Stará - městská - náplava

17. prosince 2010 v 16:48 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Teď při uklízení špinavé kuchyně mě tak napadlo, kde jsou kořeny toho mého mnohdy šťavnatého a někdy i naivního uvažování a psaní o životě na dědině, na farmě a tak různě. Fakt, že jsem si to pro sebe zformulovala, mě málem skolil z těch schůdků. A tak jsem hned zde (tím končí dnešní úklid, nebudu přece filosofovat na etapy, ne?). Celý obsah toho všeho jsem si vtělila do tří slov s pomlčkami v nadpisu. Ono toho asi bude víc, ale teď to vidím takto...

Mám nápady a taky píšu o věcech, které mému starému věku jakoby nepřísluší. Osobně se necítím stará a opotřebovaná, vůbec ne pesimistka a za svoje úspěchy v celém svém životě i teď s vervou bojuju. (Smutek z neštěstí v posledním půlroce mě ale skolil nepřipravenou). Ze slabostí si mnohdy dokážu dělat srandu (jak jinak to trefně slušně říct?) a někdo si myslí, že ten zlehčující obsah přísluší pouze týnejžrům! Co však naplat, je to ve mě a nedělám obsáhlé zkoumání, jestli se to hodí nebo nehodí ke "staruše". Když mě něco napadne a kouká z toho legrace nebo lehčí poučení, klidně sednu a hodím to do článku tak, jak mi to slina na jazyk přinese. Snad neurážím útlocit a když se náhodou jedná o někoho konkrétního, tak víte zainteresovaní, jak ještě zatepla se snažím dobrat se vašeho názoru s ujištěním, že pokud to bude nějak "ee!", tak to upravím. To by tak bylo k tématu "stará".

K bodu "městská" snad tolik. Na dědinu jsem se dostala k mé nynější lásce až tak v pětačtyřiceti a to jsem pak ještě deset let každý týden v pátek sem a v neděli domů dojížděla, protože jsem byla zaměstnaná. Než jsem práskla do stolu a opustila své životní poslání a manžela (ale to je jiná etapa, ten mě stahoval do malosti a pesimismu). Předtím jsem v dětství žila taky na větší dědině a z té doby mám praktické návyky a vědomosti, ze kterých teď těžím. Jenže jako dítě jsem si toho logicky moc nevšímala. A pak zase až do odchodu nastálo sem na dědinu jsem žila v panelácích v malém městě. I když - zase i když - jsem přitom jezdila pomáhat na dědinu mýmu strýcovi, který měl dobyteček a taky velkou zahradu a v ní si liboval, jenže sám na všechno nestačil. Víkendy byly jeho a nakonec i vědomosti a zkušenosti z dědiny. Tolik tedy k "městská".

A "náplava"? Logické , už jsem o tom vlastně psala to všechno předtím. V podvědomí cítím, že sice jsem už dlouho zde (světe div se - dvacet roků se známe a máme rádi), ale podstatu života na dědině lovím postupně pokusem a omylem. A zde je asi jádro pudla. Něco se mi stane, já "nějak" zareaguju a ono to není ono. Naštěstí většinou rychle zjistím, jak to je a hledám rozluštění, jak to napravit. Hledám poctivě, nejprve logicky u mého nejzkušenějšího, ale ten mě často doběhne a jsem za blbce. Já to ale klidně přiznám, jde přece o jádro věci a taky mnohdy o rychlost. Z těch ptákovin, kterých se mi nadělal a já na to naletěla, dodnes blogově žiju!

Tak když neuspěju, spěju za kamoškama sousedkama, Mařenkou, sestřičkou a netem - v pořadí většinou takovémto. O tom nebudu psát romány, je to jasné. "Nejsem blbá, jsem jen stará a náplava, kapišto?" se stalo mým mottem. Co k tomu víc říct?

---

Tak mě teď napadá - píšu o tom a vlastně ani nevím, jestli to někoho zajímá! Máte to někdo taky tak? Pak si žijete dobře, máte se rádi a snad máte taky co říct jiným. Já to tak cítím - ale raději jsem slezla z těch schůdků, abych nevypadala moc "vysoce chytrá" jako naše poslanci...

Kitty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 12:51 | Reagovat

SUPER! Přečetla jsem to jedním dechem! To víš, že to taky tak nějak máme, hlavně my, starší věkem, duchem určitě ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU