Fenomén modráky

6. února 2011 v 13:09 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Modráky - pracovní oblek do špinavých a nebezpečných provozů. Za mých mladých časů ve městě i v dílnách obyčejná věc. Dokonce se fasovaly jako ochranné prostředky.

Myslím si, že kdyby byly "modráky" coby téma týdne, ještě dnes by zahltily celý blog. Máme je spojené s prací, tedy dostatkem práce. Ještě z doby, kdy lidi v nich chodili celí ušpinění, a to ani nevnímali, že vlastně šťastní! Práce byla samozřejmostí a dokonce - pod sankcemi se hlídalo, aby byl každý zaměstnaný. Dnes jsou lidi zaměstnaní, ale mnohde chodí po dvorech v čisťounkých modrákách, protože se pořád třesou strachem o tu tehdejší samozřejmost. Co se třese, na tom špína nedrží.

Já teď chci psát o modrákách jako fenoménu mého života na dědině. Já sama jsem se vyučila a čtyři roky frézovala obráběcí nástroje i přes průsvitky rychlořezné tvarové nože. Takže jsem si modráků užila a vím, jak se v nich žilo. Později jsem je měnila za pracovní pláště, abych skončila zase u modráků. To když jsem pomáhala stěhovat rozsáhlou učilištní výdejnu nářadí jako její mistrová. Aby po roce od mé výpovědi strojírenské učiliště zkrachovalo. Ach jo!

Svým vlastním rozhodnutím jsem se přesadila na dědinu. Lákal mě tam mužský v modrákách. Můj minulý manžel taky nosil modráky, jenže ty přinesl po týdnu práce ošoupané na zadku, jinak byly čisťounké. Pořádné práce se snad ani raději nedotýkal. Takový levoručka, ať je mu moje paměť lehká. Zato Pepíno...

Nosíval modráky špinavé a docela si myslím, že když se po letech někdo na něho zeptá, tak se mu dostane odpovědi, že to je ten v té rádiovce a špinavých modrákách. A to už je bratru skoro deset let co důchodcuje. Při vší lásce k němu - ty modráky skoro tekoucí šmírem mě hrozně štvaly. Nedal je a nedal vyprat. V nich odcházel do práce, přicházel a až do usnutí v nich přežil celý den. Myslím si, že vlastně i celé týdny. Díry od svařování jsem pečlivě látala, za dobu životnosti byly ty záplaty tři na sobě - třeba! Než se mi podařilo je někam schovat a nastrčit mu jiné, sváteční, nebo je před jeho odchodem namočit v umývadle. Sváteční zase ne proto, že by je nosil ve svátek. To proboha ne, do kostýlka nosil (a dodnes nosí) kalhoty se záložkama čekající vodu. Nové krásné černé drahé tenké "skoro moderní" kalhoty mu visí v jeho skříni, ale znáte to, na sebe je nevezme.

Tyhle sváteční jsou čisté, ještě se na nich lámou puky od letitého uložení. Vždyť tam roky pěkně vedle sebe čeká devatero kompletních šitých nových modráků i pár spodních dílů. Kdysi si je nechal na svoji nekonfekční postavu našít v nedaleké fabrice. Ušité modráky existují, šicí dílna na jeho modráky už dávno ne.

Ještě abych vysvětlila "sváteční" - ty si bere na sebe před cestou na úřad, do obchodů a někdy i sto metrů pro jídlonosič. Sedne pěkně na kolo a už drandí. Na těch sto metrech potká souseda nebo sousedku a jídlo už stejně doveze studené.

U nás jsou modráky i tématem konverzace, setkávání a hrdosti. Máme zde mladého muže, pro něhož jsou jeho nové modráky vrcholem luxusu. To pak obchází naši malou skrumáž domků a na koho natrefí, tomu se chlubí novými modráky. Přitom on stačí pochválit i modráky konkurence, někdy je jeho soud o špinavých a děravých modrákách dost přiléhavý. A znovu je adresátem nelichotivých hodnocení pracovní oblek mého "nejupracovanějšího."

Dlouholetá tradice Pepínových modráků ale nepokračuje. Rotace špinavých za čisté se zrychlila. Už se nestydím špinavé uklidit a nastrčit za ně dočasně "sváteční". Už taky častěji zaskřípá úložný prostor a jedny nové se dostanou už napořád na světlo světa. Záplata na díře je nanejvýš jedna, zřídka látám díru na záplatě. Konečná pro jeho nejstarší modráky: po vyprání ještě někde skryté čekají na bílení domu nebo natírání dřevěných částí vrat a stěn vyjetým olejem, případně stříkání plísně na verandě Savem.

Jen pořád nechápu, jak to dělají ostatní mužští u nás na dědině. Normálně je taky občas zahlédnu v modrákách na frajplacu, na cestě do práce nebo pro jídlonosič. Ale co mi nejde na můj starý rozum: jak to dělají, že při špinavé práci nebo na traktůrku mají čisté modráky?

Je snad jasné, že proti modrému pracovnímu oblečení našich mužů nic nemám?! Proti modrému opravdu ne. Jen proti černavému hadru plnému trojitých záplat, které ani při nejlepší vůli do praní nedostanu jinak, než že je před jejich oblečením protáhnu pod proudem vody nad umyvadlem. Pokud se samy nerozpadnou...

Kitty

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Juju.Lůca Juju.Lůca | Web | 6. února 2011 v 13:13 | Reagovat

Pěkný blog

2 Sisa♥ Sisa♥ | Web | 6. února 2011 v 13:19 | Reagovat

prosím ťa daj hlas pre True Blood.Inak zajtra vypadnem :(( dakujem
http://disney-hviezdicky.blog.cz/1101/4-kolo-sons

3 Otavínka Otavínka | Web | 6. února 2011 v 14:21 | Reagovat

Milá Kittynko !
Černé řemeslo a práce s kovem a strojnický průmysl se bez modráků neobešel. Taky s tím mám své zkušenosti.Naštěstí už je můj drahoušek  patnáctým rokem v důchodu, ale vlastně  téměř dvacet let modráky nenosil ač jedny, téměř nové by se u nás možná ještě našly, i když nevím proč jsou ve skříni? Možná jako nostalgická vzpomínka. :-D

4 jezura jezura | E-mail | Web | 7. února 2011 v 17:48 | Reagovat

Můj manžel také pracoval i "rukama", takže znám. Jen bych pro Čechy přeložila moravské slovo modráky, tady se jim říká montérky, to jen aby všem bylo jasno.

5 diviznacka diviznacka | E-mail | Web | 7. února 2011 v 19:20 | Reagovat

[4]:Na Moravě byly modráky dvoudílné. Montérky jsme říkali jednodílným s laclem. I tehdy už byly montérky barevné i modré. Když byly dvojdílné, proto se myslím daly tak strašně promastit a prošpinit, když bunda byla v kalhotách. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU