Loupeš?

14. prosince 2010 v 9:14 | Kitty |  Vykutálenosti
Včera se nám stala příhoda, kterou vám dnes prásknu. Včera jsem totiž ještě bolestivě rozjížděla můj psací zahlcený motor, dnes už je to o poznání lepší a i trochu humoru můžu přidat ze včerejška...

Loupala jsem ořechy, mořila se s množstvím červavých a černých potvorných plodů. Letos těch ořechů bylo málo a tak všichni červi museli do těch pár, co se urodilo a podle toho to vypadá.

Měla jsem tam řadu nádob - desku pod kovadlinku na rozbíjení těch nejtvrdších, misku na rozbité, misku na vyloupaná jádra, větší misku na skořápky a největší pernici na zásobu ořechů. Můj nejmlsnější seděl bokem ke mně a skoro se ztrácel za nádobami. Jen občas jsem uslyšela lusknout rozlousknutý ořech... a najednou mě napadlo, že ořechů v misce na jádra nepřibývá. Blikla jsem na něho a on pěkně soustředěně louskal a s jádry šup do mlsné pusy. Tak jsem se jen tak nevinně zeptala:

"Louskáš?"

Co nastalo, to jsem mohla (měla) předvídat. Z uvolněného sedu u stolu a soustředěného pohledu bleskem přešel do přihrbení, pootočení těla a zakuckání. A okamžitě slyším:

"Louskám!"

Nic víc nezaznělo. Co k tomu dál říkat? Louskal - věta oznamovací. Konstatování pravdy. Já bych byla ta poslední, kdo by mu vyčítal, že si svoji bohatou stravu doplní ořechy. Má tam svoje od sestřenky Mařenky, ty si asi chrání, a tak trošku zahyenil na cizím.

Louskal...

Přející Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Otavínka Otavínka | Web | 14. prosince 2010 v 14:13 | Reagovat

Zřejmě má Tvůj Louskáček zdráve zoubky a žaludek. Já ořechy nemohu ani louskat a ani jíst. A tak si tu lahodnou chuť vybuje z doby dětství. :-D

2 jezura jezura | E-mail | Web | 15. prosince 2010 v 16:59 | Reagovat

:-) ty zuby mu tedy závidím, já si zrovna jdu zítra jeden "viklací" nechat vytrhnout [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU