Ztráta problematická, zisk jistý

7. února 2011 v 15:00 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
Dnes jsem měla zvlášť výživnou vycházku. Po dvou poloudušených dnech doma jsem se rozešla do krajiny. Domů jsem došla po docela rušné procházce, plná nápadů. Kdyby každý z těch okřídlených nápadů měl přistát na mé spěchající postavě, asi by všechny neměly dost přistávacích prostorů. Ramena, pracující ruce, hlava a šikmá plošinka mých ňader. Asi by chudáci neměly kam spočinout. Proto spěchám po příchodu domů, abych je ubytovala v článcích na mém blogu...

Články přijdou, už se vaří kafíčko, větrám, aby mi to myslelo. Vše dnes začalo už na půl cestě. Zaznamenala jsem slastný nádech a výdech - kdy si toho důchodce v místnostech všimne! Proto musím a chci ven, do terénu, i když je to zatím tvrdá holá silnice. Terén je v zimě kluzký, dnes je sníh pryč, zase ale je na cestách blátíčko - kdo by čistil moje drahé složité pohory! Tak cvakám po silnici a zaznamenala jsem ten slastný nádech. Uvažuju - je mi odměnou za pohyb, že se můžu v dnešním slunečném mrazivém dopoledni takto krásně nadechnout. Čisťounkého sladkého vzduchu. Lidi si stěžují na drahotu. Tahle exkluzivita je ale nádherně zadarmo. Je to zadarmo, na to byste milí spoludůchodci mohli slyšet. Jen se vylámat z dusných bytů a obýváků. A - jste-li navíc blogaři, je to úplný balzám na mozek.

Uvažuju ještě v další dimenzi. Jde o ztrátu a zisk. Ekonomické kategorie - co my důchodci s nimi? Ale ano, jde i o nás dříve narozené. Pokud uvažujeme ekonomicky, za plus zpočátku beru i to, že i když se nechce do pohybu ztuhlým kloubům, přece se morálně šlehneme. Možná můžeme brát za argument i ztrátu času. Ale je tohle zde na místě? Relativně zdraví důchodci mají času dostatek a pohyb potřebují jako sůl. No, víte, jak je to se solí. Je nad zlato. Sůl jako chlorid sodný ve větším množství spíš škodí, pohyb jako sůl života zase spíš prospívá. V přiměřeném množství, v rozumné míře, třeba i za přítomnosti promyšlených pomůcek (zde míním trekové hole)...

Člověk v důchodu teprve začíná pořádně žít. Spěch a růst týnejžrovských let je ten tam, i slasti, strasti a odpovědnost středního věku jsou ty tam. Jsem v mladším seniorském věku - jak krásně to zní. Na "seniorském" se už nic nezmění, ale jsem pořád ještě v "mladším". Když jsem se do dozvěděla, udělalo mi to dobře. Je to spíš morální radost, přece jen...

Říká se, že důchodci nemají čas. Ale kdepak, čas je právě jejich silnou zbraní. Vždyť oni už skoro nic nemusí "na čas", výkonnostně! To nemusí znamená taky "mohou". Podmíněně zdraví důchodci mohou mnoho. Jen si to uvědomit, nechat se poučit a zlákat. Přece řada věcí, které mohou, nestojí nic nebo jen málo. Je třeba naučit se (!) dívat, kroutit hlavou ze strany na stranu. Tím myslím vidět. Poslouchat cvrkot a dávat do souvislostí.

Vždyť kdo vás nutí sedět POŘÁD doma? "Můžete" už třeba jen vyjít ven, mezi lidi, sednout si někde na lavičku nebo navštívit už léta nenavštívenou sousedku, přízeň. Udělat pár kroků před domem, ztratit pár slov s pejskařem o jeho miláčkovi, pochválit sousedku za pěkné muškáty nebo hodně bylinek. To byste se divili, o čem všem je možné se bavit třeba i s osádkou auta, hledající správný směr cesty. Záměrně pomíjím nákupní zájezdy, ale i ty mohou přinést něco nového, nějakou novinu či doteď neznámou paní ze vsi. Procházka jen pár kroků po louce se psem, který je celý rok zavřený doma - to je najednou dojmů, potěší nejen psíka. Můžete si najednou všimnout, jak se vám na vzdoušku krásně dýchá, no a když přijdete později domů, nic se nestane. Fakt se nic nestane, prostě přijdete odněkud později. Ale plní dojmů, svěžesti i při nepružných kolenách. Vycházka nemusí měřit dvacet kilometrů! Počítá se i dvacet metrů a to byste se divili (ale vždyť to znáte,ne?), čeho si na nich všimnete i koho potkáte a co se dá probrat na čerstvém vzduchu.

Bude brzy jaro. Už teď tepleji zasvítí sluníčko a to i důchodcům chutná jinak život. Taky je třeba si uvědomit, že čas nám uteče, ať ho promarníte stýskáním v nevětraném domě či ať ho prožijete v přírodě. Příroda začíná všude tam, kde není doma. I před domem můžete, když chcete, uvidět kvést sedmikrásky, dokonce i v zimě, celý rok.

Tohle prozření u mě začalo první procházkou...

Kitty




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | E-mail | Web | 8. února 2011 v 17:10 | Reagovat

Přiznám se, že už bych také ráda prozřela přírodou, ale ještě nesmím. Teplota už sice není, ale kašlík a rýmička ještě zlobí. Už to ale určitě nebude dlouho trvat a jdu ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU