Hrdinství všedního dne

27. února 2011 v 20:28 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Život na vesnici je rázovitý. Uvažovala jsem o hrdinství všedního dne...




Je zde řada typických prací, stále se opakujících. Péče o živočíšky je každodenní, musí se topit. U nás topíme v kotli na pevná paliva, dřevem a uhlím. Zkoušeli jsme jednu zimu topit plynem, bylo to neúměrně drahé. Koukám kolem sebe. Lidi zde mají zdroje dřeva, zařizují si kotle jen na dřevo, mají levný zdroj dřeva. Situace se změnila u starších lidí. Téměř všichni přešli na topení plynem, teplou vodu jim ohřívá kotel různé konstrukce.

Můj hospodář se stará většinou o všechno venku. Králíci, buzení slepic, topení v kotli. Loni zpracovával dřevo z lesa do rázů. Letos klučil zarostlou lesní parcelu, jiný rok natírá vrata a dveře vyjetým olejem proti hnití dřeva. Líčí vejminek vápnem, opravuje co je potřeba. Zná ze života s otcem, co a jak je potřeba udělat, zvládá kdeco. Musí se to udělat, je to třeba - a on jde a udělá. Nebo někdy taky dlouho "rozmýšlí".

Já se mu snažím pomáhat jen na požádání. Dělám raději doma - jsem zbabělá? A ještě si stýskám, že není v mrazech doma. Třeba jsem nechápala, proč v mrazech musí jet vysekávat v lese. Pochopila jsem - je zmrzlá země, jen tak je možné vstoupit do lesního podmáčeného terénu. A vysekané poté spálit na holém poli, kdy nechytne les v okolí. Šípí jinak odstranit nejde. Jiné zbytky jde zeštěpkovat, "trní a hloží" nikdo neštěpkuje.

Aby byla teplá voda čeká do noci, pak teprve zavírá bojler, aby k ránu voda nestydla spolu s topením. V neděli dlouho telefonuju se sestrou, vybije se mobil a on pak dlouhé hodiny "hlídá" při spaní u stolu, aby ho vypnul Mrkající

Jiní lidé musí denně do práce, každý den stejnou trasu, práci, starosti, zařizování. Prodavači, učitelé, podnikatelé. Jiní jsou zase zkourmoucení a nešťastní, že starosti o obživu nemají, protože nemají práci. Znám i bezdomovce a naše "dávkaře". Ti mají zase jiné starosti. Hýbalo se s kritérii výplaty dávek: to stálo špekulací, jak o ně nepřijít! Že by měly jejich děti jako jejich budoucnost chodit denně do školy a oni že jim mají denně pomáhat s učením, to nechápou. Zde nějaké hrdinství nevidím. Nerozhodný

Já sama někdy brblám, že něco "je potřeba" - ale sama do toho nejdu. Zato můj hrdina jde. Ví, že farma vyžaduje své a denně. Hrdinstvím všedního dne je "poznat potřebu, jít, rozmyslet a udělat". Já to dělám stylem "hrc" a "kiks", metodou pokusu a omylu, protože toho hodně o práci na dědině nevím. Moje hrdinství zde je v tom, držet krok s mužským, inspirovat ho a dohlížet, aby se věci děly. Ale to už není to pravé "hrdinství všedního dne". Nebo taky je?
Kitty

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 28. února 2011 v 0:40 | Reagovat

Milá Kitty, pokusím se napsat podruhé komentář, třeba se neztratí. Myslím si, že hrdinstvím přímo kypíš. Už to, že odejdeš z pohodlíčka za svou láskou na farmu z města, je svým způsobem hrdinství anebo velká láska. Obdivuhodné ! :-)

2 Jitka Jitka | E-mail | Web | 1. března 2011 v 9:48 | Reagovat

I to je hrdinství.Stačí mužskýmu přicmrndávat a práce se hned líp daří. Já, holka z města jsem si od 30 let snila o své farmě. Baráček na dědině jsme vybudovali na místě staré stodoly. Budovali jsme ji po sobotách a nedělích a padly ny to všechny dovolené.Byli jsme na to s mužem sami. Švagr zdil a my jsme helfrovali. Ale já toho nelituji.Dnes mám život podle svých představ a nedělá mi problém ráno vypustit a nakrmit slepice, kačeny a když jsou pampelišky, tak jim je natrhat a nasekat.Udržovat dům v relativním pořádku není taky sranda a navařit každý den oběd a občas i teplou večeři je kus hrdinství. Ale já to dělám ráda. Kdybych měla být v Brně v paneláku a chodit jen se psem kolem baráku, užrala bych se k smrti. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU