Amarouny

22. ledna 2011 v 19:53 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Dnes je sobota, nedostaneme obídek z vývařovny, musím vařit. Ráda vařím a dnes jsem si naplánovala zvlášť vypečené menu...

K vaření jsem se dostala dost pozdě, nic složitého mě nečekalo. Proto jsem si ještě s chutí "zaumývala", což znamená umývání nádobí. Opravdu mě to odjakživa baví. Navíc, zde v té vesnické morně, mi mnohdy teplá vodička pomáhá přežít zahřátím rukou. Tak stojím u dřezu a jsem asi tak v polovině, když zaznamenám pečlivého krmiče našich slepiček. Dnes se tedy ujal role tvorby amarounů. K tomu faktickou poznámku.

Většinou tvorbu krmení pro slepičky stíhám já. Dávám tam vše skoro jako on, ovšem mám k formě míchanice odlišný postoj. On ví od malička, že slepice dostávaly krmení skoro ve tvaru husté kaše, takzvané kaleniny. Prostě všechno nakonec prohňahňá, prohněte, promačká a stluče v nevábnou hmotu, lepící se slepičkám na zobáky. Já tomuto podivnému slepenci původně čerstvých i namočených surovin říkám pro sebe AMAROUNY. Určitě si vzpomínáte na výživnou (ale nevzhlednou) stravu mimozemšťanů ve filmu Návštěvníci. Pak jim to donese a dodnes nepochopím, proč se na to slepičky nadšeně vrhají. Asi to chtějí mít co nejrychleji za sebou...

Já míchaničku také neodbývám. Stavím se však k její tvorbě tak nějak kulturněji. Nejprve mi vadilo, že amarouny slepičkám zalepují zobáčky, ty je uzobnou a pak rozhazují po zemi a nakonec si nešťastně otírají zobáčky o cokoli v okolí. Z nepořádku mají užitek ty z nich, které nejsou tak průbojné a těmi odhodky si konečně taky zobnou. Já volím tvorbu kuliček, kousků. Vypozorovala jsem, že se taky nadšeně hrnou k zobání, navíc jako bonus můžou způsobně a elegantně zobat jednotlivá soustečka. Žádný umazaný zobák, žádné nedůstojné utírání huby. Pěkně "zob a lup", všechny tentokrát v kroužku kolem misky spořádaně lupou drobkovitou až kouskovitou krmi. A kolem misky není nepořádek. Nevím, čím to je, je to tak. Možná je to i tím, že jim toho nedávám moc, každá si může zobnout proto, že je toho taky míň. Musí spěchat, jinak si nezobnou!

A tak dnes umývám nádobíčko a vidím dnešního krmiče, jak stojí opodál s oběma rukama upatlanýma od amarounů. Já svoje krmivo míchám vařečkou. Kdybych nestála u dřezu, tak by si ruce umyl do dřezu. Dnes to nelze a tak stojí bezradně. Otočím se k němu, uvažuju, jak mu pomoci. Nabízím, že dám do misky trochu vody, on si ručky umyje... Jenže zazní osudná věta:

"Nech to, to je dobrý, budu vybírat zelí - to se s tím zahustí!" a nastavuje špinavé ruce s bakulemi šrotových amarounů.

Stojím a hledím. Někdy si stojím na vedení. Pak mi to dojde. No nemám život jedna báseň? Všechno umí zužitkovat! Nádherně se baví, jak tu stojím jako Lotova žena...

Kitty

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 22. ledna 2011 v 20:15 | Reagovat

Milá Kitty, to už bys měla vědět dávno, že chlapci jdou na různé věci v domácnosti i v hospodářství jinak. Zcela po svém a to my nějak nemůžeme pochopit.Oni ovšem zas nemohou pochopit náš přístup a tak to každý dělá ze svého pohledu správně. :-)

2 jezura jezura | Web | 23. ledna 2011 v 14:49 | Reagovat

Tak vidím, že máme každá doma toho pravýho chlapa, že? Akorát všichni nemáme slepičky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU