I ta nejubožejší rostlinka v zimě poslouží

25. ledna 2011 v 15:29 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Jak tak chodím na procházky a koukám po krajině, často si všímám přírody kolem silnice. Dnes jsem udělala objev...

Zaslechla jsem jemné tíkání z pole přes silnici. Připadalo mi, že musí být od maličkého ptáčka a přitom se zvuk velmi rychle přemisťoval v terénu. Zastavila jsem se a pátrala po poli. Nikde jsem nic neviděla a nechápala to, podle rychlosti přemisťování by to muselo být dobře patrné. Po chviličce jsem zaslechla jemné "ťuhík" zase a zrak mi přistál na dvou šedomodrých až šedivých ptáčcích s chocholkou na hlavičce. Byli větší než špačci. Dvojice se kolem sebe točila a potom poodletěla do pole, aby vzápětí zase přiletěla na mez u silnice ani ne šest metrú ode mě. Oba najednou přistáli na zaschlé dost vysoké nati řebříčku. A začali vyzobávat semena z úborů na ubohé nati rostlinky z nejubožejších. Vedle zbytků sněhu na poli s obilím byl řebříček v zimě pro ony strávníky vítanou potravou, daleko široko na té mezi nic stravitelného nebylo vidět. Byli rádi, že aspoň takovou chudou potravu našli.

Občas mě zaujme nějaká scéna a tahle v zasněžené krajině svou jemností potěšila. Druh ptáčka jsem nezjistila, svou přítomností mě potěšili. Zpívají, je obleva, asi už se těší na jaro. Podle hlásku jejich zpěv zněl jako "ťuhík ťuhík", ale podle literatury to ťuhíci nebyli. Napadne někoho z vás čtenářů, jací ptáčci mě potěšili?

Myšlenky mi tito zpěváčci zavedli do mého mládí. Měli jsme doma knihu Vitalije Biankiho s názvem Lesní noviny. Z ní jsem se učila o přírodě, ač články pocházely z ruské tajgy. Docela krátké, o všem v přírodě. Na konci ročního období byl test s otázkami a na konci knihy pak odpovědi. Byla to moje přírodní bible, blízká venkovskému prostředí. Dodnes těžím z jejích článků i barevných kreseb u textu. Proč to říkám teď a tady?

Lesní noviny mě učily. Na příkladech, o všem možném, co autor prožil i jinak poznal. Příklady nás učí nejspolehlivěji, uvádějí vlastní poznatky do souvislostí. A dnes se logika přírody spojila se živáčky a jejich přežitím v kruté době zimy. Já osobně chráním i ten řebříček jako bylinkářka, jeden velký keř musí objet i kosa při kosení dvora. Dost vadí při skládání uhlí, slepice jeho nať žnou po celý rok, schovávají se v něm kuřátka, válí se v něm kočky. Přesto se ho nikdo nesmi neuctivě dotknout. Dá dvojí žeň květních úborů na záněty v těle, je prostou součástí venkovského dvora. A teď jsem viděla, že zachraňuje živáčky před hladem v hladové době. Daleko široko ani v tom poli nic, jen tenhle chudák bylinný nabízel zbytky svého živobytí. Jak je vidět, každá rostlinka má v přírodě svoje místo, je potřebná. Měšťákům poslouží řebříček nanejvýš jako cíl pro venčení jejich pejsků. U nás díky němu přežijí neznámí ptáčci, ten den jim zaplní žaludky, ten den nemají hlad.

Bída naučila i Dalibora housti... A nás na dědině Lesní noviny lásce k přírodě. Dobře se stalo

K tomu ještě poznámka.
V únorovém Receptáři jsem viděla podobné ptáčky. Byli podobní skřivanu lesnímu, nakonec jsem z literatury zjistila, že šlo skoro jistě o chocholoušky. Jejich zpěv byl opravdu velmi jemný, krásné ptačí tíkání. Páreček chocholoušků s jejich tichým zpěvem byl tedy odměnou přírody pro mě.

Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 25. ledna 2011 v 19:58 | Reagovat

Milá Kitty, je vidět, že jako dobrá čtenářka těžíš z  toho, co jsi přečetla. Ale já občas taky. Škoda, že neznám nějakého ornitologa, aby poradil. :-D

2 jezura jezura | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 13:19 | Reagovat

Ano, ano, ptáčci to mají v zimě těžké, to říká vždy můj muž, když napadne sníh. Ale oni si umí poradit, jak je vidět! Já osobně znám jen ty hlavní ptáčky, jinak nic moc, tak taky nepomůžu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU