Nouzovka, ale perfektní!

6. ledna 2011 v 15:47 | Kitty |  Zdravíčko a papu
V nouzi nejvyšší pomoc přátel nejbližší! Přílétl mejlík od pošťáka, já zmrzlá na kostičku jsem využila berličku, proklikla růžičku a velebila ježurečku...

Před chvilkou jsem sotva doklapala z trhání kačen. Včera jsem z toho potěšení při trhání kačen utrpěla omrzlinu na palci nohy. Dnes jsem si stanovila tepelné podmínky a za nich jsem přestála ten čas. Ono mě to baví, s Martou si pokrafáme a ještě je z toho užitek. Včera to ale byla morna. Ani dvoje oteplené boty nestačily, večer jsem shledala omrzlinu. No, je hotovo, aspoň pro nejbližší čas. A tak jsem doma a můžu na sebe prásknout jednu pěknou věc. Díky kamarádce Ježurce jsem v poho. Protože jsem mohla olajdat procházku, pohyb venku jsem zaměnila za pohyb doma a ještě jsem si přitom zazpívala.

Když jsem se teda dnes dolámala domů do teploučkého obýváku, vzpomněla jsem si, že mi přiletěl mejlík s písničkami z 80. a 90. let a ještě jsem ho nezkusila pustit. Ráno nebyl čas. No a tak jsem si zapnula písíčko - to je to první hned jak přistanu doma - a pustila písničky. Klikáním na růžičky jsem si měla pustit hity. První růžička mě potěšila, "já už du du du" je fakt jedna z mých nejoblíbenějších. No a napadlo mě, že ten svěží rytmus využiju k pochodu. Stejně bych dnes měla vyrazit na obdenní vycházku... Zkusila jsem to - a výborka! Za pár okamžiků už slyším dole Pepína. Ten za moment rozrazil dveře do obýváku a začal hartusit, co je to tady za rámus a to já už pochodovala. Ruce jako při chůzi s hůlkama, nohy v kožešinových bačkorách, ještě jsem roztávala a už to lámala po koberci! To musel být pohled! Mezitím už můj nejzádobolavější dorazil a mínil dopadnout do koženého křesla. Jenže mezi jednotlivými pochodovými kroky byl vyzván, aby se připojil, že rozpohybuje ta záda, ať jde se mnou - při písničce! Ovšem neměla jsem štěstí. Je to tvrďák, jen tak se nedá do pohybu, prý je zmrzlý a ještě má blbnout! Nedal se, je to hrdina. A tak jsem při další svižné písničce začala vysvětlovat - využívám pohybu při hudbě k procházce. Kdybych valila při spininku, tak vyskakuju na stoličku a zpátky a je to stejný. Slyšela jsem bručbu mého medvěda, zakutlaného dokonce i v obýváku v křesle do prošívaného kabátu. Asi tím chtěl demonstrovat, jak je unavený, zmrzlý a chudáček, chtěla bych na něm nějaký poskakování, hrůza!

Nedbala jsem, podle hudby v ostrém tempu jsem protančila a ostře propochodovala asi deset písniček. No pohled by to byl k popukání, nedbala jsem. Vzpomněla jsem si na svých tak dvacet pět let, kdy jsem byla už otylá a dala se prvně na odtučňování v Roudnici a potom doma na jógu a nakonec, abych nemusela cvičit doma a sama, tak jsem si sehnala inzerátem v místních novinách stádo otylek a lámaly jsme to společně v tělocvičně. Já jako cvičitelka, přitom jsem trousila chytrá naučení o radosti z pohybu. Za čas jsem už byla tak pružná a svižná, že jsem (světe div se) přeskakovala přes koně odbočkou! To se nikdy tělocvikářovi ve škole se mnou nepodařilo dát! Ne že bych si třeba dnes na koníčka ne... čo to trepem, jsme už staří a takové myšlenky! Dnes se tedy jednalo o obdenní pohyb jiného typu. Sama se sebou jsem si usmlouvala, že to pro dnešek stačí. Endorfiny po tomto rychlém pohybu přikvačí samy, zítra to dám naplno, skáknu si k Mařence na kafčo, bude na to čas. Tímto Tě, Maruško, zdravím!!!

Při těch písničkách jsem - teď jsem o tom psala - střídala prostná, hulyhup, pochod a dýchání. Co bych si mohla vyčíst? Snad jen to, že to bylo na nevysátém koberci. Pro Pepína možná duševní otřes při pohledu na babču v teplákách (ale džogingových s utaženou šňůrkou v pase, abych stahovala břicho a hýždě), ještě s čelenkou a málem kapkou u nosa, jak rázuje a rozumuje. Jedno křeslo sloužilo jako otočný bod, abych mohla měnit směr, i jako opora, když jsem se o ně opřela a v předklonu otáčela trup s upaženou rukou nebo při protahování zad v předklonu - no musela to být duševní lahůdka. Jenže ne pro bručouna "s bolavýma zádama".´

Ále co. V zastoupení, při pohybu s hudbou a v teplíčku jsem si odbyla procházku za chvilku, ještě jsem si zazpívala a posbírala nějaký ten endorfinek, to jsem zaznamenala. Navíc - zase jeden článek na blogu! Mám pořád poslouchat nářky blogařek a přízně, co že se nachodí na blog a nic? Mám ho tam a je mě dobře... čo to zase trepem; aby bylo jasno, jde o článek na blogu a zdravý tělesný pohyb v pochodu! (pořád mě to táhne k tomu srandovnímu pohybu, ještě si vzpomínám... ).

Udělala jsem dobře, sama se chválím. Protože když se nepochválím já, tak kdo?

Kitty







 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 7. ledna 2011 v 13:10 | Reagovat

Paráda! Dlouho jsem se tak nezasmála, fakt! A to Tvoje "čo to trepem" a moje představivost, jak jsi se dobře popsala, to mi přidalo! Jinak jsem ráda, že jsem Tě mohla potěšit! Mně se taky ty písničky líbily, ale vsedě! Slibuji, že se příště přidám!

2 otavinka otavinka | Web | 8. ledna 2011 v 20:01 | Reagovat

Milá Kitty ! No to je úžasné. Já taky čekám až budu mít pořádně čas, ale že se mám u toho pohybovat, tak to jsem si nemyslela, ale asi to tak udělám. Je to bezva nápad. Dneska jsem se oblékla, že půjdu na procházku, ale pak začalo tak velice lejt, téměř přívalový liják, že jsem zůstala doma. Jinak jsem si Tebe a Ježurku dala do menu v blogu na klikačku. :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU