Vietnamci a maturanti nás vyléčili

17. března 2011 v 19:22 | Kitty |  Úvahy a zkušenosti
K ukončení závislosti na kouření mi stačila jedna věta...

Svého času jsem kouřila, abych zapadla do kolektivu, tam kouřili všichni. No, málinko, spíš abych byla trendy, jak se teď říká. Vyučila jsem se frézařkou a nastoupila po dvou letech v továrně-živitelce do učiliště-živitelky na třicet let. Jako plánovačka jsem byla ve středu cvrkotu, musela jsem zapadnout mezi všechny ostatní - kuřáky.

Po pěti letech mě čekala etapa práce vychovatelky. Dostala jsem na starost Vietnamce. Učně strojírenských oborů. Fronťáky, samozřejmě kouřící. U nás ostali zákaz kouřit na patře, potom v pokojích. Přitom já jsem ve své vychovatelně na témže patře kouřila. Jednou mi jejich vedoucí, stejně starý jako já, oponoval. Když kouřím v pokoji já, proč by oni dospělí fronťáci nesměli kouřit taky ve svých pokojích, když celé patro bylo od dalších pater s českými učni jakžtakž odděleno.

To mě dostalo. Došlo mi, jakou má pravdu! Byl zhruba stejně starý jako já, dobře jsme vycházeli a museli jsme spolupracovat. Odpověděla jsem mu okamžitě, na to si živě vzpomínám.
"Tedy dobře, uznávám nevhodnost mého kouření mezi dlouholetými kuřáky".

Chtěla jsem, aby nekouřili v žádných pokojích na našem patře. Vymyslili jsme dohodu: když všichni přestanou kouřit v pokojích na celém patře, aby si neotravovali vzduch, přestanu i já kouřit ve vychovatelně.

Sešli jsme se všichni v naší krásné společenské místnosti a čestnou dohodu jsme spolu uzavřeli. Přímo tam jsem přidala svůj příspěvek k dohodě - přestanu kouřit ihned a nastálo. Oni dostali místnost, kde kouřit mohli: aby si fakt v pokojích neničili vzduch.

Kdo víte, jak to tehdy fungovalo mezi Vietnamci, kteří se přijeli do Česka vyučit, pochopíte, proč se to podařilo. První vlna Vietnamců byli ještě spíš děti papalášů nebo se sami přihlásili. Druhá vlna byli už jen fronťáci. Dostali to rozkazem nebo jako stranický úkol. Vlast potřebovala mistry pro hospodářství, kteří by byli zárukou vzniku jejich zničeného průmyslu a výroby. Těsně po roce 1975, po ukončení války s američany. Měli se vyučit a odjet dělat seřizovače domů. Tohle byla první i druhá vlna, deset "děvčat" a třicet "kluků", jak se tehdy říkalo. Hlavní v této věci je to, že měli nad sebou výhradně vojenské velení. Vedoucí všech Milan byl velitelem všech, zástupce "strany" měl zase stranickou moc. A "nekouřit v pokojích" dostali prostě jako rozkaz!
Byl bezvýhradný, věc byla jasná. Ještě jsme s vedením učiliště dohodli detaily za účasti velitele a nás. Dobrá věc se podařila.

Co z toho vyplynulo pro mne? Od toho dne doteď jsem si nezapálila. Ani jsem neměla nikde bokem berličky. Jsou dosud svědci. Dala jsem čestné slovo dospělého člověka dospělým lidem. Stejně jsem o nic nepřišla, kouření pro mě nebylo nezbytnou věcí. Už jsem byla v jiném kolektivu pedagogů s jiným náhledem na věc.

Postupně s kouřením práskl i náš vedoucí vychovatel. U něho to bylo jinak. Kouřil i čtyřicet denně. Na "vedlejšák" dělal tělocvikáře u maturantů. A jednou se stalo, že v terénu našim drakům-maturantům v běhu nestačil. Neudýchal to. Poradil se s doktorkou a vymysleli systém. Vyhodil otočný popelník, který schoval desítky špačků, při chuti na cigáru vletěl do tepláků a dal si deset kilometrů běhu, který nadpracovával. Čásek somroval o cigaretu, asi po měsíci byl čistý (přesnou dobu už nevím). Už nikdy nekouřil, nezačal, nekončil. Postupně nás bylo víc a víc.

Vždyť "Moderní je nekouřit!"
Kitty



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Brita Brita | E-mail | Web | 17. března 2011 v 19:52 | Reagovat

Hm, teď se mi podařilo najít další článek o vyléčeném kuřákovi. Jako nenáviditel cigaret si mnu ruce. :)

2 jezura jezura | Web | 18. března 2011 v 13:27 | Reagovat

Tak se mi to líbí! Já jsem také vždy říkala, že jsem kouřila, když to bylo moderní a teď nekouřím, protože je to TEĎ moderní nekouřit! Sama si umím poručit, to není problém, ale sama se umím i poslechnout a to bývá horší pro mnohé, že?

3 otavinka otavinka | Web | 19. března 2011 v 0:33 | Reagovat

Když jsem byla ještě v zaměstnání, tak jsem si nedovedla představit, jak budu moci existovat bez kávy a cigarety. Nebyla jsem schopna vymyslet větu a najednou to jde. nehledě na to, že bychom to asi ani finančně neutáhli. Nejvíc mne dojal můj muž, když říkal "no, ale já jsem kouřil ekologicky", tím myslel, že nešlukoval.Přeji hezký víkend a pro vás sváteční, že ? :-D

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. června 2013 v 21:50 | Reagovat

Nekouřila jsem nikdy a nechybělo mi to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU