Šedivá jako myš

30. listopadu 2010 v 12:12 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Chystám se na pohřeb synovce na Moravu. Chtěla jsem se upravit, abych trochu vypadala, ale nedaří se mi to. On asi člověk žalem zešedne...

Ráno jsem se podívala do zrcadla a viděla jsem šedivou tvář staré ženské, vystoupily mi všechny mimické vrásky, které křiví tvář člověka, stiženého smutkem. S tím zřejmě dnes moc nenadělám. Jsem smutná, posila smíchu mi chybí, proto je v tomto čase moje tvář celá pomačkaná. Bohužel to není odtučňováním, tam mi tvář rozkvétala... Stres a bolest asi stahuje tvář tak, že to nejde přehlédnout. Ani kosmetika nepomáhá - ale co bych si stěžovala na kosmetiku! Mám teď větší starosti.

Mám jet na pohřeb na Moravu. Jezdíváme autem, máme docela nové, přezuté gumy, pečlivý řidič nezanedbal nic, co by mohlo škodit. Ale přesto zvažuju cestu vlakem. Jezdívala jsem dlouhé roky za mým dnešním přítelem. I s Kittynkou, která mi teď už nebude zpříjemňovat cestu svým čekáním na něho a zvonivým štěkotem. Dnes mě čeká cesta neradostná a chci a musím tam dojet, což si dnes o autě už nemyslím. Zdeněk taky měl auto v pořádku, ale co mu to na námraze a proti jinému autu bylo platné!

Mám strach - a i to, jak budu svého přítele přesvědčovat pro cestu vlakem nebo aby zůstal doma, mi nepřispívá ke klidu. Je teda možné se divit, že ta šedivá tvář na mě hledí, ať se snažím sebevíc? Ani cesta k poslednímu rozloučení mi nepřidává optimismu. Za ním musím a chci, doprovodit ho a podpořit jeho mámu a už jen jednoho posledního bratra. To už mi bude jedno, jak vypadám. Horší je ta surová skutečnost. A konečnost tohoto aktu! Stejně tam budeme šediví ve tváři všichni, kdo ho měli rádi...

Smutná Kitty


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU