Předsevzetí jinak

4. ledna 2011 v 16:32 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Hlásím, že jsem opět zde. A s problémem. Jde o kila, přesevzetí a oběd napůl. To bude asi těžký problém...

Nejde o mne. Už jste si oddechli? Já ne!

Včera ráno jsem dostala neradostnou informaci, ovšem nijak nečekanou. Má o deset kilo víc! Skromně jsem tiše sklopila zraky a v hlavě mi začalo šrotovat, co s tím? A hned následovala další informace - nebude snídat, svačit, první jídlo bude oběd a pak večeře. Už jsem se nadechovala k protestu a objasńování, když zaznělo varování. Ať na něho nic nezkouším, on ví svoje. Připadl mi jako býk, hrozící mohutným nakročením a ostrými rohy.

Teď nastává nejdůležitější otázka - a co teď? V dalším článku osvětluju, co je účinné a prakticky prověřené doslova na mém vlastním těle. Bude to stačit? Poučení, metody a výsledek těch metod má doslova před sebou, když stojím před ním. Što dělať ? - volám s klasikem.

Už roky píšu do bloku Denních záznamů, pečlivě denně různorodě vedených, o všem možném. I o tom je článek na mém blogu. Denně tedy cvičím paměť , a nejen moji, zápisem a vzpomínáním i na to, co jsme ten den jedli. Od jisté doby, kdy já jím podle rozpisu, tam je jen záznam o tom, co jedl můj nejpapavější. V poslední době jsem zaznamenala, když jsem s návštěvnicemi mluvila o tom, co jím při dietě, že mával přezíravě rukou. Nechápala jsem až do včerejška. Teď vím a on nevěděl: domníval se, že to, co je napsané jako záznam snídaně, je o tom, co jsme jedli OBA! Nevšiml si a nedošlo mu, že to je JEHO strava. Kdyby si dal čas a přečetl si to a došlo mu to, trklo by ho, kolik navíc toho snědl. Zapisovala jsem jen tři jídla denně, co bylo mezitím a potom... Mávání znamenalo, že kecám, že jím to, co je tam psané. Dnes už má vysvětleno, proč mával chybně. A kde se vzalo těch deset kilo přes vánoce.

Pohovořila jsem s ním. Od snídaní neupustím. "Snídej sám...", na přesnídávku dostane na stůl před oči ovoce, dál mu naservíruju polovinu oběda z vývařovny s přídavkem zeleniny, kolem čtvrté odpoledne tam bude stát hrnek s 200 gramy mléka a toustem a i k večeři bude mít třeba zbytek toho oběda, doplněný o určitou zeleninu. Zvykla jsem si vařit mu večeře "na vidličku" (to je moje stálá hloupost). Samozřejmě - budu to rozumně a chutně obměňovat...

Už od včerejška to funguje - a jí to, jídlo mizí podle nabídky. I když vidím občasné neplánované sousto, třeba jen tiše připomenu. Rozhodnout, nakolik to přijme, se musí sám. On to viděl u mě. Ořechy a semena si odpírat nemusí, ale taky jich nemusí být kila. Stejně tak s jablíčky - kilo splivl jak malinu, ale ono bylo samý cukr a sakra se musí počítat.

Přes moje obavy i tento sentinel racionální omezené stravy se rozjíždí. Já to jakoby nevidím a on to respektuje. Zatím. Jak dlouho? Přece jenom asi působí argument, že dobrých deset kilo dole, když to nebude bolet...

Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 5. ledna 2011 v 7:21 | Reagovat

Milá Kitty,
díky za článek. Naši mužští jsou ve výhodě, protože hubnou rychleji. Včera psali v novinách, že "nejsou zatíženi" tolik hormony, lymfatickými uzlinami a ještě něčím (?) a tak se jim snáze hubne.
Můj miláček taky jí spoustu jídélek jako já, když je to zdravé, tak o to nechce přijít. Na rozdíl ode mne opravdu je na tom i po Vánocích a cukroví (které já vůbec nejedla) lepší.
Co naděláme, že?

2 jezura jezura | Web | 5. ledna 2011 v 16:54 | Reagovat

Přesně tak, muži jsou na tom jinak a tudíž líp, tedy hlavně, co se týče jídla a jejich spalování. Můj muž dokáže mít za jeden den 1 - 2 kg nahoře nebo dole i při tom, když jí pořád stejně! Nechápu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU