Tvrdý, někdy i voňavý

16. ledna 2011 v 15:31 | Kitty |  Zdravíčko a papu
Mám na morální starosti u nás na farmě slepičky. Do jejich papu počítám taky chleba...

Máme zdroj na tvrdý chleba. Ono je to taky jakoby všechno jinak, jak ráda říkám. Sice si jedeme pro tvrdý, někdy se ale zadaří a získáme netvrdý. Asi se někdy nezadaří ani té pekárně. Říkám si, že někdy je dávka špatně zamíchaná (dělala jsem měsíc v pekárně, tak to vím - pekař zalajdá, pomýlí se nebo nemá den), jindy třeba tam něco spadne, nebo droždí překyne, špatná mouka a a a...

Už jsem vypsala důvody nádherně popraskaného voňavého chlebíčka, který občas přistane v naší Thálince. Dopředu to nevíme, většinou jsou chleby opravdu tvrdší až tvrdé. Ovšem chci vám vypsat tu vášeň a lahodu, když získáme netvrdý.

Ještě drobná odbočka. Mám ráda Petra Novotného, baviče, občas taky zpívá. V jedné jeho písničce líčí, jak řádí, když žena sice nakoupí čerstvý a voňavý chlebíček, ale zkrátka - spořivá žena - napřed se musí sníst ten včerejší. Že je odsouzený jíst pořád starý chleba...

Konec odbočky. Já teď prásknu, co se děje, když máme v autě nádherně vonící prasklé nevzhledné veky chleba, třeba ke všemu ještě teplé! Ta vůně - na tu by měla mít pekárna zbrojní pas! Už ho raději nakládám do auta dozadu, protože: pokud jsou ty nádherně voníci chleby na zadním sedadle, už nesmíme nikde zastavit a já třeba nedejbože odejít! Protože potom přijdu do auta a ani nepodotýkám, že o tu vůni je možné se opřít! Vím, že když nahlídnu na zadní sedadlo, jsou původně pěkně vypečené popraskané boží chlebíčky odstrojené, oloupané, orvané, nedůstojně otřepané, zbavené posledních viditelných stop důstojnosti chleba.

Můj rozpapánek je "chlebovej". Kdyby doma nebyl kousek rýže, těstovin a dalších příloh, chleba být musí. Je schopný v ledovce, fujavici a mrazu pod mínus padesát na kole jachat do obchodu pro chleba. Než ho nakrojí, pokřižuje ho. Nedovolí ukrojit obě patky. Hlavně když je.
Ctí boží dar. Ctí ho pořád, chlebová veka se nesmi překulit na zádečka, to není důstojné božího daru! Ale - co dělá, když má v autě i doma voňavý "tvrdý" chleba, to už jsem zčásti vypsala. Boží dary končí coby nevábné odrané veky, nepodobné chlebíčku. Ani tehdy to nekončí - on je schopen (dřív - přiznávám - i za mé účasti) vychodit cestičku ještě ke zbytkům toho božího daru. Dnes ve mě sice taky skončí několik mikroatomů voňavého, to ale ještě v autě. Cestičku ke zbytkům už dávno nešlapu...

Chlebíček - jeho zbytky - potom rozkrájím, usuším a skladuji ve čtyřlitrovkách. Postupně končí ve volátkách slepiček, výběrově i na chroustání u králíků. Boží dar!

Kitty


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Otavínka Otavínka | Web | 16. ledna 2011 v 23:10 | Reagovat

Milá Kitty,
já sníst čerstvý chleba, tak se slinivka asi zblázní a já s ní. Ale jako mladá holka jsem milovala čerstvý , ještě teplý chleba, na to škvarkové sádlo a lehce pomazané horčicí. Joj to byla dobrota. Jo, ještě jsem si na to dávala  pokrájené klíčky řeřichy. Jenže to mi bylo 18 let.
Včíl bych mohla chleba jen starší. Petra Novotného mám ráda, hlavně jeho smysl pro humor. Znala jsem se s jeho tatínkem. Byl to ohromně noblesní člověk. V novinách jsem četla, že bude brzy opět mít pořad na Primě. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU