Pro pírko...

18. listopadu 2010 v 13:52 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Ještě než se včera smrklo, šla jsem se podívat na hnízda ke slepičkám. Už tam nic nepřibylo a tak jak jsem šla zpět přes dvůr, uviděla jsem na kamenu světlou skvrnu. Pírečko! No toto! Přece ho nezmarním! Jak jsem tak zmasírovaná přiznivci ekologických odpadových praktik, ohnula jsem se a pírečko zvedla.

"Půjdeš na kompostík!"

uklidnila jsem je a hodila zatím za dveře v chodbě do červeného plastového kbelíčku, který je předstupněm kompostu. Skoro nic v něm ještě nebylo, ale až se naplní, jeho obsah ekologicky přijme náš bohatý kompost. Zato nad ním!

Odpadová ošatka taky z recyklovatelného PVC už skoro přetékala kýženými sledovanými odpadovými produkty. Čekala, až ji odnesu ke staré posteli "na druhé straně", kde jsou nádoby na recyklovatelný odpad. Na plasty skoro žlutý pytlík PVC od zeminy visí na nerezovém háčku, jen jen se třese touhou spolknout stočené PVC pytlíky (aby měly menší objem), pod ním zbytky plastové přepravky uchovají sklo z prasklé zavařovačky a lahvičku od ostropestřecové tinktury. Nad ní taky visí PVC pytlík na vršky od píva, ještě dál bokem je prasklý keramický džbánek v očekávání, že v něm přistanou úhledně složené stanioly a vršky z jogurtů, složené obaly sýrů a podobné drobné kovové části domácnosti, které posloužily, ale ještě se dají znovu použít. I drátky z rozebraných lísek se tam dočkají nového využití! Dokonce i kovové spisové sponky a ohnutý hřebíček a špendlík se tam schovají. Džbáneček opatrně schovává prasklá plastová přepravka s prázdnými plechovkami, obaly od sprejů a víčky ze zavařenin, pomačkanými, natrženými a ohnutými. Přepravku taky odevzdáme buď do kontejneru na velký odpad nebo ji odložíme do sběrného dvora. Až bude plechovek vrchovatě, přijde hospodář s velkou palicí (kovovou!, ne jeho) a na kamenech dvora je zasune pěkně do sebe a stluče na kovové hrudky. Všechny tyto kovové meziprodukty skončí v kovovém odpadu a ještě dále poslouží. Větší kovové věci do sběru hlídá v sobě opět plastový kbelík z odpadkového koše, ty potom dohromady se sklepanými plechovkami na podzim nebo na jaře rozmnoží bohatství kovového odpadu pro místní hasiče. Jo a abych nezapomněla, na poličce nad tím úložištěm dosloužilých odpadů se v krabičce opět z plastu scházejí vybité baterie s jednou dosloužilou zářivkou z lustru. Je plná jedovatých chemikálií, ta skončí v nebezpečném odpadu nebo spolu s bateriemi v obchodě s elektronikou, kde mají takový inkubátor na tyto baterie. Tak - z té plné ošatky rozdělím ty poklady do jejich pelíšků, aby byl pořádek.

Milé děti, už víte, co se u nás děje s dosloužilými věcmi. Ono to vlastně takto funguje od samého počátku na naší farmě. Všechno, co vydá země pohnojená kompostem, vyroste, sklidí se a stává se potravou pro nás, naše živočíšky a taky i ty plzáky a brabce. Okrájené zbytky z naší kuchyně nabídneme králíčkům nebo slepičkám. O zbytky od slepiček se podělí myšky a brabci. Mizerové brabčáci uletí, ale myšky se postupně napapají, chytíme je do pastiček a porvou se o ně naše dravé slepičky. Králíčci co nespapají, to pošlapou, dostane se to do hnoje a s ním jednoho dne je hospodář odnese na hrabaniště, kde červíky z něho opět vyzobají slepičky. Slepičky červíky stráví, stanou se živinami pro jejich vajíčka, my lidé potom slepičky i vajíčka spapáme (co to kecám! ), vnitřnosti dostanou zase slepičky, kostičky jim roztlučeme na prvočinitele, všechno přijde tam kam má. Ani ten vytěžený hnůj nerozfouká vítr, protože je pěkně v ohrádce. Vyschne a bude uložen k půlročnímu odpočinku na čekající kompost. A tak dále a tak podobně.

Vyprávím to jako Miloš Knorr. Raději skončím, milé děti. Víte, zlí lidé takto nekonají. Oni vše to, o čem jsme si tu vyprávěli a ještě víc dalších věcí, na které jsem si nevzpomněla, hodí bezmyšlenkovitě do popelnice. Někteří dokonce (i takoví jsou! ) pálí plasty v kotlích a kamnech! Vlastně v kamnech ne, to by si zasmradili vlastní dvůr a kotelnu, nejen obecní park a sousedům vyložené peřiny. To pak končí v popelnici nejen ty plastové lahve, ale i všechno, co mohlo posloužit po recyklaci...

Koukám, že jsem v úsilí hodném lepší věci najela na technikálie, poslaneckou a úřední mluvu. Kdo z vás, milé děti, by něčemu z tohoto článku nerozuměl, ať se zeptá tatínka, až zhasne telku s fotbalem. Nebo maminky, až padne po žehlení prádla. Bráchu ani ségru nerušte od počítače a plejstejšnu, ti se taky nezeptali. V lese z obsahu skládek se už vůbec nedozvíte nic. Když už nebudete vědět, kde rozum brát, stavte se u nás. My třídíme prakticky a jenom o tom nekecáme!

Vlastně, co to kecám!? Třiďte odpad jako my na naší farmě!

Třídící Kitty.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milan Milan | Web | 18. listopadu 2010 v 19:58 | Reagovat

Milá Kitty! Jsem rád, že se vám můj blog líbí. Snažím se do něj dávat zábavné, odpočinkové, zajímavé a také poučné články a videa. Děkuji za pochvalu a přeji vám spoustu elánu a nápadů při psaní článků, které mě na vašem blogu také zaujaly. Mějte se oukejově! Milan

2 Otavínka Otavínka | E-mail | 15. prosince 2010 v 12:11 | Reagovat

Milá Kitty ! No na farmě je asi hodně zvířátek. To máš práce až nad hlavu. Jak to všechno zvládáš? :-)

3 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 15. dubna 2016 v 14:47 | Reagovat

Čůrám :-D Hezky jsi to napsala o tom třídění, Kitty... Děti ale dávno, prý, nečtou... To jen my, staré struktury :-D
Taky třídím a mrzí mne, že nemáme popelnice na bioodpad. Ale jinak třídím vše, na co jsou kontejnery blízko baráku. A zbytek, bohužel, jde do "směšného" odpadu.

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 15. dubna 2016 v 14:57 | Reagovat

[2]: Haničko, práce nad hlavu opravdu nemám. Dělám co je potřeba a když se mi chce a můžu. Jinak přeskakuju v činnosti nebo si sednu a čtu, čtu i na blogu a tak. Dost času mi někdy zabere Terezka s jejím fofrováním, ale zhruba můžu říct: nejsem do ničeho nucená a jsem docela ráda za nutné činnosti pro farmičku... ;-)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 15. dubna 2016 v 15:01 | Reagovat

[3]: Abych se ozvala s bioodpadem: tento týden nám obec koupila pro všechny nemovitosti velké kompostéry. Zrovna dnes jsme si ho dovezli, ač jsem ještě dva kýble plevele donesla do "obecního" biokontíku. Po smontování našeho "BIOTKA" už nebudu vážit cestu do obecního. Tak je to i s ostatním odpadem: z nás odvozci domovního odpadu nemají radost: dáváme popelnici už jen jednou za čtyřikrát (odváží se po dvou týdnech) a v popelnici je popel, packy a uši z králičích kožek a občas kostičky z prasečích nožiček, páč ty Terezka nerozkousá, ale já je ráda papám... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU