Je hotovo, je hotovo, je...!

15. prosince 2010 v 20:36 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Poslušně a radostně hlásím: je hotovo. Větou oznamovací. Ale to úsilí, než jsem to mohla zahlásit...

Včera i dnes jsem avizovala všem v mejlících, že už musím přestat smutnit a konečně se dát do úklidu na vánoce. Přesvědčování nepřesvědčování, že se dá vánočně uklízet taky až na jaře, jsem přestala brát vážně. A tak když jsem slíbila, že konečně už začnu zase psát články na blog a já opravdu začala, tak jsem se dala i do toho úklidu. Ze žebříčku akutních potřebných prostor vyhrála moje výběrové řízení kotelna.

Udělala jsem si bojový plán. Prvně okno, pak držák toaletních potřeb, tabulky dveří, sundat a vyprat závěsy, armatury, WC... A jak to dopadlo? To se dá skoro okopírovat z jiného článku s názvem "Jsem flexibilní!". Protože záměr je záměr a hosipa, případně mé nejpilnější druhé Já, to zkrátka mírně mění. Takže - teplá voda se sodou, hadřík, noviny a jachy jachy do kotelny. Stojíc ve vaně - špinavé až bůh brání - jsem odhodlaně umyla okno, pěkně vyleštila novinami, bájo, to mi šlo! Potom se vylámat z vany a hurá na poličku s toaletními potřebami. V naší kotelně se občas začudí tak, že je tam černo a černočerná byla i polička se šampony a tak. Už dávno vím, že na to saponát neplatí, jen žabka. Vyndala jsem kdysi krásné flakony a petky. Vlhkým hadříkem jsem započala smejčit pavučiny, pak prach a saze od kotle a - můj nejpilnější tam musel pro horkou vodu. Vyklidila jsem pole a začala čistit čtyři tabulky ve dveřích na druhém konci kotelny. Nato jsem odešla pro schůdky, abych mohla vyžabkovat poličky té toaletní poličky ve výšce. Jenže mě popadla chuť na kafíčko, postavila jsem si vodu a rychle ještě šla sundat závěsy. Kafíčko jsem si pak nahoře vychutnala a plánovala, jak dál. Nesla jsem schůdky, uviděla závěsy, dala je do pračky prát a donesla schůdky k poličce. Na houbičku jsem nasypala žabku, když mě volal Pepíno, že honem ať jdu k němu, že padne vláda, protože se krade ve fondu životního prostředí...

Myslím si, že není třeba pokračovat! Znalí už ví, že mě vždycky něco vyruší, odbočuju, stihnu většinou řadu jiných věcí a skutek pomalu utíká. Dnes zde byla (asi z nutnosti) změna. Přes všechny odbočky mě linka mého záměru zavedla do cíle. U mladých je to normální, divili by se, co a proč to píšu. Ale dnes jsem opravdu vánočně uklidila kotelnu. Zase se lesknou armatury, bojler, klozetová mísa, odvzdušňovák, nádrž darlinku, světlo i vana. Zvítězila jsem sama nad sebou a nad okolnostmi!? Už zase začínám normálně - no normálně fungovat.

On je v tomto období potřeba plánovat pohyb, aby tělíčko dobře fungovalo. V létě je to zahrada a v zimě se nutím do procházek. Až tak, že třeba se vyštafíruju na zimní vycházku, lapnu nordické fofrhůlky a jdu třeba za Mařenkou vedle do dědiny. I za cenu, že není doma a u jejich zavřených vrat se otočím a bez lítosti zase radostně šlapu domů. No a další alternativou dnes byl úklid té naší unavené kotelny.

Pohyb si už zase začínám užívat. Dnes jsem byla lámat masérku taky dost daleko. Překvapilo mě až doma, že jsem vlastně šla jako chodec a ne funící mašina jako před půlrokem. Kdo neví, ten neví, že jsem před půlrokem měla o dvacetšest kilo VÍC. Už nenosím ten batoh žlutýho blbýho špeku! Zase už se klube taková ženská jako ve čtyřicítce, když jsem si začala hledat chlapa pro život. No, kilama to pomalu bude, ale tvářička utrpěla věkem. Když už jsem si začala pěstovat úsměvné vrásky a ty se mi začaly líbit, přišlo neštěstí a celá má tvář zešedla žalem. Přesto už se zase začínám dívat dopředu a ne jen slzavě před nohy...

Tak snad už chápete, proč byl pro mě úklid začouzené kotelny taky vítězstvím. Dala jsem se do pohybu a současně utrpěla úspěch, že jsem dokončila, co jsem si naplánovala. To v poslední době moc nefungovalo. Dnes se mi opatrně zase začalo dařit.

Držte mi palečky, ať mi to odhodlání vydrží a skončí neštěstí a smutky. A já zase slibuju, že budu ráda psát na blog ty ptákovinky někdy i pro pobavení.

Kitty

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 16:57 | Reagovat

Bravo Kitty, jsi fakt jednička! Klobouk dolů! Přeji Ti už jen samé krásné vítězství! A mimochodem, já si toho mého brala, když mi bylo čtyřicet! No není do náhoda? To, co bylo před tím, tak to za moc nestálo! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU