Milost pro slézy

11. listopadu 2010 v 11:18 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Jsem bylinkářka, takto pěstitelka i dodavatelka léčivých bylin pro lidi. Ovšem moje rostliny nepřinášejí zdraví jen lidem, jsou i vítaným zdrojem pylu, nektaru a radosti pro včeličky našeho milého souseda včelaře. Doslova do posledních podzimních dnů. Bylo mi líto je setnout jako vyžilé, už nekvetoucí a tím vlastně neužitečné. Dnes u nich stojím a vidím, že jsem udělala dobře...

Na dědině jsou i lidi katolíci a ti nesmí nebo nechtějí ukončit život zbytečně. Jako náplava se učím životu na dědině a tak postupně chápu tyto zásady. Dnes jsem pochopila další z těch věcí, které jsem neznala. I končící život má právo na dožití. Ne vždycky, ale u slézu jsem to uznala a ocenila. Stáří nemusí být jen neužitečné!

Mohutné zbylé rostliny léčivky slézu amerického na hlavním záhonu zahrady při rytí milost nedostaly. Zůstaly jen ty, které si život vybojovaly v ústraní, kde nevadily a nevadí. Jsou teď už mrazem přešlé, zešedlé a povislé, hladinky listů zvrásněné časem a chladem. Dalo by se předpokládat, že už neponesou kvítky, při zběžném pohledu se to tak opravdu jeví. A tedy neužitečné. Jak je to ale opravdu a teď?

Po smrti Kitty jsem na nich někdy našla kvítek a položila ho pietně na její hrobeček. Někdy v těchto chladných i mrazivých dnech vysvitlo sluníčko a náhle jsem uslyšela včelu, hledající v mých dokvétajících slézech obživu. Někdy našla, otevřela si nakvetlé poupě a ještě využila květu, i když v té zimě asi jen zčásti, protože se nektaru nedočkala. Možná shledala do svých košíčků ještě trochu pylu pro své zásoby na zimu. Budiž jí přáno, omilostněné byliny ještě své dary vydaly. Taky jindy jsem shledávala fialové polorozkvetlé květy a suším si je ještě do zásoby do čajů. Potěší mě svými fialovými pokusy ještě užit zubatého sluníčka. Sléz je léčivka, kdy je léčivé všechno, co ho tvoří. V této době jsou na něm pěkná už jen rozpuklá poupata. Sklízím je, dávám jim šanci. Ovšem až případné včeličky odletí.

Učím se a život mě překvapuje. Dřív bych bezmyšlenkovitě slézy "zrušila" i tady. Nestály by už vně našeho plotu na louce, kam vlastně nepatří a "byl by pořádek". Dnes uvažuju jinak - možná je to i stářím. Učím se vážit si stáří, i když se jedná jen o slézy. Není jen ta zkrabatěnost a unavenost. V paždíčkách svých listů chovají i "mlaďochy". Jejich neuvědomělá síla přírody je nutí využít všech svých sil pro lepší příští. Když se ještě podaří dát šanci kvítku, možná na něm najde kousek obživy pozdní včelička. Možná si polorozkvetlého kvítku všimne pěstitelka a položí ho nad oblíbenou kamarádku Kitty. Nebo jen tak postojí a potěší se fialovým kvítkem, tlačícím se v naději žití na svět. Až přijde mráz, bude konec i kvítku. Ale než přijde...

Kitty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU