuřatech. Dalším je Pikantní vepřové tiráka Bédi, Brněnský řízek, Peciválky s mákem atd. atd. Pepíno miluje zelí ve všech podobách, to ta kuchařská děvčata umí, dál výpečky, bramborové knedlíky se škvarkama, řízky jako aportdekl, Soukenický řízek, Vepřová pečeně opečená na citronu... zase ujíždím na tom, jak vzpomínám na mňamky, které nemůžu, "ale vím o nich". Řada je delší, ale nechci unavovat. I když - takovými laskominami jako Šumavská kapsa bych rozmazlila i královský jazýček. A i pro Pepína je toho dost, teď si užívá skoro každý oběd celý. No a co by bylo na opačném konci? Ani si nevzpomínám - jen když je toho hodně!

A konkurence? Skoukla jsem jejich jídelníček. Tři jídla k výběru denně, taky to nově k nám dovážejí, hospodská kvalita v množství i chuti - část strávníků si tu možnost nově zvolila. My ne, JÁ NE! Pepínovi je to jedno, viz "jen když je...".

Škoda, že z důvodu utajení nemůžu jmenovat městys, odkud k nám ta poselství zručných kuchařek vozí. Ti, kdo jídla berou nebo jsou zdejší, ti to ví. Chtěla bych je jmenovat, kuchařinky šikovné a pečlivé a nápadité a nešetřivé a... a... Chvála jim! a v a a palec nahoru!

Mlsná chválící Kitty


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU