Je to vostrý!

12. listopadu 2010 v 17:54 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Dnešní ráno začalo jako už několikrát. Dnes v půl šesté jsem se (sova Kitty) probudila, zamžourala do tmy a - napadlo mě téma článku na blog. Dál už to znám. Sama pro sebe jsem zkoušela domluvit mému podvědomí, že to počká. Nepočkalo, je to jako droga.

Svižně jsem vyskočila (já sova po ránu - chachááá), rožnula světlo, doběhla k psacímu stolu a na papír propiskou načmárala téma a k němu o co se má jednat. A zapadla do betle. Spánek ale už nepřišel, nový nápad ano. Zase hned cesta, světlo, papír, poznámka. Zkusmo ještě jednou betla. Nedalo se to, zase mi napadlo svěží téma, související s minulým. A to už znám...

Odevzdaně jsem vzdychla, postavila vodu na čajík k snídaní pro svého spáče. No a ještě v noční košilce zapínám PC, čekám, co mi ukážou žebříčky, zapisuju to do poznámkáče. To už je definitivně po spaní a rozjíždí se "psavá" etapa dne. Skouknu témata, zformuluju nadpisy, ty pak nadepíšu a uložím do Rozepsaných - už jsem o tom psala. Koukám, že dnes to bude devět článků, jestli to pěkně půjde...

Je ale ráno, za chvíli se probudí můj bytný a bude koukat, na kterém talířku je co připravené na zobku. Tak vše ukládám a vypínám PC. V kuchyni schrastím misku, rybičky v chilli, cibuli, sýr, okurek, brambory, zázvor. Dnes nebude vařené vajíčko, spěchám. Krájím cibuli, strouhám uvařený brambor, zázvor a okurek, vyklápím sardinky, přidám sýrec a beru to nahoru společně s chlebem. Nahoře míchám, chutím a mezitím už mám čajík, bude se louhovat za zvuku nabíhajícího počítače. A už zase sedám a začínám psát.

Snídaně bohatá jako jindy - pro mého strávníka. Dnes píšu a jen tak bokem sleduji nájezd mého nejpilnějšího do denního programu. Párkrát projde kolem, registruje moji polohu a stav a po chvíli, už oblečený, usedá ke stolu, čeká. Dostává čajík a na talířku chleba, celou misku s pomazánkou, ať si namaže na chleba podle chuti. Dnes mu nic neodměřuju, má volnost si to dát buď na chleba nebo porci s chlebem. To už ale nesleduju, vím, že ví, že dnes budu psát na blog. Pak se ale zavrtí, vzdychne a zaslechnu poznámku, že je to nějaký vostrý! No jasně vlastně, z těch surovin je vidět, že to může být ostrý. Já to neochutnávám, mám svoje jídlo zvlášť. Tak mu smířlivě provinile radím, ať si namaže a ztlumí to dalším chlebem! Že kapsicin je sice ostrý (chilli), ale může ho člověk občas snést a je zdavý. Ten zázvor že tomu asi dal a cibule to dodělala. Jak to nakonec dopadlo ani nevím. Raději jsem se neptala. Ještě se to nestalo, to asi ten stav "psavého" napětí...

A co se dělo po celý den? Jako obvykle. Obléknout, ranní program s procházkou za Kittynkou, článek. Obstarat slepičky, oběhnout farmu, článek. Ke článku přiletěl komentář-smajlík, článek, pak druhý komentář-smajlík, článek ke komentářům, však se podívejte. Stačila jsem zvážit králici na maso, zasít petržel a mrkev a pak už se pakuju dopisovat vše, co mám připravené. Už mám ale divný pocit, že to není normální činnost důchodkyně, že se flákám. K večeru už tu zase sedím a píšu, ale dnes už mě radost ze psaní hodně opustila. I tento článek už nemá švih. No tak co, zvážím možná ještě jeden a pak uložím do Rozepsaných. Ten švih je pryč, nemá cenu se dál nutit...

Končím, dnes definitivně. Počkám si, jestli ještě nepřiletí komentář, emaily od známých a rodiny a skončím. Budu míchat čaj, to už ale není taková radost, jen to dám dohromady. To je taky námět na článek, ale ještě teď ho odbudu.

Celý rok sbírám byliny, suším a pak podle úvahy něco si nechám a zbytek prodám. Letos jsem dostala doporučení na čisticí čaj, který vyloučí škodliviny z odtučňování. Vše mám a jen to dám dohromady! Chystám si to, vážím podle poměrů a druhů. Pak zjistím, že mi chybí do dávek kořen pampelišky, nať meduňky a měsíček. To vše jsem měla, jenže jsem vše prodala, že to ještě doroste a nasuším. Nedorostlo, nenasušila jsem. Letos jsem musela chybějící nakoupit. Už to mám a jen to umíchat. Už pro ten kiks radost z čajíku nemám. Tak to namíchám, něco rozdám a budu si vařit, ať mi poslouží ke zdraví.

Udělala jsem chybu jak dnes s rozptylováním při psaní, tak letos s bylinkami. Chybí z toho finální radost a tak dnes končím. Pro dnešek si dám pohov se vším. Něco budu muset zkusit dospat. Po seriálu zapadnu do postele a mějte mě rádi - články i čajíček. Howgh!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU