Dnes nedietkuju

2. února 2011 v 12:16 | Kitty |  Vykutálenosti
Dnes mám prázdniny. Já na dietě. Konečně jsem se dočkala a proto už došlo k porušení mých odtučňovacích pravidel...

Byl to zvláštní den. Až do desíti hodin se vlastně nic nedělo, nebyly náznaky, že dnes je po dlouhé době zase můj "Den D." Očekávala jsem radostnou událost. Já, přes šedesátku, budu zase na blogu! To bude radosti!

Radostná událost se kvapem blížila. Přerušila jsem veškeré práce. Odstavila jsem žebřík, dost bylo čistění lustrů, ať jsou na něm závěje ještě nějakou dobu, všechno musí jít stranou! I peníz na zaplacení další porce jsem už přichystala a plánuju, jak to nejlíp zaplatit. Vyměnila jsem vytopený obývák za stanoviště ve vymrzlé kuchyni, protírám zamrzlá okna, dokonce jsem je otevřela, aby pěkně sjela námraza. Napjatě čekám!

Konečně slyším od mého nejpozornějšího:

"Už jel dolů!"

Chtěla jsem vyletět vstříc obědářům sama, lapnu po jídlonosiči a metu do předsíně, když:

"Nech to, já tam skočím. Kde máš ty peníze?"

Můj nejmilejší ví, co prožívám. Je tu se mnou v mé slabé chvíli a svým zájmem mě podpoří. Podupávám netrpělivostí - nevím, jestli domluva o další porci peciválek klapne. Vždycky i v budoucnou, když budou peciválky, by na mě obědáři měli myslet a přivézt jednu porci navíc. Bude to tak i dnes? Mám téměř jistotu, dostala jsem ujištění, že moje přání ženičkám provozářkám náš spolehlivý obědář připomene. Už asi dvakrát to zafungovalo - byly.

Zaujímám pozorovací pozici. Vidím spěchajícího (!) mužského ve vaťáku, jak řádně natahuje kroky. Tuší můj pohled v zádech. Doba do jeho opětného zjevení se natahuje skoro k neučekání. Pak vejde do mého zorného pole s jídlonosičem, ale co to? Zdá se mi, že nenese nic navíc! No tak to teda!

Očekávala jsem napjatě na jeho zvolání:

"Óběéééd!"

Mezi dveřmi zízám, jak je možné, že je nedonesl. Dokonce jsem připravená na to, že balíček s další porcí nějak schová, to by mu bylo podobné. Točí se schválně v předsíni v tom vaťáku, že přes něj není vidět, co vlastně nese. A ještě mi brání v pohledu na jídelňák. Nakonec ho odstrčím - a vidím to! Na nejvyšší plastové nádobě se krčí ideliťáček s černými poklady. Nebyl ani vidět, leskne se, ono toho ani tak moc není. Je přivázaný k plastové rukojeti, proto se Pepínovi podařilo ho utajit. Nebo možná to tak udělaly i samy kuchařky, aby mě doběhly v mém čekání. To se jim pěkně podařilo.

Asi tušíte, co potom následovalo. Jsem vycepovaná dietou, že musím v deset hodin svačit jablko a pak až ve dvanáct obědvat. Přes to vlak nejede. Kolikrát v půl dvanácté už ve mně žaludek provozuje Osudovou! Kručí nahlas, při tom někdy slyším (!) mlaskání mého mlsouna, ale vydržím to! Ráda! Vždyť chci být zase kočka!

Dnes - kočka nekočka - jsou dietní prázdniny. Jídelník práskne na linku, zkouším teplotu, bude nebo nebude se ohřívat polívka? Gulášovka! Pozor, tu nesmím, je zasmažená, jsou tam kusy masa, brambory - energetická bomba! Teplota dobrá, tak co, dnes mě půl porce nezabije. (Vidíte zde tu tečku? Normálně by tam byl vykřičník, dnes mám chuť na celý oběd, tak se tam ta tečička jen tak skromně krčí). Prázdniny nejsou každý den...

Splivli jsme gulášovku, byla strašně nezdravá - ale dobrá! A už koukám, kolik nám jich tam do normální porce daly - ty kuchařky. No deset, žádná sláva, asi krize. Pepíno taky musí omezovat, v poledne si ukládá sníst jen půl porce - (snídani sněz sám, oběd s přítelem, tedy se mnou). Dnes se mnou - ve stejný čas vyjímečně. Zajedno jsou ty mé dietní prázdniny a zadruhé, on jí v obvyklý čas, většinou už když donese oběd. Dnes je všechno jinak - v půl jedenácté jíme oba - jsou přece peciválky!

Dnes s peciválkami jsou u nás u stolu všechny smysly. Zrak, čich, hmat, chuť, samozřejmě i sluch. Dnes se u nás mlaská, mručí blahem, blaženě vzdychá a to i opakovaně, já cinkám příborem, jak je na drobné kousíčky krájím na dezertním talířku. Přece jen železné zásady diety - porce na malých talířcích, příborem, aby měl žaludek přehled při drobných porcích, až už bude mít dost; prázdniny při dietě nejsou o obsahu a formě jídla, dnes je to jen o čase jídla. To se nedalo do dvanácti vydržet!

Tak - obídek proběhl ke spokojenosti. Očekávání naplněno, chuť uspokojena - božské jídlo. Co na tom, že v družstvu Pepíno předvídá plné jídlonosiče odnesené pro rodinu a balíčky uzeného a špeku s chlebem v poledne v jídelně! To si chlapi dají, peciválky je nepřekvapily. Byly řádně na jídelníčku, na tu pohromu bylo možné se připravit. I kdyby měla být zabíjačka v rodině o týden dřív - třeba. Na ně si s peciválkami nepřijdou!!!

Kitty







 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | E-mail | Web | 2. února 2011 v 12:26 | Reagovat

Tak přeji dobré zažití! Konečně ses dočkala! Úplně jsem to prožívala s Tebou, tedy myslím nejen to jídlo, ale i to čekání a pak tu radost! Doufám, že si ty dietní prázdniny uděláš častěji! Myslím, že ta radost za to stojí!

2 otavinka otavinka | Web | 2. února 2011 v 16:24 | Reagovat

Milá Kitty,
tedy Tys to tak napínavě popisovala, že jsem to opravdu četla se zatajeným dechem a docela jsem si to i pouštěla jako film v hlavě.I sliny se mi sbíhaly. Vy doma v kuchyni netopíte? To víš, já panelákový zhýčkálek si to nedovedu představit. Doufám, že dnešní zažití přežiješ v pohodě a ve zdraví. Hezký večer! :-D

3 Henk Henk | 3. února 2011 v 16:02 | Reagovat

Ahojky kamarádko ! Neudělalo se Tvému zažívání po včerejším nášupu špatně ? Já, že Tě tady nevidím ? Anebo jsi šla na velký výšlap? 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU