Záškodníci!

7. února 2011 v 13:45 | Kitty |  Vykutálenosti
Už nikdy je nechci do domu!!! Asi už nikdy!! Jenom mi škodí! No, musím se s nimi naučit žít...

Jejich existence je lákavá, jejich přítomnost je stresující a vůbec - nesmí do domu! Takto jsem už včera láteřila nad donesenými škvarky. Velká bedna dvou kilogramů hnědých pokušitelů mi upadla na stůl. Věděla jsem, že tím nastává lítý boj. Škvarky jsou úplně nahoře v pyramidě škodivých kalorických bomb. Těch se musím zříct a vyhýbat se jim. Jsou asi to nejhorší, co mě může na poli potravy potkat. Už půl roku si na ně musím dávat pozor!

Co čert nechtěl, podlehla jsem. Asi ani při objednávání přímo od výrobce jsem nedoufala, že se mi to takto vymstí. Bohužel - nejen mně.

Tušíc, že musím co nejrychleji zásobu pochutiny někam odklidit, nasypala jsem je do igelitky. Tu jsem zastrčila za sklenice se slepičím krmivem, nebyly vidět. A ani nevoněly. Tu chvíli. Po přesypávání pěkných škvarků mi zbyly tak dvě hrsti drobků. Osolila jsem je trochu s tím, že stejně neodolám. Neodolala jsem, tušila jsem správně. Pár špetek to mělo spravit. Když to nespravilo, pytlíček se zbytkem drobků šel do obýváku a s ním i celý pytel s dobrými škvarky. A to už jsem pádila pro zavařovačky s víčky a zavírací hlavou - jen co nejrychleji s nimi pod víčka. Vyrovnala jsem sklenice do hloučku, pytel vedle nich. Než jsem přišla s víčky, slyším šustění igelitu. Jasně, ruka mého šmátrala Pepína mezi škvarky. Pytel jsem mu vytrhla a přetáhla vrchem přes sklinky. Ukázala jsem na pytlík se škvarkovým šrotem - tam si může vzít, jsou solené jen málo. Na chvilku to pomohlo.

Přesypala jsem je do zavařovaček. Je zima, nějakou dobu vydrží, dám je do zimy. U některé sousedky zjistím, jestli a na jak dlouho to stačí. Chci je poslat na Moravu jako dárek mlsounovi od sestry, miluje je. Stejně ale nevím, jak to dopadne - lákají hrozně moc. Ani nasypané a setřepané škvarky jsem neuhlídala, za chvilku už cinkla sklinka o sklinku, jasně, Pepínova ruka zase na škvarkách.

Lepší si zlomit nohu na schodech než hlídat škvarky! Sama jsem si jich pár strčila za škraň. Večer budu muset vydržet bez masíčka. A ráno koukám, pytlík s drtí pěkně vysypaný a vylízaný, to Pepíno umí moc dobře. Chápu ho. Sama jsem nebývala lepší.

Teď jsou škvarky zavíčkované mimo dosah. Prý by stačilo dát je rozehřát, nasypat do sklinek znovu, zavíčkovat a otočit hlavou dolů. Nějaké sádlo z nich oteče na víčka a vydrží...

Jó, vydrží! Nejdýl vydrží, když je zítra ráno přesypu do igelitky, šoupnu do krabice s adresou, odnesu na poštu a odešlu k sestře na Moravu. Co nejdál!!!

Znám se! A už nikdy...........

Kitty



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | E-mail | Web | 8. února 2011 v 8:13 | Reagovat

Tak tyto záškodníky moc dobře znám. Také jim těžko odolávám, jenže já to mám lehčí. Nekupuji si špek, abych si vyškvařila škvarečky a je to! U Vás je to holt jiné! Tak hlavně, ať neškodí! [:tired:]

2 diviznacka diviznacka | E-mail | Web | 8. února 2011 v 12:54 | Reagovat

[1]: My taky neškvaříme, neprozíravě jsem to objednala i se sádlem (blíž k přírodě). Došlo oboje a já mám teď tenhle problém

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU