Spite na válečku

17. prosince 2010 v 18:00 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Zdravím a teď už současně i chápu ty, kdo nemůžou spát. Teď v poslední době smutku se mi to stalo taky...

Když jsem se předevčírem ukutlala do svého kutloušku na válečku pod rounečkem a začalo mi být trošku teplo, doufala jsem, že po řadě dní nespavosti konečně zaberu, Vždyť jsem pro dobré spaní už udělala všechno, tak proč by se to nemělo podařit?

Víte, já spím už řadu let na válečku. Kdysi dávno jsem četla naučný článek, že ten, kdo spí na válečku, si nevytvoří vrásky pod krkem. Nějak mi to utkvělo v mysli, sehnala jsem si onen div a už mě doprovází i do nemocnice a na rekreaci, prostě všude. Měla jsem štěstí hned napoprvé. Vím, že nejlepší je ten, který obsahuje duté vlákno. Zkusila jsem i stříže či molitanové kuličky, ale jen pohmatem, nelíbily se mi a tak jsem dál neexperimentovala. Můj "pecínek" je ten nejlepší a pořád jsem na něm dobře spala. I v ten večer, o kterém píšu.

Taky mám krásné drahé pravé rouno, pod kterým teď v době topení v pohodě spím. Teď v poslední době ale vlivem obrovského stresu mám studené nohy i ruce a tak jsem pro usnutí "ustlala" i studeným nožkám. Rozpárala jsem obal polštářku z rouna, na kterém nespím, a našila ho trapně na dolní konec rouna. Mínila jsem si do něho strčit ledové tlapky a bylo by to! K mé smůle to ale nebylo! Nespala jsem zas, nohy se opět neohřály.

I teď jsem si přetáhla pěkně rozměrné rouno přes hlavu, podepřenou a zahřívanou válečkem, nožky-rampoušky zastrčila do kapsy na konci rouna, jak spím na boku jsem si přetáhla dlouhé rukávy noční košile před pěstičky, taky ledové, foukala jsem si na ně, abych je zahřála. Splnila jsem podle mě snad všechno, abych začala klimbat a pak i spát... a čekala... a čekala

A čekala! Slyšela jsem kukačky bít dvanáct, jednu jako půl jedné a tak podobně až do půl třetí! Pak jsem to vzdala, vstala a napsala si tuhle situaci k počítači, protože to bylo v té tragice až směšné. Všechno nachystám, pohoda - a čumím do tmy! Půlhodiny a hodiny mi kukačky říkají, ať už zaberu...

A zatím se na vedlejší části letiště pilně pracuje! Dřevorubec pokojně řeže svoje dřívíčko, občas se ozve zařezání do suku, vzdechy a pomlaskávání (o čem se mu asi zdá? ), nohy kopou jako koně i jen hladí poslámku, potom dlouho ticho - jak já mu záviděla! Jak já mu záviděla to nevědomí spánku, spánečku, hajání a odpočívání. Moje láska mě svými projevy už dávno neruší, zaplaťpánbůh že tam řeže, že je a že ho mám. Ať jen zdravě zařezává co nejdýl a nezná situaci, kdy dusivý stres smutku odnímá milosrdenství spánku.

No sama od sebe jsem neusnula. Šla jsem si pro přítele a ten mě zahřál. Tušíte, kdo nebo co to je, majitelé studených nohou? No přece ta gumová věc! (ježíš, na co myslíte! ) No přece osvědčený termofor. A bylo to! Pak už mě hodiny nestihly vzhůru...

--------------------

Dnes mám pro vás radostnou zprávu. Včera jsem po ulehnutí usnula jako špalek do pěti minut! Ale to už je jiná historie: mám výbornou masérku a asi i senzibilku. Až mi to všechno dojde, tak vám to prásknu na blog. Zatím dnes - dobrou noc!

P. S.: Doufám že to nebudu zítra muset dementovat. To bych byla za dementa!

Kitty

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 12:52 | Reagovat

Na studené nohy jsem nejen sobě, ale celé rodině upletla ponožky! Není nad ty domácí, vlněné, bez gumičky, ale hlavně, teplé!
PS : Nabízím pomoc i Tobě!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU