Okraj nebo domek?

4. ledna 2011 v 22:18 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Deregulace - heslo začátku a vlastně už i konce roku. Všechno s tím spojené je znervózňující, protože nemáme příklady, jak nás zasáhne. Zatím. Uvažovala jsem o tématu a i když se mě přímo netýká, je to závažné pro život lidí. Já bych si zde dovolila uvažovat. Ach jo, to jsou dnes lahůdky...

Asi nejvíc zasáhne deregulace nájemného lidi ve městech ve státních či podnikových bytech, které jsou mnohdy už v rukou makléřů nebo spekulantů. Tyhle velkomajitele bytových domů asi těžko bude zajímat a dojímat dopad na nájemníky. Oni na konkrétní lidi nedovidí a ani to není v jejich zájmu - asi, dá se to předpokládat. Domy koupili v různých stádiích devastace nebo regenerace, oni průměrně přežijí a snad stačí počkat. Zkusit využít deregulace a tlačit na nájemníky. Buď aby začali platit víc, kdo může a nebo aby se děsili a báli tak dlouho, až je dostihne smrt nebo se odstěhují. V budoucnu při tvrdém postupu budou mít úspěch tak či tak.

Mohla bych pochopit majitele jednoho bytového domu. Málo bytů s malým nájmem dobře nezajistí obnovu. A tak může zkusit zvýšit nájem, se slušným domácím se budou i nájemníci snažit domluvit. Tohle ale není případ, o kterém chci uvažovat.

Uvažuji o situaci nájemníků bývalých podnikových bytů. Konkrétně starých zabydlených manželů, zvyklých na dlouhodobou situaci stanoviště a taky jejich okolí. Jsou zvyklí na svůj standard, okolí, sousedy, doteď neměli větší starosti s placením bydlení. Teď ještě neví, jak se jejich situace vyvine a jak se s ní vyrovnají. Stačí jim prostředky na bydlení v bytě, který měli dosud? A nakolik jim hrozí likvidační placení nájmu? Utáhnou to ještě a nebo je nejistota a zhoršení finanční situace budou nadměrně ničit? Jaké je východisko?

Bude těžké žít pod stálým damoklovým mečem v úvahách, budou-li i v budoucnu moci platit tento byt.

Mohou je postihnout neúměrně požadavky majitele bytů. A to ani nemluvím o tom, že nejsou a snad ani v dohlednu nebudou vyřešeny jejich požadavky na renovaci bytů a domu, v nejlepším případě v budoucnu.

Může se stát, že z důvodů zdravotních, finančních nebo ztráty partnera, šikany majitele nebo ohrožujících vztahů se sousedy se stane bydlení nadměrné či neúnosné. V tom případě by situace byla natolik stresující, že by bylo lepší zvážit stávající byt vyměnit a odejít bydlet jinam. Dokud je ještě situace klidná by nemuselo být od věci zvážit výměnu bytu za jiné bydlení. A vůbec nejlepší by podle mě mohlo být najít si bydlení v méně exponované lokalitě, kde i cena nemovitostí bude výhodnější.

Nakonec - berme za modelový případ situaci v zimě - náledí může zobrazit zdravotní postižení, velký mráz ovlivní pohyb venku i na vzdálenosti, neposypané městské cesty mohou ilustrovat osobní zranitelnost a obavy z pádů a úrazů. Jsou zde obavy z dostupnosti služeb, úřadů, stávající kvality dosavadního způsobu života.

I ve městech jsou oblasti okrajovější, kde podmínky života jsou rámcově stejně výhodné. Pro staršího člověka se stejně zmenšuje areál, kam může dojít, dojet veřejnou dopravou, autem. V této situaci může posloužit zajištění svých potřeb s pomocí internetu. Dnes je možné zajišťovat řadu věcí elektronicky a tím ztrácí na důležitosti důchodní vzdálenost. I z okraje města je možné dosáhnout služeb veřejnou dopravou, případně s pomocí sousedů, navíc když i dnes jsou na některých formách veřejné nebo sousedské pomoci v určité míře závislí. Dnes se stejně nakupuje málokdy na vsi denně, většinou obvykle nakupujeme týdně v obchodních centrech. A tehdy je namístě zvážit bydlení mimo střed města.

Starší člověk si často nedovede představit, že se má někam přestěhovat. Ovšem ono by to nebylo "na kraj světa". Kdyby si prošel vnější oblasti města, tak tam třeba najde bývalé sousedy nebo známé, zaujme ho nějaký menší domek, zalíbí se mu krajina, někdo známý mu doporučí menší byt s klidným zázemím. Jsou poradci, kteří mají přehled o takových bydleních nebo záměrně budou nacházet a najdou příhodné bydlení v dosahu města a přitom v klidu, se zahrádkou, kde by se daly pěstovat slepičky nebo králíci, po letech v bytě si pořídit pejska nebo kočička by si je našla i sama. Něco by si vypěstovali na zahrádce, se sousedy si měnili květiny a zeleninu. Při péči o domek by měli větší zdravý pohyb a když by to spočítali, nakonec by zjistili, že vydělali nejen na nájmu, ale i na klidu, zdravém vzduchu a více pohybu by zlepšilo i jejich zdraví. Procházky by byly voňavé, volitelné, nedusali by po betonu. Našli by si i další zájmy. Na vesnici nebo okraji města je život klidnější. Vždyť kolikrát v roce jdou do divadla, na stadiony, za kulturou? Tam stejně jezdí nějakou dopravou, dojeli by i z větší vzdálenosti. Děti dojedou do středu města jako na okraj...

Ještě další možností je to, že nějaká mladá rodina využije k založení rodiny koupeného staršího nebo i adaptovaného domku na periferii, kde třeba zemřel nebo jinak odešel majitel, třeba si ho ještě dál upraví, děti povyrostou, rodiče mají dobrou práci a uvítali by, kdyby našli bydlení někde ve středu města. Nájem utáhnou, děti budou mít blízko do školy a oni vše potřebné v dosahu. Je zde tedy domek v dobrém stavu a kdyby našli manžele, kteří musí nebo v lepším případě chtějí změnit vzduch, tak za větší byt v centru dostanou odstupné a to jim může pomoci při adaptaci domu nebo přímo k samé koupi třeba i s původními manžely...

Dnes to vidím tak, že se začne měnit myšlení a rozhodování lidí v souvislosti s touto tolik nepopulární deregulací nájemného. Vzpomeňte si ze svého života, jak se zlepšil váš život třeba jen tím, že jste odešli z nepřátelského prostředí bývalého pracoviště třeba do méně placeného, ale vstřícnějšího, klidnějšího a podnětnějšího zaměstnání. Stejné je to i s bydlením. Měli-li byste pět let platit vysoké nájemné (dvanáct nájemných už je nějaká částka) navíc za obrovského stresu a obav z budoucnosti, pak teď ještě v klidu můžete najít domek nebo byt, který si nějak zaplatíte z úspor a pak si ho upravíte několika drobnými vylepšeními ke svému obrazu. Jde o to začít takto myslet. Klid a svoboda rozhodování, za co a komu zaplatíme, je k nezaplacení. Vím to ze své rodiny a kdybych nežila tak dobře tam, kde jsem, tak bych záviděla předvídavost a odvahu změnit to, co změnit mohu. Ještě je čas, ale už je taky čas! Vidíte to taky tak?

Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blondie. blondie. | Web | 4. ledna 2011 v 22:26 | Reagovat

ahoj, urobila som layout do jednej súťaži a bola by som rada, kedy mi napíšeš do komentárov k tomu layoutu, čo si o ňom myslíš.. velmi to ocením, ďakujem :)

2 otavinka otavinka | Web | 5. ledna 2011 v 6:49 | Reagovat

Milá Kitty, taky se potýkáme s tímto problémem, ale není to tak jednoduché. V našem městě je situace asi neřešitelná. Zmapovala jsem si situaci dle třech realitních agemtur, ale většinou mají majitelé nemovitostí a bytů zájem o študáky anebo o ty, co nemají vlastní vybavení a jsou schopni se stěhovat (jako v Americe) do zařízeného bytu). Zatím jsem nevymyslela jak ze zbavit milovaných knih. Antikvariáty nemají zájem, dílem odborné knihy daruji stejně postiženým jedincům a zbytek dát do popelnice jsem ještě nepřekousla. Je to opravdu na zamyšlení, ale asi nás to dříve usmrtí ten stres než to vyřešíme. Já osobně bych se i přestěhovala do Čech, ale...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU