Trhání kačen

22. ledna 2011 v 20:29 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
V minulém článku jsem popsala přípravu na dnešní vaření oběda a taky tvorbu amarounů. Potom přišlo překvapení...

Moje milá sousedka je chovatelkou kačen pekingských i husokačen. Dnes jsem chystala nádobí na servírování oběda a byla jsem vyrušená zvoněním u vrat. Koho to k nám čerti...? Nebyli to čerti, byla to - ano - sousedka Marta. A prý, že už je má zabité, otrhané, že můžu rovnou jít. Nejistý úsměv , typická situace: ráda vím o větších akcích předem. Včera zde večer byla a slovo nepadlo o kačenách, i když jsem se na ně výslovně ptala. Teď je zde a je zle. Obídek nedokončím, kačeny by zchladly... Omlouvám se Pepínovi a rychle shledávám, co nouzově k obídku mu dát. Sama jsem taky nejedla, ale u mě je to jednoduché. Dva toustíky, porci šunky a červenou řepu. Házím to do sebe, ač bych neměla. U linky to do sebe cpu, mezitím ohřívám jemné domácí debrecínky, chlebíček, hořčičku, křen s jablíčky - nouzovku. A pak se rozhlížím, co na sebe navrstvit, abych zase neomrzla jako posledně. Dostávám doporučení, že co nejvíc, všechno co se dá! Zacibulím se, mobil, nožík a zimní boty a letím...

Shon za mnou jako mha za mnou! Jen vypadnu, zahnu za roh a jsem v klídku. Sice v tom mrazu si asi něco užiju, teď už ale vím jak na možné problémy. Vymínila jsem si, že v místě trhání kačen už nebudou otevřené dveře, pod nohy se mi dostane dřevěný rošt a na něm bude papírový pytel - posledně mi následkem nedostatku všeho toho omrzl palec u nohy. Přesto, že jsem vyměnila dvoje zimní oteplené křusky a až ve třetích drahých turistických kožišinových traktorech jsem dožila konce otrhání dvanácti kačen. Dnes je jich míň, už jsou podtrhané, dveře zavřené, topí se v kotli pod brambory. A to pak začala ta pravá siesta. Sice pracuju na dokončení odpeření kačen, ale mám vedle sebe společenskou ženičku, se kterou je čas a pohoda pokrafat. Ona na to tak nevidí a tak mám pořád o společenskou zábavu postaráno, finišace kačen je tutovka, na tu jsem mistrová zase já! Dostane se mi kafíčka, je mi pečlivě pohostinně nabídnuto přesně to, co nesmím, takže ztráty hostitelky jsou nepatrné. Podotýkám ale, že ona to nabízí opravdově, přátelsky, dá si taky se mnou. Potíž je v tom, že já musím (měla bych) odmítnout. To kafíčko ne, to se počítá. Dnes mi jako laskominu nabídla včera upečené "šamrole", v tom je světová. Těžko odmítat, jednu si beru, i když dnes procházka nebude . Ale zase zvýšené úsilí a v chladnu, ne?

A jedeme. Obě se zabereme do kačen. Asi to není ta pravá doba, ježí se na mě z každé tisícovka podrostků, sedm ježečků. Ale co, musí se už udělat. Zajedno už leží na stole a zadruhé už jsou úplně poslední. A tak začínáme mechanicky ďobat vostence, aby kačenky dostaly svoji úhlednou hladkou kůžičku. A při tom všem taky začínáme povídat, zde se říká "krafat". To mám ráda. Ona i já máme mužský doma, ale lepší popovídání je s ženskou. Tak se při užitečné práci probere tolik témat, že tolik jich není ani v televizi. Proto tak ráda chodím trhat kačeny. Už chápete proč?

Kitty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 23. ledna 2011 v 14:54 | Reagovat

Chápat? No, ano i ne, pokrafat by sis mohla i jinde, ne? Ale při vidině pečené domácí kačenky mám plnou pusu slin. Já bych pečenou mohla, ale správě neměla, takže kousíček asi tak jednou za rok, to mi musí stačit. Jo a to ještě nevím, jak moc je čerstvá!

2 Otavínka Otavínka | Web | 23. ledna 2011 v 21:33 | Reagovat

Milá Kitty,
já pořád nevím, cos vlastně dělala, když už ta kachna byla oškubaná a zabitá. kachbu ani husu bohužel nemohu a nejedla jsem ji asi od roku 1976. Jenom si pamatuji, že jsem je pekla, když měli moji rodičové zlatou svatbu a z té vůně se mi motala hlava. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU