Fukéř

6. listopadu 2010 v 14:58 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Dnes je sobota odpoledne a hlášený byl silný vítr, místy i síla vichřice. I v mé mysli je po včerejším uvolnění přetlaku emocí, ovšem stav jako po vichřici. PO VICHŘICI! Přesto že venku zuří fukéř, ve mně je hlaďounko, teplounko a ticho. Až tak, že...

Před obědem jsem pověsila prádlo a jak tak chodím kolem toho sušacího deštníku, pořád v jednom kuse upravuju přetočené prádlo. Víceméně osobní spodní moje. Už to nejsou ty plachty spodních kalhotek a košilek. Kdeže ty sněhy jsou. Objevily se tam apartní jemné kousky hodně sporých rozměrů. Dnešním dnem už jsem lehčí o 22 kilo. Vidíte za větou tu tečku? Už mi ani nepřipadá vtipné tam přidělat vykřičník. Klidně a stále v pohodě sleduju, jak digitální číslice osobní váhy mění svoji hodnotu směrem dolů a hlavně - pořád! Teď je tam vykřičník správně!

Ale o tom jsem psát nechtěla. Úklid v duši a v sebevědomí mě jaksi smířlivě naladil. A tak jsem se, vědoma si toho, že honění se je nanic, postavila mezi dveře kotelny a "zastála jsem si". Jen jsem tak stála a zakoukala se na rozvěšené prádlo. No, rozvěšené. Už zase zamotané, jeden vymazlený ručník obřích rozměrů a váhy visel "hlavou dolů", totiž, vlál jako fangla pěkně nohama nahoru. A já se tomu pousmála. Přišlo mi zajímavé, že mě najednou zaujme i takto mávající ručník. Vlál jako bílý plamen, pěkně se vlnil a stál nohama nahoru jako akrobat. O čem to podle mě svědčí?

Podle mě vichřice mých vnitřních emocí za dlouhý čas se pomocí oleje poznání zklidnila na hladinku. Pokud se mi zachce, tak budu postávat a hledět na obyčejné věci, jejichž krásu jsem pod helmou sice drobné, ale přece jen nespokojenosti, přestávala vidět. Vždycky jsem i svému nejmilejšímu za pomoc a všímavost děkovala. Na oplátku jsem očekávala taky ohleduplnost a poděkování za život s ním. Když to dlouhodobě nepřicházelo, začala jsem se cítit nedoceněnou... Dnes, i pod vlivem nedávné smutné události s naší Kittynkou, jsem prozřela. Od chlapa pochvalu nečekej - jsem slýchávala. Ode dneška budu VĚDĚT, že zkrátka chlapi nechválí, i když chválu očekávají. Prý ji nemusí, ale není to tak. Teplou spršku chvály očekává a ocení každý - i chlap. Jenže to neřekne, nepoděkuje, je zkrátka jednoduchý "jako chlap!"

Ode dneška budu vědět, že mužský NEUMÍ pochválit tak, že by to vyslovil. Že by to sesumíroval a vyřkl. Jsme každý jiný. Ale jsme!

Co je to proti situaci, kdyby onemocněl a náhle třeba nebyl. To ať raději každý JE a nechválí. To přežiju. Hlavně ať nezůstanu sama. Sama s velkým smutkem, jak jsem si zkusila těch minulých pár dní pro Kittynku. Zatím je bohudík moje okolí zaplněno živými lidmi, které očekávám a kteří se určitě objeví a nezarmoutí mě. Nač by mi byla taková životní vichřice, v níž by bylo náhle divoce všechno vzhůru nohama! To ať ten ručník klidně vlaje vzhůru nohama. Vždyť to znamená, že je už suchý, lehký, že je všechno jak má být. A že je přetočený? No bóže. Přijdu a sundám ho, úhledně uložím a bude to mít řád. Bude vonět čistotou a větrem, který odvál vlhkost vody a dovolil mu rozlet. I já si budu teď dopřávat rozletu - teď po vichřici, i když jen soukromé a třeba jen v mé mysli.

Miluju živé lidi i voňavé rozevláté ručníky. Tak to přece má a může být. Nemám pravdu?

Rozjímající Kitty


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU