Dva roky s novým kolenem

31. prosince 2010 v 19:15 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Mám výročí. V listopadu 2008 jsem dostala nový kolenní kloub, 29. prosince 2008 jsem pak nastoupila do rehabilitačního ústavu v Hrabyni. Před dvěma roky se mi podstatně změnil život. Stálá nadváha a záněty v koleni mě přivedly pod nůž ortopédů. Obavy z dalšího života pomalu odcházejí. Je to tak, trvalo to dva roky. Teď, za dva roky, můžu hodnotit...

Zpočátku jsem zkoušela pod dohledem doktorů i rehabilitačních první kroky. Velké obavy z bolestí po operaci se ukázaly jako liché. JIPku jsem zvládla (nuceně, pro nedostatek místa v nemocnici) za den a pak už od druhého dne cvičila na pokoji. Kupodivu to šlo, očekávala jsem, že bude obrovská bolest a koleno se ani nehne pěkně dlouho. Nic takového. Pěkně se ohnulo a cvičení nebolelo. To byly počátky.

Další etapou byla rehabilitace v Hrabyni. Ortopedie na to tlačila, měla jsem za to, že jsou na tom nějak zainteresovaní - běžná věc v dnešní době, spíš předpokládáme to horší. Ale jsem ráda, že jsem přijala a Hrabyní si prošla. Naučili mě denně cvičit, jsou tam discipíny, které bych rozhodně doma neměla. Bazén - měla jsem štěstí, dva dny po nástupu ho po čtyřech letech rekonstrukce otevřeli, získali nové vany k vodnímu rozcvičování, no radost. Odjížděla jsem domů novou sanitkou, její první cesta vedla se mnou k nám...

Jsem bylinkářka, byla jsem zvyklá lézt po mezích pro bylinky. Pravda, v posledních letech to šlo hůř a hůř, až už to nešlo skoro vůbec. Velké prostory výskytu bylinek se před operací smrskly na zahradu a tak dvacet metrů kolem ní. V době po operaci se zase moje sběratelské území pomalu začalo rozšiřovat. Taky jsem se z nouze naučila nejdůležitější bylinky si vypěstovat doma nebo co nejblíž. Znovu jsem zprovoznila rotoped, stále cvičím jednoduché cviky a ono se to pomalu lepšilo...

No a dnes jsem podnikla obvyklou vycházku. Dnes poprvé, jak mám čas při švihání hůlkami při chůzi přemýšlet, jsem hodnotila, jak jsem na tom za ty dva roky. Až teď, po dvou letech, můžu říct, že jsem zase zdravá. Je to složitější, v krátkosti vysvětlím, abych nezdržovala.

Ještě před letošními prázdninami, 21. června 2010, jsem zjistila, že se mi v krvi objevilo drobné procento cukru. Paní diabetoložka mě vzala do péče a to se vším všudy. Vysvětlila mi, že to může být projev cukrovky typu B a to proto, že mám velkou nadváhu. Dostala jsem zevrubné vysvětlení, jak na to, a to ostatní prý je na mně. Držet dietu na cukrovku mi může pomoct snížit nadváhu a stav se upraví. Vzala jsem pokyny vážně a stálí čtenáři mého blogu už ví, že cukrovka už nehrozí (podmíněně, prstíček by hrozil, kdybych přibrala). Dnes mám o skoro 25 kilo míň, začala jsem hned ten den jíst podle "foršriftu", nevyvedly mě z míry ani prázdniny. Jde to! Zvykla jsem si na systém pěti jídel, už ho mám v krvi. Občasné prohřešky si odpustím, prostě je započítám, zohledním. Už se mám ráda a nehrozím si...

Začala jsem chodit s hůlkama nordic walking. Pomáhají mi, protože mě podporují tím, že jejich záběr jakoby mě postrčil, hlídá moji rovnováhu, baví mě to. Dokonce jsem přesvědčila Pepína a i on udělal s hůlkami jednou skvělou zkušenost. Ještě občas jedu na rotopedu, ale hlavně - hodně všude chodím, většinou po domě a po zahradě. Pohyb se mi stal potřebou a určitě mi pomohl při snížením váhy. Dovedete si představit (hrůza pomyslet) baťoh 25 kilo sádla, který jsem tahala všude s sebou? Už netahám, normálně se obuju do jakýchkoliv botů bez vícero nadechování. Už za krátký čas jsem vyhrabala z depozitu staré zástěry a oblečení, které jsem tam mrskla, když už jsem si je nemohla obléct. A navíc, nedávno jsem si koupila apartní tvarující prádélko, to jsem se rozmazlila.

Čekáte na vrchol poznání? Ta dnešní vycházka! Viděla jsem se dnes jako čupr bába. To byste koukali, jak jsem lámala kopec. A to jsem to zkonstatovala, až už jsem byla nahoře! V zimním oblečení, navlečená, zabubaná - a přesto jsem pro nezasvěceného mohla vypadat jako NORMÁLNÍ vesničanka! Hodně roků jsem byla nejtlustší žena naší části obce. Sotva jsem se nesla. Teď jsem možná ještě pořád "nejhřmotnější", ale s dobrou náladou!!! Jsem na to hrdá, ne že ne, to jenom dělám, že to není důležité, že mě netěší obdiv a uznání. Nejvíc je ale důležité, že mám lepší život.

Prášky na bolest kolenou: sice pořád jich doma krabici mám, ale za celou dobu jsem jich použila pár a to spíš ze zvyku. Léky na vysoký krevní tlak: minimální. Doktor prý mi to říkal, že když zhubnu, tak je nebudu potřebovat, jenže já jsem tehdy "neslyšela". On prý to říkal! Měl pravdu, ráda přiznávám. A nejcennější poznání: sice až po dvou letech, ale konstatování, že mám pružný krok. Konečně, dodnes jsem mentálně chodila "dup dup" a myslela si, že to tak musí být. Nemusí a není! Mám radost.

Do roku 2011 vstupuju čupr. Jsem navyklá a poučená. Mám lepší život - co můžu chtít víc? Podle paní doktorky ještě pět kilíček na devadesát a DRŽET to. Jde to, do příštího roku vcházím s důvěrou v sebe. Ve své laskavé okolí. V přátelské sousedky. Ve své blogové kamarádky. Ve svou ŽIVOU rodinu. S důvěrou, že příští rok bude lepší aspoň ve zdraví a stálých životech všech, koho mám ráda a potřebuju. Hodně dobrý rok 2011 pro nás dva a všechny rodiny kolem nás.

Stejně úspěšný a možná ještě lepší rok 2011 všem přeje Kitty.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 31. prosince 2010 v 20:13 | Reagovat

Milá Kitty, no Ty ses dneska pilná. Zase pěkný článek. Takže, já mám na Tvou vysněnou váhu dohánět patnáct. Ale hned po slinivkové bábě jsem najela na dietu šetřící a racionální. Žádné pečivo. Ano, je to kruté, zejména o Vánocích a Silvestru, ale já to musím dokázat. Víš taky mi zdravotně kila vadí na kostřičku a nohy. Hodně jsi mne nabudila a půjdu do Nového roku s Tebou !

2 diviznacka diviznacka | E-mail | Web | 1. ledna 2011 v 8:08 | Reagovat

Ježíš, Otavinko, bojím se, že bez pečiva by to nejen nešlo, ale nebyla by pravá radost z jídla. Jiná cesta není? ???

3 otavinka otavinka | Web | 1. ledna 2011 v 11:12 | Reagovat

Milá Kitty,
do nového roku 2011 hlavně hodně zdraví, pohody, a lásky. To jediné nám pomůže přežít všechny hrůzy, zdražování a katastrofy.
Srdečně zdraví i Tvého drahouška Hani a Honza :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

4 jezura jezura | E-mail | Web | 1. ledna 2011 v 16:07 | Reagovat

Moje (já vím, jsem si dovolila dost na takové důvěrné oslovení, ale já to tak cítím) milá Kitty!
Přeji Ti také hodně zdravíčka, ať Ti to šlape stále tak krásně jako tady, ať máš zase možnost a chuť procházet velikánskou plochu těch "Tvých" bylinek a ať prostě pořád jsi na sebe pyšná "čupr babko"!
Zdravíčko i pro Tvého miláčka přejí Liba a Ota

5 marcelina66 marcelina66 | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 17:55 | Reagovat

Kytty, mocinky zdravím a držím palečky abysi vše zvládla.Až ti bude smutno, tak zaskoč na blog, nebo na seznam.Hodně Štěstí v Novém roce 2011 i když opožděně. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU