Vidím i dozadu - a co nevidím?

17. listopadu 2010 v 17:45 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Možná o tom slyšíte poprvé, nenapadlo vás, jak drobné denní aktivity pomáhají. Chci psát o praxi denních záznamů. Že tom nic nevíte? Myslíte si, že je to moc složité a hlavně na nic?
Tímto vás chci informovat a přesvědčit...

Ve svém životě pamatuju, že technici fasovali Denní záznamy. Měly (ty denní záznamy) sloužit k organizaci práce a v té době jsme je chápali jako: dostaneme blok s linkama, prvního ledna tam napíšeme nacionále a pak sem tam dovnitř něco napíšeme, to v lepším případě. Tak jsem to léta chápala i já. Prošla jsem řadou technických i kulturních náplní práce a moje bloky s denními záznamy se za ta léta vršily skoro panensky čisté. Až jsem někde četla, jak je prospěšné dělat záznamy pečlivě a soustavně a nepřetržitě jako koníčka. S tím, že jsou hodně užitečné. Ani ne tak hned jako v delším čase. Vzít si to jako koníčka. Jde to! Proto o tom teď píšu...

Asi to začalo rozhodnutím, že dokážu svému vedoucímu na faktech, jak velikou zátěž po mně chtějí a že ji zvládám. Naložili na mě další činnosti, kterých se jiní rádi zbavili a já jsem se je naučila a dokonce měla ráda. K řadě takto nabytých povinností jsem si udělala střední školu i kurzy na vysokých školách. Onen nadřízený, dřív můj učeń, nic moc "duševně hbitý", se dostal pod tlak převratné doby a chytré ředitelky. Na mě naložil fůru různé práce i na více pracovištích, ale základní informace k jejich výkonu mi neuměl podat. Začal mě přetěžovat a tak proto to rozhodnutí o zápisu všeho, co jsem měla a stačila stihnout. Začala éra počítačů, udělala jsem si různé složky a do nich začala zapisovat VŠECHNO o denní práci. To bylo čtení! Hlavní tíže všech poznámek byla ale v soustavném ručním zapisování, poznámky vždy po ruce, aby nic nechybělo. DENNĚ, bez vynechávání. To se mi osvědčilo. V jednom sporu o nesplněný úkol jsem poznámek využila, měla jsem i svědka, který celý problém dosvědčil. A už jsem v tom jela.

Využila jsem tehdy poznámky ředitelky, že se diví, proč už jsem dávno neodešla od takového šéfa. Dobře jsme se znaly a já to vzala vážně. Dvakrát mistrová, nenechám se šikanovat od slabocha! Práskla sem s tou prací a od té doby žiju! Po dobré zkušenosti jsem s denními záznam nepřestala, dokonce šířila osvětu o jejich vyjímečné užitečnosti. Neznechutilo mě to, ani poznání, že to lidi nedoceňují, nechtějí nebo neumějí dělat. To je každého věc. A k čemu je to dobré?

Vezmu příklad. Chováme králíky, vedu záznamy o každé samičce, samci, všech mlaďoších, kdy se narodili, s kým dorostli... Kouše samička? Sleduju její mladé a jako rizikové je do chovu nepustím. Očkování, sexování, všechno skouknu a VÍM JISTĚ. Kdy jsme koupili jaké stromky, kde jsou a jak prospívají. Kolik vajíček snesly naše slepičky, posledního v měsíci je součet a na konci roku další přesný součet. Měla jsem kníračku Kitty a dohledám o ní všechno. Jak se to hodilo v poslední době. Obec spravila silnici, kdy komu spadla střecha, kdy se stříhaly stromy na obci, kdo se kdy narodil, zemřel, oženil. Kdo k nám kdy přišel, s čím a proč? Dokonce to došlo tak daleko, že mi volají členové široké rodiny a hlásí, kdy se jim co stalo, narodilo a tak. Oni ví, že když to pak dvacet let dozadu budou potřebovat ověřit, budu jim to schopná říct. Odkdy mají kotel, od koho, jak je to s jeho zárukou... Půjčky peněz si nechám podepsat i se svědky přímo v bloku, platby a práce od firem taktéž. Učí mě to pečlivosti.

Dokonce jsem koketovala se soustavnou evidencí financí. Na to jsem šla na náhled za paní ekonomkou, poradila mi, pár let jsem se v tom plácala a teď to nedělám. Zatím. Čísel se bojím, i když zrovna v tomto oboru domácího hospodaření jsem úspěšná byla. Jenže mě to nebavilo; téma je ale zajímavé a hlavně jeho výstupy. Tak to čeká, snad se do toho zase pustím. Poklady v záznamech k tomu mám. Někdy - to říkám o všem, co se čísel týká.

Chápete už, že to není jen proto, že přijde telefonát, kdy vlastně se zabila koza, která špatně skočila ze svahu? Můžu vysledovat, kdy kdo co postavil, kdo kde a u koho má půjčené peníze, kdy musí jít k očkování atd. atd. Nestalo se vám, že už nevíte ani přibližně, kdy jste měnili střechu, odkdy jste měli to minulé auto a kdy vám někdo ukradl občanku? Ptejte se mě. Musíte ovšem pamatovat na to, abyste mi to řekli. Pokud uznáte, bude to zapsané a pak už stačí zavolat, zeptat se. Vím to a když nevím, tak pohledám. Mám kde hledat. Nezaujalo vás to? Chce to jen maličkost - denně večer sednout a zapsat z paměti nebo z papírků nebo hned z dokladů, z telefonátů, z doslechu. To jsou i telefonní čísla, adresy. Jo, přece je taky máte - někde, možná. Já jdu do denních záznamů i roky zpět (některé roky mám i v T602 nebo Ofice Writeru). Myslíte si, že je to tak složité? Není. Ale užitečné ano. To vím. A nejen já.

A taky - trénuju si paměť! U mě je to jedno důležité navíc - jestli zapomenu, mám kde brát. Nehodilo by se vám to taky? Stačí začít. Třeba ze začátku s kalendářem nebo letitými Denními záznamy, vyfňákanými od těch, kdo to dostávali a pohazovali nevyužité. Kolik takových omšelých jsem schrastila a teď mám laciné databanky. Ohmatané, potrhané. Ty zápisky v nich mají ale velkou cenu!

Systematická Kitty

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. března 2013 v 12:45 | Reagovat

Koukám a žasnu. Jak jsem stará, toto bych asi nevydržela zapisovat. Vždyť ty jsi jako kronikářka. Jednou to bude určitě vzácné čtení. Ještě tě to pořád baví? Možná máš pravdu, já schovávám doklady hodně dlouho, takové ty důležité v pořadači a osobních složkách , ale psát to denně bych asi nevydržela. Máš můj obdiv, jak to všechno stihneš. Nuda u tebe určitě nehrozí, viď? ;-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. března 2013 v 14:25 | Reagovat

[1]: Růži, baví a protože to mám zažité a osvědčené (a obdivované ;-), jedu furt dál. Je to stejný jako s hubnoucí dietou. Roky jsem ju dodržovala a teď ju mám v podvědomí. 10 hodin: přesnídávka-jablko. 16 hodin: svačina - 100 ml mlíka a 1 celozrnný tousťáček. Pak nemám hlad a držím se. Se cvičením taky: oči rozevřu a to už mám první cvik odvrtěný ;-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 9:09 | Reagovat

Moje maminka má kalendář a tam píše to důležité. Třeba počet vajec a nebo králičí připuštění.
A kdy tam jsou děti a kdy se koupilo tohle a tamto...
A v době, kdy ještě bydlela tady a kalendář nebyl tak důležitý, se orientujem podle záručních listů.
Třeba v Tatrách jsme byli ten rok, co se kupovala pračka...
A pak volá z té jejich pustiny, ať kouknu do záručáků, kdy se kupoval mrazák, aby věděla, který rok to táta pobýval v Praze víc, než s námi tady :-)
A vidíš, právě mě napadl námět na článek, tak snad to nezapomenu :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 10:58 | Reagovat

[3]: Vítám tě ve svém pravěku. Taky jsem zpočátku psávala DENNĚ a VŠECHNO do kalendářů. Pak jsem to zanesla pěkně do počítače, kalendáře tím vytěžila a zahodila. Nakonec se PC zaviroval a nedostala jsem z něj nic. Ještě že už asi po prvních třech letech kalendářů už byly ty DENNÍ ZÁZNAMY. Ty jsou archivované, pečlivě uskladněné. Nákupy a důležité věci zase dávám do NB pro rychlé hledání. Mám i archivované všechny záručáky, co kdyby byly někdy potřeba. V tomto jsem puntičkářka, zatímco velké věci odkládám a odkládám a odkládám a... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU