Rozlet

25. ledna 2011 v 16:14 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Pozoruju, že vycházky jsou mi zdrojem poznání nejen fyzického, z okolí vycházkové trasy. Vedou moje myšlenky k úvahám, nebojím se říct, filosofickým...

Dnes jsem si rázovala po známé trase, nemusela jsem proto dávat velký pozor na cestu. Mohly se mi proto myšlenky rozletět i do úvah složitějších. Spojujících procházku se vzdáleností, s mým pohybem v krajině i v životě. Zdá se vám to nadnesené. Mně ne.

Už více než půl roku rekonstruuji svoji tělesnou schránku. Dnes už nenosím na sobě přes dvacet pět kilo nadváhy. V začátcích mého přerodu jsem víc než rok nebyla ve větší části naší obce nejen na kole, ale ani pěšky. Po sundání dvacítky kil tuku jsem začala chodit, ten kilometr byla moje stanovená trasa, poznala jsem další lidi, pohybovala se v těchto mezích. Dnes tomu bylo jinak.

Asi v sobotu můj nejmilovanější začal uvažovat, že když chodím já, tak on by se rád taky rozešel do sousední vsi - troufl by mě. Navíc by navštívil hospůdku jako odměnu, jinak se nikde v hospodách okresu po celý rok nevyskytuje. Takové hurá akce znám. Navíc - on coby chlap to klidně zvládne, i když má o 16 kilo víc než teď já. Šel by - rozumí se sám! Vždycky na takovou vzdálenost asi pět kilometrů sám. Já jsem se sotva unesla, tak...

Jenže teď se situace změnila! Já šlapu denně (nebo skoro denně) svoje penzum pohybu a on? Včera po zralé úvaze nešel nikam, sněžilo, zima a tak. Zaplať pánbůh, kolena by trpěla i při šlapání s holemi. Zatímco já dnes? Šlapala jsem a začala uvažovat, že už jsem v lepší situaci a mohla bych se dokonce přidat k dlouhému výletu s ním.

Dřív jsme se omezovali kvůli naší stárnoucí kníračce Kittynce, byla slaboučká a vzdálenosti s námi zdolávala jen autem. Loni v říjnu jsme se s ní rozloučili a tak teď vlastně nemáme překážku, bránící nám v delších výletech. Studovali jsme výlety za geokeškami, zatím ale nemáme GPS, bez ní se poklady těžko hledají. Možná později. Ovšem je možné si naplánovat pěší trasu, pořídit si pořádné boty a s hůlkami vyrazit. Dělají to stovky starých lidí, teď bychom po vlastech českých mohli vyrazit i my. Pepíno to má omakané, loni šlapal do vedlejší vsi pro podklady takových dvanáct kilometrů v zimě za krutého náledí přes les, neztratil se nikde, neuklouzl, přelézal v lese vývraty - nordické hůlky ho posilovaly. A já? Už bych si troufla. Musel by jít se mnou mým tempem, ne divočit. Nakonec bychom spočinuli oba v hospůdce na grogu a zavináči - po dlouhé cestě, před stejně dlouhým pěším návratem.

Ty dvě jmenované věci jsou vrcholem mého současného blaha a odvahy. Už si troufnu troufnout si na to. Už jsem na tom asi tělesně tak dobře, že vidím i tento horizont. Nebo ne?
Co myslíte vy?

Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 25. ledna 2011 v 20:05 | Reagovat

Milá Kitty, jste obdivuhodní. Já se nyní bojím vystrčit noc ze dveří, protože to tam klouže a o zlomeniny čehokoliv nestojím. A tak jsem doma a jen koukám oknem ven. Co je to geokeška a GPS ?
Já snad půjdu na procházku až zase sníh sleze. :-D  :-D  :-D

2 jezura jezura | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 13:16 | Reagovat

Kitty, věřím, že Ty si už troufneš na leccos a když budeš chtít, tak to v pohodě zvládneš! Jinak GPS znám, ale geokeška ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU