Až se utrhla...

6. ledna 2011 v 16:36 | Kitty |  Vykutálenosti
Včera jsem psala na základě Janina mejlu. Už večer mi napadlo další chutné téma a teď ho teda nahodím na blog. Tady je...

V Lysicích měla babička s dědou tři děti. Syna a dvě dcery. Mého tátu a dvě tety. Naši a jedna teta měli po třech dětech a sousedi taky. Bylo to tak fajně spočítané, že jsme byli všichni věkem přesně jako schůdky bez mezer. Já nejstarší - a tak dál. Já nejtěžší (celý život, s tím se nechlubím, byla prý jsem celý tata i s tou držkou, nevím jak to mysleli). A Janička-Johanka-Jana snad vůbec nejlehčí. Před domem na vesnici potůček, takové máchadlo kačenám na nožičky a k němu tak metrový svážek. Nad svážkem už cesta a dvě jabloně. Mezi ně vešlo právě tak ráhno. Občas se na něm větraly peřiny a v létě tam tata pověsil houpačku. Vedle písek pro nás na hraní - jsem si tehdy myslela. Že tam někdy kočičky něco zahrabaly - no bóže, tehdy se to tak přísně nebralo! A teď už jdu k věci...

Tehdy ti nejmladší z nás byli ještě batolaty, já přiměřeně starší. Asi jsme si hráli a popelili se na písku, potom přešli k houpačce. V pohodě jsme se střídali, houpačka lítala nad potokem a nad cestou před ní, tehdy tam nic nejezdilo, byli jsme boční ulicí. Po nějaké chvíli jsem tam zase lítala já a hned po mně Jana. Stalo se, co se časem dalo čekat. Jana se houpala až - praskl provaz a ona se válela v potoce! Pamatuju se ještě, že jsme se pořádně vyřehtali. Bylo nám to k smíchu - já těžká nic a s ní muškou se to utrhlo. Jo jo, byli jsme děcka. Tehdy naši škodolibost žádný psycholog nebo výchovný poradce neřešil. Nebylo třeba. Janka se vyhrabala, asi jsme řešili v tichosti nějak to spravit a pryč! Nikdo nic neřekl, až na to přišli dospělí. Někdo provaz vyměnil a houpali jsme se dál. V paměti mi to utkvělo pro tu zlomyslnost osudu - že ta nejlehčí to odnesla!

Někdy to tak život přináší. Pro nás to byly normální hry. Tehdy žádné střílečky, skřeky a vymyšlenosti nebyly. Dodnes mi neschází, taky jsme si vyhráli s maličkostmi.

Hráli jsme si na koně, ke kterým jsme ještě nesměli, ale líbili se nám. Tak jsme si přivazovali k botám "kopyta" a chodili jako koně. Co napětí jsme si prožili, když v létě jsme mohli spát na půdě a ono to tam krásně vonělo senem, v noci divně vrzalo něco nad námi v trámech. Vrtal tam červotoč. A jak krásně jsme se tam báli, když v noci přišla bouřka a blesky a hromy nás lekaly. Na seně nám maminka ustlala na dekách, skleněnou taškou jsme viděli hvězdičky; když jsme si svítili, tak do ní v létě ťukali chrousti. Ne ti letní, malí, ale ti pořádní macci. A jak chutnali slepičkám, když jsme je střásali z malé kadlátky. Natřásli jsme je do sklenice a pak vytahovali, oni se drželi drápkama. Ale slípky se po nich mohly pozabíjet. Pak jsme čekávali, jak slepička snese, to prý v tom vajíčku bude chuť, z tolika chroustů...

Jo jo, vzpomínky na mládí! Měla jsem klidné mládí, pozorné rodiče, kteří s námi mluvili, učili nás na vlastním příkladě a měli na nás čas. Co vím o životě na venkově, vím z té doby. Ono to jinak nešlo a bylo to dobře. U nás se zpívalo, hráli jsme všichni na něco - harmonika, klavír v hudebce a housle. Náš táta s námi hrál na housle, pak se zranil na prstě a už mu to tak dobře nešlo, to nám ale nevadilo. Mimo maminky jsme měli hudební sluch. Maminka by bývala ráda taky zpívala, jenže zpívala falešně. Zpívala si sama pro sebe když byla doma, asi to taky potřebovala. Je toho hodně, co si pamatujeme. Šťastné mládí...


Kitty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 7. ledna 2011 v 13:04 | Reagovat

Ano, ano, také jsem měla krásné a šťastné mládí a milující rodiče! Také jsme byli tři děti, já jako nejstarší - mám pokračovat - podobnost opravdu náhodná!

2 otavinka otavinka | Web | 8. ledna 2011 v 19:38 | Reagovat

Milá Kitty, moc krásné vzpomínky, jako kdybych část z toho znala. Jezdívala jsem na prázdniny k babičce a teprve nyní až jsem babičkou nechápu, jak to všechno zvládla. Tolik děcek. Moc pěkně jsi to napsala. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU