Bettex

19. března 2011 v 14:03 | Kitty |  Živočíškové a mazlíci
Slovíčko v nadpisu článku budete vidět častěji. Za dnešní procházky mi svitlo...

Naše nová fenka Betty dostala u mě, zatím v duchu, jméno BETTEX. A to proto, že se jmenuje Betty, ale je to současně semtex v psím kožiše. To všechno dohromady je naše asi desítiměsíční kříženka knírače a jezevčíka (snad, protože je nalezenečkem).

Dnes poprvé jsem se vydala na nákup do vsi, oslavenci Pepínovi pro Rychlé špunty a kousek šunkáče. Odpoledne půjdeme k sousedě Martě, zítra má narozeniny. Spolu slavíme ledasco, tak se sejdeme, pokecáme, dáme si bublinky a dobrou vůli spolu budeme mít. Ono spojit tyto dva oslavence je celá věda. Totiž - Pepíno je doma pořád, ale slavit nic nechce. Marta je zase "poletucha". Což znamená, že chvilku doma neposedí, pokud zrovna nepeče na nějakou slávu. V tom je mojí záchranou, protože já s kvasnicemi nekamarádím! Ale zpět k věci Bettex.

Dnes poprvé jsem si vzala nordické hůlky, že zkusím mít Betty navolno a zapnula bych ji až když by jelo auto. Ona zatím spolehlivě poslouchá na přivolání. To jsem si dala! Cesta tam - dobrá, aut jelo málo, ona cestu neznala navolno, protože jsme trasou už šly s vodítkem. Dnes jsem spěchala na nákup. Zapnout ji k chůzi s hůlkami nejde, to bych musela vodítko držet v zubech a při její cukatúře bych je každou chvilku sbírala se země. Zpět to bylo horší. Cestu už znala a "prostě se rozletěla po krajině". Točila po pankejtech, poli a silnici svoje kruhy tak samostatně, že jsem trnula. Jak se rozběhala, bylo to o hubu. Musela jsem zase přejít ze silnice na meze, po nich klouzat a brkat jen proto, aby Betty šla mimo silnici. No dřina, ještě že aut nejelo moc. Navíc když řidič takové chlupaté nadělení uviděl, coural se kolem nás preventivně dvacítkou s očima na šťopkách. Nejhorší to bylo dvacet metrů od nás. Dojela Marta s autem, Betty ji mínila z velké radosti "oblátit". To už byly hůlky prásknuté vedle silnice, lovila jsem psici u Marty, do toho dvě dojíždějící auta - lepší vymalovat či vyhořet!

Příště už s naším "Bettexem" do vsi s hůlkama nepůjdu ani náhodou. Ze všech stran slyším odpovědi na naše stesky -"chtěli jste ji, tak si nestěžujte" a "Betty, ty se nedej!" Je vám jasné, že stesky jsou spíš postesky, máme ji rádi. Máme, máme, musíme ji mít rádi oba a všichni. I když někdy přes stisknuté zuby cedíme nelichotivé názvy pro naši "chtěnou". Už má poznačené všechny, se kterými se potkala.

Nejen já s ní mám potíže. Za zády slyším záznam boje Pepína s Bettynkou. Vyskočila mu na klín, on ji nutil seskočit. Vzápětí slyším:

"To je hrozný, ono to snad ani nedopadne na zem a už je to zpátky!"

a už ji má zase zpět na kolenách. Míní ho olizovat při luštění osmisměrek. Kde jsou ty časy, kdy chtěl, aby se stala venkovním psem. Venkovní pobytovnu má, tu zná z předváděcí ukázky Mařence, ale bytuje v obýváku.

Večer musíme vážit, kam pověsit mobily, modráky a rádiovku, svetry a různé ponožky. Nakonec už natvrdo došlo na stojan na infúze. K tím jsem spíš koketovala, že tam budou větrat modráky. Teď je to tvrdá realita. Když nepověsíme mobil do výše dvou metrů, tak se nějak dostane na kožené křeslo a do rána by byl mobil "nebyl." Večer visí stojan na infúze ověšený textiliemi a částmi oděvu spolu s oběma mobily. Už sežvejkla Pepínovi na jeho Nokii anténku, můj už včera stáhla za poutko se stolu a táhla si ho do svého pelechu. Ta nás naučila předvídat a uklízet si po sobě a ne nějaká suchá společenská pravidla.

Nakonec budu ráda. Já jsem mohla argumentovat jak jsem chtěla, modráky s ponožkami a košilí a tepláky a... a... a... jsem Pepína uklidit nenaučila. A stačí necelých šest kilo chlupů a zubů naší lásky a všechno hezky větrá a je uklizeno dva metry nad zemí! To byl nápad! Kdepak automatický vysavač - Betty funguje všestranně. Rozlepené boty nešlo celý měsíc zalepit, vložku v botě upevnit - a najednou je přilepení odkousaného svršku mých domácích zdravotních pantoflí okamžitou akcí a přitom "se" slepily boty, vložka už je taky přilepená... Náhle je Pepíno aktivní, že ho nepoznávám. Pořád si všem stěžuje, co Betty provádí, ale uhýbá jí všude, jeho miláček přece nebude ležet na koberci, když může hačat na jeho kolenách. Žehrá na to, že ho neposlouchá. Není divu, on fachčí na farmě a já vlaju za naší chlupaticí třikrát denně i v dešti. Ona přece musí ven, aby dobře rostla!

Naše Betty ví jak na nás! To by bylo, aby se pořádně neuklízelo!

Kitty


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 19. března 2011 v 15:00 | Reagovat

Tak vidím, že máte doma opravdu pohodu a navzájem mezi vámi kraluje bezmezná láska a to je dobře! Mějte se všichni tři krásně! :-P

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. března 2011 v 17:57 | Reagovat

[1]:Bezmezná opravdu, ale co to stojí nervů a času! No chtěli jsme to, máme co jsme chtěli. Ale jo, milujeme ji. Rozčeřila náš příliš uklidněný život a přinesla oddanost a pohyb do našich dní. Na začátky Kittynky už se ani nepamatuju, ale asi tolik "smetákovatá" nebyla, byla to kníračka dáma. Však Bettka taky dospěje. A než!!! :-?

3 Otavínka Otavínka | Web | 20. března 2011 v 1:25 | Reagovat

Milá Kitty, no to je krása, jak vás Bettynka vychovává k obrazu svému, místo, aby to bylo naopak.Ohromně se tím vždy bavím. :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. dubna 2011 v 23:05 | Reagovat

[3]:Ty se možná bavíš, ale my už jsme v okolí známí tím, že pokud jdeme s Bettkou a pustíme ji navolno, tak za chvíli voláme, lákáme, křičíme, hrozíme a znemožňujeme se až bůh brání. Teď chodím už jenom já s dvacetimetrovou šňůrou v zásobě. Okolojdoucí pes nebo člověk a je po vypěstovaných návycích, pokud se nějaké drobné podařily. Ach jo, už jednou tančil proutek... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU