Večer baštím plnou hubou!

12. listopadu 2010 v 10:41 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Ne, nepřehlédli jste se. Já dietářka píšu skutečně o tom, o čem nadpis článku je. I večer baštím plnou "ústou" a pokračuju ze svých poznámek k tomuto nápadu: "...a stejně jsem ráno v mínusu!" Je to správně - o dietě a úbytcích na váze...

Pořád pokračuju v systému své diety a pořád to jde dolů. Teď už horko těžko, ale všimla jsem si zajímavé věci, pro mě zatím nepochopitelné. Ono to půjde vysvětlit, ale budu po tom muset asi pátrat.

Ty malé úbytky jsou určitě tím, že si tělo nastavilo úsporný režim. To vím, na to nemusím nic hledat. I z mé minulosti - radši bych o tom nemluvila! Ale přece jen se váha snižuje pořád. A teď to přijde: všechna jídla předtím do sebe nutně dostanu až po tu večeři. Ta sice taky obsahuje potřebné složky, teď si ale někdy k večeři dám taky všechno, jen ve větší dávce. Zprvu jsem nejistě ráno stoupala na váhu a opatrně nahlídla na číslice. Číslice ovšem zase šlapaly ve své sestupné řadě, jako bych nespořádala větší dávku. To my vysvětlete!

No, samozřejmě nehrnu do sebe škvarky, salámy a sádlo, to nemám ve své "krmné dávce". To tedy ani náhodou. Přitom včera například jsem do večeře "upustila" jeden pokrájený plátek sekané a půl sáčku tatarky pro oba, zobla jsem si s mým mlsounkem dost velkou porci a dnes zase nic, deka opět ubyla. Tak podobně je to už pokolikáté. Je fakt, že nakrájené stvoly naťového celeru, zbytek čínského zelí a zázvor není ten pravý "obrok pro hřebce", taky jsem to ve wok pánvi skápla pár kapkami oleje a zakápla pak ještě sojovkou - vše to, co není doporučené, výsledek je ale stejný. To mi nejde na rozum.

Aby bylo jasné, od svého systému neuhýbám. Podle toho "kopyta" stravy jedu přímo. Jen občas povolím touze po větší dávce. Jak vidíte, není to nic hrozného, čím se obžírám. Znalci diet teď zpozorní:

"Už je to tady, zahýbá, otočí a začne se zase rozež...t! To známe, to tak VŽDYCKY bývá...!"

Ne, slibuju, že budete číst o mé stravě nanejvýš úvahy o tom, co čím nahradit, co jsem objevila divného a ono to chutnalo a podobně. Už jenom z principu nechci dát za pravdu pesimistům. Zažila jsem si už taky radostné nadechnutí úžasu, dokonce od našeho mlaďocha, že mi to sluší. On dávno ví, že by mohl čekat změnu k lepšímu, ale až tak velkou...? No těch 22,5 kilo sádla ze půl roku musí být někde vidět. A hlavně ocenil vitalitu, jiskru v oku a pružnost - to mě teď hlavně zdobí. Včera jsem od supermarketu poprvé vědomě upalovala tak pružným krokem, že mě to i samou zaujalo. A to jsem od výměny mého kolena skoro na den před dvěma roky, chodila "drc drc", jak stará nemohoucí bába. No bába jsem věkem, ale "veselá, pružná bába" zní líp i pro mne. Každé nevěřícné nadechnutí i kradmé ohlédnutí známých (je možná nemocná, chudák!) mě těší. Skromně, tiše, nenápadně mě to těší. A to je velká síla. Nepotřebuju aplaus, i to tiché uznání jsou moje prkna, která znamenají svět. Jedna z mých radostí. Připadám vám neskromná tím, že o tom píšu? Kolik je nás dneska takových?!

Kitty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU