Vařím - nevařím

11. listopadu 2010 v 8:53 | Kitty |  Život mého blogu
Co je to za otázku? Tak buď vařím nebo nevařím. Zdánlivě se to vylučuje. Jenže u mne ne. Neznáte to taky?

Sedím u písíčka a drtím nové články na blog. "Mám své dny" - pardon, u mě jsou to už spíš psavé hodiny. Koukám bokem na svého milého bytného a bleskne mi myslí, jestli si myslí "už zas?" U nás v našem věku to už nutně neznamená "TO", ona blesková krásná vášeň vzájemného... Já teď myslím tím "to", že se dostavila "psavá"!

Napadla mě témata, bleskově jsem si je zapsala i s nadpisy a popisem obsahu, když to stačím. To musí být hned, jak mě to chytne. Rychle stavím vodu na čaj (meltu, bylinkový atd.), bleskem zvážím a připravím podstatu snídaně v dolní kuchyni, dotáhnu to po schodech nad ty prožluklé tři schody do obýváku, ťuknu na tlačítko písíčka, které je budí, dopřipravím snídani na talířky a už stepuju kolem najíždějícího počítače. Měla bych spočinout vedle svého snídajícího mužského ve vzájemné shodě, v klidu sníst svých pět deka tvarohu s jedním dečkem pomazánkového másla a vypít povinnou prospěšnou ranní porci svých tekutin, zakusujíc dva plátky toustového chleba. Měla bych klidně dýchat... A zatím?

Koukám, jestli "už" se počítač probudil až k té kýžené hranici, kdy se dá naťukat adresa a dostanu se k tušenému "novému článku" na svém blogu. Mezitím si bručím, že bych měla jíst. Tak přirazím kožené křeslo ke stolu, dopadnu do něj a zahájím ukrajování tvarohu, slíznu kuličku pomazánkového předepsaného tuku, uhlodávám už v předklonu toustový chleba, upiju bylinkového čaje a už! Naťukám adresu a vidím předepsaný nadpis v Rozepsaných...

Kdo píšete na blog víte, o čem mluvím. Ti, kdo to nedělají, možná rozmrzele koukají, kam se to proklikali a co to tady čtou. Slova, neuspořádaná necitová slova - a odešli by. Nedělejte to, to popisuji svoji "psavou" a z ní často vyklouzne článeček jako víno. Aspoň já se tím utěšuju, tak chvilku vydržte. Když dočtete tato slova pochopíte. Možná politujete toho trotla starýho, co maří čas psaním o takových možná ptákovinách. U mě je to ženské vydání. No, doporučuju ještě chvíli vydržať!

Takže sedám k počítači a chystám se "tvořit nový článek na blogu". To pomíjím situaci, kdy jsem si formou nadpisu předepsala, o čem budu psát. Už se mi stalo, že náááádherný nápad jsem si pojmenovala erotickým nadpisem a když jsem přišla k samému psaní, tak ten nadpis v Rozepsaných s názvem "Má ho!" mi nevyvolal onu lechtivou náplň a je tomu tak dodnes. Už jsem ten nadpis i smazala a už vím, že když mě nápad "napadne", mám ho zapsat nejen nadpisem, ale přidělat ve fofru i pár slov, vystihujících, o čem ten duševní klenot má být. Jinak se zavře voda...

Když sedím a jedu, je dobře. Nadšený pohled, rozechvěná mysl, prsty samy kopírují myšlenku a písmena rýsují vtipný obsah vznikajícího článku. Slovo "článek" je suché a studené. Moje slovní výpovědi o čemkoli jsou šťavnaté, nápadité, vtipné a srozumitelné. No, měly by být, abych byla spokojená a čtenáře to zaujalo. Ne všechno, co takto v psavé vznikne, uvidíte na blogu. Stačí, když musím dolů po těch mizerných schodech vypnout brambory a psavá se vytratí. Můžu pak poskokem vylámat nahoru ty tři schody, stejně je vymalováno, nápad pryč, ukládá se do rozepsaných. Už to vím a ještě před tím, než se tak stane, vypnu vše na plynu a pokud možno bezohledně jedu dál. Musím a ráda v tom vytrvám. Zatím slýchám, když provinile utrušuju ke svému nejtrpělivějšímu a nejchápavějšímu slova o "psavé", zase jeho slova a to teď zní často:

"Piš, piš a nepřestávej. Toliš lidí na to čeká!"

To "toliš" není překlep. To zde jako náplava slýchám. Znamená "tolik" a slyším to ráda. V jiném článku vysvětlím, "koliš" mých čtenářů mi žebříčky ukazují.

Když se tedy zadaří a píšu a dopíšu dobrý článek, jsem spokojená. Neskromně se dá říct nadšená. Uložím, skouknu a zveřejním. Když mám "psavou", tak se takto někdy urodilo i jedenáct článků - zatím. V pokračující "psavé" můžu jet dál. Sama končím období "psavých hodin a dnů" jen nerada. Život ale není jen o psaní článků...

Jo, abych nezapomněla. Nadpis vlastně zněl Vařím - nevařím". Zatím jsem vařila a dovařila, nic zvláštního. Zvláštní bylo teď jen nutkání vypsat vám, jak tvořím. To asi pochopili ti z vás, kdo se pročetli až sem. Když tvořím, nějaké vaření mě nezajímá. Už proto, že bych mohla přijít o stav "psavé". To by bylo pravé neštěstí! Co takové připálené brambory a čoudem zamořená celá ves. Já píšu na blog, tak co?!

Neznáte to taky? Kdo z vás to zná, ví. A ti druzí? Někdo běhá jogging, někdo upaluje krajinou s nordickými holemi, někdo provozuje "TO". Zkusila jsem všechno! Ale "psavé" a možnosti psát na blog se nic nevyrovná. Co už teď - stará a s vyměněným kolenem? Tak aspoň píšu...

Kitty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU