"...je to celý převrácený"

12. listopadu 2010 v 12:09 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Mám dnes zase "psavou" a tak trochu z jiného soudku. Zase o živočíškách na farmě a o důsledcích "cesty do neznáma".

Včera jsme znovu vyjeli na misi kolem samečka a konečně jsme měli úspěch. Dojeli jsme, zaklepali, malinký psíček nás ohlásil a bylo nám otevřeno. Konečně, dnes jsme nezmrzali venku zbytečně. Museli jsme dovnitř, auto nechali otevřené - vyřídíme to jen venku! Jo, to znám. Dvě ženštinky nás pozvaly dovnitř, poznali jsme pěstitelku králíků, která vloni při hledání nového ploditele náhodou dorazila k nám. Bylo to loni a odvezla si našeho výpěstka. Po vysvětlení účelu naší cesty - jestli tento náš sameček nekouše a neškrábe - jsme si všichni postýskali na těžkosti králíkářů v dnešní době. Kdyby totiž škrábal a kousal, byli jsme připraveni našeho posledního vyspělého samečka za toho agresora vyměnit a zbaštit pak toho kousala. Návštěva chovatelek skončila a odjeli jsme kolem slamáků u Jakubova. Konečně jsem si je mohla vyfotit. Byli jsme úspěšní. Pak už nic zvláštního a pádili jsme domů.

Domů jsme dorazili úplně potmě. Pamatovali jsme předem na slepičky, cestu do "koplína" jsme jim otevřeli a dělicí dveře zajistili proti větru, takže už klidně spaly. To samé se nedalo ale říct o králících. Ráno je jejich živitel řádně nakrmil, ovšem teď jsem zaslechla ze stodoly od jejich kotců v té tmě brblání. Dotázala jsem se, co se děje, a dostalo se mi nejasného vysvětlení:

"... je to celý převrácený...!"

No jo, jasně. Ti naši ušáci a ušatinky dokážou vyházet senečko i při normálním režimu, o tom jsme s chovatelkami mluvily před nedávnou dobou. Někteří koušou boudky, někteří skáčou po ruce chovatele, i když jen nedočkavostí tlapnou packou po ruce. Netrpím jako vedoucí chovu agresory a taky je nemáme. Ovšem někdy se to stane a nic se nestane. Na pítka packují tak dlouho, až vodičku vybryndají a pak hledí. Někteří řepu koušou, jiní ji nechtějí - je to někdy radost i potíž. Mám je pojmenované. Vévedky od řádných samiček preferuju, sleduju jejich životy, mám přehled, hlídám znaky u našich kaliforňáků. Jenže - včera za tmy jejich živitel zjistil, že byli dlouho sami a protestovali tím, že měli vyhrabáno pod sebou, prázdná pítka. No i to boží hovádko chce své. A navíc se z té tmy ozvalo, že dnes to teda nechá, stejně už všichni spí. Podotýkám - stává se to opravdu vyjímečně, jejich chovatel je opečovává opravdu pečlivě. Dnes jsem mu to schválila. Pro jednou!

Ještě jeden můj zvyk sem dnes přidám, abych šetřila čtenáře a logicky spojila témata. I když... Na farmě se o slepičky starám zase já. A protože se vše děje v uzavřeném dvoře, tak si s nimi občas i povídám. Před chvílí jsem jim nesla zbytek polívky od včerejška, jedna šla ke mně a hlasitě ke mě něco prohlašovala. Tak se k ní obrátím a těším ji:

"No jó, ušatinko, už jdu. Za chvílu ti něco namíchám, neboj se a nehudruj..."

Mluvím s nimi. Je to "ušatinka", i když ouška nemá. Pro mě má, tak jmenuju všechny, které mám ráda. Když jsou to kluci, tak jsou to ušáčci nebo kluci, u ušatinek jsou to někdy i holky. To se tak říká, vím to i od jiných. Jen u mě jsou ty "ušatinky" možná navíc. Což znamená "hóódné holky". Jak si tak vzpomínám, tak vlastně ani název pro zlá zvířata u nás nemám! My zlá nemáme.

Dokonce i zvířata, když je vážíme už před "konečným řešením", něžně usazuju na váhu, přidržím je na ní za zadní nožičky a broukám jim, aby se neděsily. To pak může být "biomasíčko!"

Nejsme zlí na nic, co máme doma. Proto máme hodné živočíšky. Můžeme tedy říkat: "Jaký pán, takový krám!" A za tím si stojím...

Kitty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babsh babsh | Web | 12. listopadu 2010 v 12:11 | Reagovat

nový rozhovor :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU