Strašlivě zahlcený sentinel

13. prosince 2010 v 22:28 | Kitty |  Život mého blogu
Nevím, jestli správně chápu, co je to zahlcený sentinel. Představuju si to tak, že nějaká obří mašina celá udušená kvalitním palivem je nucená se znovu rozjet a pracovat. Přesně tak se cítím já. Byla jsem plná energie a optimismu a pak najednou náhlá smrt mladého synovce v rodině mi podtrhla nohy tak masivně, že se z toho dodnes nemůžu dostat. Všechny radostné aktivity mi odletěly a jsem v hluboké depresi. Přesto cítím nutkání psát a navázat na minulé normální činnosti včetně pokračování v článcích na blogu. Jenže jde to strašlivě těžko...

Už jsem začala psát, horkotěžko jsem napsala dva články. Pořád mi ale chyběly nápady na články. Až dnes jsem si zapsala už čtyři nápady a už tento článek je jedním z nich. A i v tomto zárodku nového optimismu mi zrovna vypadla elektrika (větrem a mrazem) . Chápu rozmary náhody - nakonec i ta nenadálá smrt byla takovým zásahem shora. Přesto jako malý červíček jsem rozhodnutá navázat. Vždyť už mi napadly docela dobré náměty na články. Asi jako u Bati, od samého pracného začátku s přiznáním nedobrého stavu mé mysli se dostat do tempa. I za tu cenu, že při tomto psaní budu co minutu ukládat napsané, aby mi ani to minimum psaní neodletělo do éteru.

Mám při tom svém stýskání podporu a za ni moc děkuju. Jsou to spolublogařky i milé sousedky i z naší přízně. Jen to mě dnes přivedlo k tomuto vyznání těžkostí mého blogového psaní. Věřím, že bude líp a zase ze mě budou vypadávat slušně popsané denní příhody na naší farmičce. Už jsme na ni jen dva, chybí mi tu naše malá kníračka Kitty. I z tohoto smutku se dostávám, i tady věřím v sílu času a pozapomenutí.

Takže - musí být a bude líp i na blogu Doufám-počteníčko. Dnes už to nezvládnu, opravdu není ideální co minutu ukládat, co tak pracně vyznám. Takže dík za podporu a já zase slibuju, že to nevzdám, ani náhodou .

Vidíte ty smajlíky? Pořád si netroufám dát tam ty optimistické . Připadá mi, že se to v době smutku nesluší. Proto asi lidi o neštěstí nechtějí psát - teď jsem to pochopila. Budu tedy psát pokud možno zpočátku o denních věcech, nechám tu tragickou situaci v klidu, pokud to půjde.
A v tom prosím o pochopení. Ale - o tom nejdříve zítra, dnes už na to nemám energii...

P.S.:
Motoristi, znáte to. Přechlastané auto musíte dostat do pohybu: točíte klíčkem, sem tam bafne černý smradlavý oblak z výfuku, kašle a chrchlá to, postupně se ale začne ozývat vyšší a hladší hlas motoru. Nakonec se motor prokašle těžkou etapou a zase začne povídat a nakonec zvonit jako osvobozený ve svých normálních otáčkách. Právě tak to teď vypadá ve mně. Čekám a doufám, že se to tak podaří i mně!?

Kitty


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU