Milovaná třináctka

4. února 2011 v 21:52 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Skončila Cukrárna, třináctidílné laskavé podívání, u kterého jsem opravdu relaxovala. Podobně jako dávná Rodinná pouta...

Je mi jasné, že to může vypadat jako tendenční úlet, limonáda poplatná trendu určité části umělců k návratu ke kořenům, k uznání role stáří. Jakoby pohádka, zvýrazňující lidské snažení o užitečnost. Laskavý obraz snah o vzájemnost starých lidí, pocit nabídky a přijetí ke společné činnosti. Navíc mapující podnikatelské prostředí, realizaci ženy i při velké rodině i rizika zaměstnávání starších mužů.

To všechno je mi jasné. Tvůrci tohoto dílka na Primě vyhmátli podle mě touhy seniorů. Být i v důchodu iniciátory podnikavosti, uplatnit se v kolektivu a v něčem, co bytostně znali. Utvořit jakousi společnou rodinu, vedenou nápady a oceňující soudržnost při společné práci. Navíc se jim podařilo ukázat rizika dnešní doby i trošku nastínit východiska. Tolik jednotlivých témat spojuje touha lidí něčím vlastním přispět k pochopení a uplatnění se mezi ostatními. Každá z postav je svébytná, nějak charakteristická svým zaměřením i životem, ale všichni dohromady vytvořili tvůrčí kolektiv. V něm postupně každá z postav roste a zdokonaluje se. V ovzduší vzájemnosti a podpory jednoho druhým i všemi ostatními fandíme obyčejným lidem. Každá má svůj minulý život, ze kterého čerpá a může nabídnout cit i zkušenosti.

Opravdu radostně jsem každý týden usedala k Cukrárně. S nadějí jsem sledovala jednotlivé postavy, co vymyslí a jak se uplatní, s čím novým přijdou. Svět by byl lidštější, kdyby to tak bylo a mohlo být ve skutečnosti. Příběh Cukrárny mě nadchl - možná hrál na moje city, na touhu po vzájemném porozumění mezi různými generacemi. Svět by byl radostnější a bohatší nadějemi na dobré lidské vztahy.

Za sebe odmítám uznat, že to tak být nemůže a není. Jsou taková společenství lidí, jen o nich nevíme; v dnešní době není atraktivní ukazovat běžně něco, co funguje. Pro mě to funguje. Aspoň jako naděje, předpoklad dobra. Proto Cukrárnu hodnotím jako příklad vzájemnosti. Odmítám mluvit jen o krizi vztahů, krizi hospodářské. Jen je potřeba se umět dívat. Věřit lidské vynalézavosti a odvaze ke společnému záměru.

Koukám, že tento článek vypadá jako konstrukce. Jenže není jí. Mám velice hezký pocit, i když se dnes nenosí chválit pěknou vizi. Aťsi. Skončilo laskavé posezení s partou citlivých lidí. Pro mě se něco kvalitního v životě aktérů podařilo. Tak i tak.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | E-mail | Web | 5. února 2011 v 15:16 | Reagovat

Také jsme se koukali na tento seriálek, nemám ráda zlo a násilí, proto se na ty "střílečky" vůbec nekoukám. To jdu raději spát, není-li nic jiného. ???

2 Otavínka Otavínka | Web | 5. února 2011 v 17:31 | Reagovat

Milá Kitty, taky jsme se včera téměř nostalgicky loučili s Cukrárnou na ČT 1.  Herecká sestava byla doslova koncertem pro dušičku a náramným pohlazením. Škoda, že bylo tak málo dílů, ale já předpokládám, že Cukrárna má šanic ještě pokračovat. Ze začátku posledního dílu to sice vypadalo na konečnou, ale závěr otevřel onu slastnou naději na pokračování. Jinak totiž v té televizi není nic. Nejsme milovníci  detektivek, trillerů, vražd a dalších divných seriálů, bezduchých amerických komedií. Poslední dobrou většinu času jsme oba raději na PC než před obrazovkou. Takže jsme se opět sešli, co ? :-)  :-)  :-)

3 Benoit Benoit | E-mail | Web | 24. října 2011 v 22:30 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU