Jak člověk přichází do let...

17. listopadu 2010 v 16:43 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
...všechno ho začíná bolet! To se traduje a je to určitě pravda, ale o tom dnes psát nechci. Jen jsem se tak zamyslela, co bylo dřív pro mě rozčilující, nepochopila jsem, proč to bylo, a teď, když se dostávám do jejich let, to začínám chápat. Takže mlaďoši to dnes můžou přeskočit, i když...

Jak už jsem řekla. Když jsem byla v nejlepších letech, tak asi kolem pětadvaceti, jsem chodila s mojí mámou ze zahrady u strýce, kde jsme tvrdě pracovaly na jeho plantáži. No plantáži, měl jedno pole různé zeleniny mezi dvěma řadami stromů, na práci při pletí, okopávání a tak toho bylo na měšťáky dost. Mamince bylo o dvacet šest let víc. Tehdy jsem sice taky byla při těle, ale byla jsem mladá. Maminka šla těžce, pomalu, tak nějak klátivě, namáhavě a mě to zlobilo. Někdy šla pro mě až moc pomalu, tak jsem ji popoháněla, někdy jí to i dokonce řekla. Byla taky při těle, malá, měla křečové žily a určitě artrózu v kolenách. Pamatuju, že někdy ji tak bolela kolena, že nemohla chodit. Člověk mladý je nesoudný, nemá zkušenosti o těžkostech starších let.

Teď jsem už ve věku podzimu života, jak se teď trendově říká, artróza mi sežrala jedno koleno ze stálého přetěžování obezitou v celém životě. Mám kolínko nové, už to budou dva roky, dokonce i rozcvičené a "úplně normální", nebolí ani náhodou a můžu s ním dělat všechno. No tak jako juchan nemůžu dělat dřepy ani moc klekat, ale už se to spravilo. Teď aktuálně mám taky o 22 kilo míň než před půl rokem. Když jsem potřebovala, tak jsem si mohla ulevit. To tehdy v těch dřevních dobách myslitelné nebylo. Tři děti, práce v JZD, to byla velká námaha a možnosti zdravotnictví ještě malé, nehledě na peníze rodiny.

Jó, tenkrát byl pro mě starej i třicátník! Padesátníci, to byli pro mne týnejžra pupkatí dědci a klustý báby. Kde by mě napadlo, že teď ve třiašedesáti se budu cítit docela fit! Že budu prohánět internet, diskutovat o životě a zajímat se zase o studium na vysoké škole, teď se to moderně nazývá Univerzita třetího věku. Nejblíž to už zase jede, jenže je tam astronomie a ta je přece jen dost vzdálená mým zájmům. Kdyby tak vypsali bylinkářství, opět nějaká témata z psychologie nebo zdravotní, to by bylo jiné kafe. Koukám, že u Prahy je péče o nemocné, jinde zase masáž chodidel, to by bylo pro mě. Ale jsou to semestrální kurzy, tak počítám, že se mi někde blíž zadaří. Nahlašuju témata, která by se mi líbila, třeba se ujmou, když je nabídnou a seženou k nim lektory. Musím věřit a věřím, že jim došlo, že senioři jsou staří, ale nejsou blbí. Ještě se mohou nabídnout k výuce ručních prací, ty ženám šly a musely se je naučit, šetřilo se všude...

Starší lidi dnes tak neumírají, bylinky a medicína dělají divy a tak se musíme i ve vysokém věku nějak zabavit. Už nás vychovali, abychom od středního věku pokukovali po tom, na čem budeme ujíždět na stará kolena. I mně už došlo, že mimo všechny sedavé zájmy je moc důležitý pohyb a rozumná strava se štíhlejší postavou. Až teď napravuju chyby! Už si všímám, jak na to a dokonce, což je důležitější, jsem se do ozdravných návyků pustila. Jsem možná i otravná svou snahou o to, aby lidi měnili své zlozvyky a šli do toho. Někoho motivují mé výsledky boje s pohodlností a žravostí, leností. Změnila jsem dost málo a přece je teď můj život lehčí. To mi safra stojí za tu informovanost a trochu odpovědnosti.

Tak - to je ta dnešní úvaha na téma "Co si v mládí pohlídáš, to pak nemusíš napravovat". I prosba mladým, ať jsou trpělivější ke starším. Vidíte, ani teď nepíšu "starým". Oni i ti padesátníci můžou zdravotně "těžit na stará kolena" z mladických prohřešků. Ale ani to není "na věčné časy", když si uvědomí souvïslosti a chtějí a ještě můžou s tím něco udělat. Je to na nás, na každém jednom, aby nezůstával sám mezi lidmi. Stačí vyjít ven, ke člověku, navázat hovor. Na první pohled nepoznáte, jak cenný může být ten starý, léty sešlý senior. Co vy víte, třeba umí dobře nějakou řeč a mohl by vám pomoct se šprechtěním například v němčině! Možností je nepřeberně, jen je chtít hledat. Nebýt ani ve stáří líný na krok ani na přejícné slovo či radu. Jsme sice staří, už neskáčeme metr vysoko, ale je ten samotný výskok všechno? To umí i šimpanz. Ten ale neumí poradit mladé ženičce, jak udělat tu pravou svíčkovou postaru...

Koumající Kitty



Ne o bolesti - pochopení těžkostí věku až ve stáří, pro juchany je starej i třicátník, maminčina chůze
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 17:15 | Reagovat

Krásné a pravdivé! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU