Chvála rehabilitace

17. listopadu 2010 v 20:39 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Blíží se druhé výročí výměny mého kolena pro pokročilou opotřebovanost. Vzdávám chválu třebíčské ortopedii zcela bez výhrad. I za to, že mě nakonec přesvědčili jet na rehabilitaci do ústavu Hrabyně. Jsem ve vztahu k nemocnici pouhou "kusovkou", protože vše dobře funguje. Prošla jsem celým systémem rehabilitace; absolvováním rané pooperační péče i osvojením si potřebných cviků, zajišťujících další fungování použité náhrady. Dokonce jsem si vzala k srdci snížení nadváhy a daří se mi to.

Kdo nepochopí, že operační výkon je jen prvním stupněm k dobré funkci orgánu s náhradou a podcení nutnost kvalitní rehabilitační péče, dělá velkou chybu! Většinou u starších pacientů se řeší výměna kloubu a ta se podaří. To je jen první krok. Pro operaci se mnohdy starší pacienti rozhodují až už to opravdu nejde dál a zatím si vypěstují velké změny na šlachách a svalech. Kloub sice funguje dobře, ale je třeba systematicky rozcvičit ztuhlé, zkrácené a degenerované šlachy. To se nepodaří, pokud to necháme jen na nezkušeném pacientovi, překonávajícím následky dlouhodobé nečinnosti vlivem bolesti při potížích. Nesoustavná rehabilitace nenapravuje celý orgán tak, jak je potřeba. A o tom teď chci psát.

Měla jsem později i další potíž. Ruka nad loktem mi začala bolet při pohybu, kdy jsem chtěla něco vzít ze zadního sedadla, pro tuto závadu zcela typický pohyb. Bolest se stupňovala, vyšetření nedávala odpověď. Byla jsem proto přijata zase do třebíčské ortopedie. Tam jsem plánovitě procházela CéTéčkem, magnetickou rezonancí, rentgeny - pořád bez nálezu. Sice mě mohlo těšit, že tam nebyla nebezpečná nemoc, ruka ale nesloužila dál. Až jednou...

Ráno čtvrtý den přišla dívčinka na pokoj, že je z rehabilitace a podívá se tedy na ten problém. Doslova jeden dva pohyby a zařvala jsem bolestí. A to už prý půjdeme do rehabky, byl by to problém hlavně pro ostatní v pokoji. No a tam zjistila, že čertík se jmenuje rotátor. Malý sválek, často o něm člověk celý život ani neví - pokud normálně funguje. Proč se splašil nevíme. Napravit to ale umíme. Stačí pár cviků do bolesti. A tak jsem byla poučená, napsala si je a začala naplno cvičit. Ani to teď není to hlavní, proč tento článek píšu. Totiž - na pokoji byla jedna paní, které už podruhé vyskočil po operaci kyčelní kloub. Operovali ji tady a proto jí to tady taky musí spravit. Byla celá vylekaná, že se jí to bude pořád opakovat a krutě obviňovala místní doktory. Když teď viděla úspěch rehabilitační dívčiny, chopila se příležitosti.

Nečekala na nic a zatímco jsem cvičila za dohledu doporučené cviky, zavolala si tuhle mladou specialistku ke své posteli. Tam jí převyprávěla příběh svých potíží. Žehrala na špatnou operaci, svěřila se se strachem, jaký bude mít už napořád život se strachem. Ptala se, co se stalo špatně a tehdy jsem uslyšela radu ceny zlata.

"Milá paní, to není vina doktorů. A když už, tak doktorů na rehabilitaci, kteří vám špatně vysvětlili nutnost správně rozcvičit pooperační stav a pak hlavně nutnost stálého správného cvičeni v dalších letech, dokud se zraněné a oslabené svaly a šlachy nedostanou do formy cílenými cviky. Přesnými cviky, přesně sestavenými pro váš případ!"...

Těch pár slov mělo silný účinek. Okamžitý účinek. Dobrá rada slovní nebyla jediná, hned poté následoval popis a nácvik cviků s vysvětlením přesně pro tento případ. Druhá paní se připojila s podobnými obavami, ale ta byla čerstvě operovaná a notně vystrašená tím, co se stalo. Za tyto rady tahle laskavá rehabka zaplaceno nedostala. Její rady a hlavně úsilí k nápravě stavu byly cennější než peníze. Hned na místě získala obrovský respekt a díky.

Naděje má velikou sílu a moc. To zná každý, kdo se bojí komplikací nemoci nebo zdravotního stavu. Hned po jejím odchodu si ty dvě ženičky sepsaly rozpis a začaly neúnavně cvičit podle doporučení. Takové úsilí a vědomí si důležitosti této "jen" rehabilitace jsem viděla po všechny další dny třikrát denně, na plné pecky. A jedna z nich, zrovna ta postižená bolestivou
příhodou už podruhé, cvičí dodnes. Uměřeně, ale taky denně. Pár cviků jí posílilo nejen kloub, ale i sebevědomí. Věří, že se nehoda už nebude a nemusí opakovat. A navíc - šíří tyto zkušenosti dál mezi podobně rizikové. Na rehabilitaci nedá dopustit. Vždyť - kdybych tu nebyla já s nakonec banální nesnází se snadnou rehabilitační nápravou, nedostala by se k důležité informaci a možná žila se strachem dál. Měla štěstí, chopila se příležitosti, svěřila se té správné odbornici a dala se do cvičení. Byla aktivní a pochopila, že bez práce nejsou koláče. V tomto případě sice ne doslovně, ale vyhrála život už beze strachu. Má to teď ve svých rukou - a na to stačila ručka dívčinky z podceňované rehabilitace.

Každá věc je důležitá. A zrovna správná rehabilitace vyměněného kolena nebo kyčelního kloubu je to pravé ořechové pro nejen její život. Zdraví nemusí vždycky stát miliony...

Kitty

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 19. listopadu 2010 v 23:34 | Reagovat

Díky, ohromný článek. Jen mít tak takovou šikovnou rehabku na dosah. Ale je třeba naděje. Jsem na blogu poprve, ale určitě ne naposled.

2 alou alou | Web | 6. května 2014 v 11:57 | Reagovat

rehabilitaci mnoho lidí podceňuje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU