Zlatej panelák!

1. března 2011 v 17:57 | Kitty |  Jak žijeme na farmě
Letošní zima je podivná...

Odcházím na vycházku, už oblečená do vycházkového "stejnokroje". Začínám se obouvat do "drahých vycházkových" pohor s uvolněnou kožešinovou teplou vložkou. Dávno připomínám, že by bylo potřeba ji přilepit. Obuvníkovi jsem to nemohla dát, Pepíno si s tím poradí! Radí si s tím už měsíc a nic. Doobleču se do bundy. V zimě si narážím ještě čepici a rukavice. Zima je vůbec nepříjemné období, člověk se musí oblíct jako cibule. Vycházím ze dveří a zase se vztekám - nejdou zavřít, železné futro nějak nabobtnalo, přirážím dveře silou - ještě tohle! Dveře v kuchyni se chovají zrovna tak, do těch dveří nevcházím, do nich se vkopávám. Zlatej panelák!

Konečně jdu zase po stejné trase. Zase budu mít zalezlý mráz pod nehty, protože po řadě dní dnes fouká severák. Cestou vidím hnědá pole s ostrůvky zledovatělého sněhu, místy jsou celé léze zmrzlé vody, jiná místa jsou oslizlá mokrým bahnem místo hlíny. Pořádnou zimu se snížkem už ani nepamatuju. Při sněhových peřinách by bylo tepleji a veseleji. Jdu, drtím mezi zuby nadávky na mizerný vítr, zase sotva dolezu k Mařence k nahřátí zmrzlých prstů. Cestou mi napadá důvod, pro který jdu za ní. Anketa.

Anketa! Při vycházkách budu sbírat podpisy na petici s požadavkem, aby už konečně politici odsouhlasili zrušení zimy! Já nemám zimu ráda a taková studená, mrazivá, s oblemtanými cestami, bez sněhové peřiny na obilíčku, dlouhá, mizerná - ta mi chybět nebude! V celém domě od rána do večera zima, pořád zmrzlé prsty nohou, navlečená ve svetru z mých tlustých dob. Na hlavě čelenku, protože je mi po chřipině pořád zima do hlavy a uší. Chrámu po domě v plstěných důchodkách o kolik čísel větších, abych vydržela. Mizerná zima...

Včera se ukázalo sluníčko a docela mi to zlepšilo náladu. Amarylisky jako jedna kytka vyhnaly květní prstíčky. Více světla jim svědčí, jim ta morna doma nevadí, docela si lebedí. Už očima vytahuju sněženkové hlavičky, ale u nás na Vysočině to bude ještě trvat. Hlína je jedno mokré bláto do hloubky. Včera jsem se snažila hrábnout do zplesnivělé loňské trávy, pročesat jí hřívu a ukázat drobné zelené vlásky slepičkám na zobnutí. Nešlo to ani hrabat, trhaly se celé trsy, je to vespod zmrzlé - škoda námahy.

Říkáte si: ta je dnes rozbrblaná! Máte pravdu. Studená zima mi dělá naschvály. V domě je všechno promrzlé, namrzlé, nabobtnané a odloupané. Z oken tečou potoky vody na zem, nestačím rotovat kolem parapetů, ždímat a sušit supersavé textilie. Málem mi v kalužích na verandě odplaval rotoped. Divíte se, že zde šplouchám žlučí? Ruce mokré, hadry s vodou z oken plné ledu - kdo by jásal. Ať už přijde jaro!

Možná jsem to zavinila já. Pozdě jsem to pochopila. Kdybych už dávno sesbírala dostatek podpisů na zrušení zimy, která se mi nelíbí, už by bylo jaro. Politici mají také namrzlé mozky z takové zimy, nemyslí jim to normálně, natož teď. Aby měli pokoj, rychle by bývali odsouhlasili můj návrh, aby ho měli za sebou. Odsouhlasí i horší ptákoviny, tak proč ne tuto? Už dávno jsme se mohli dívat na vrstvy sněhu ladovské zimy, protože proti ladovské zimě v načančaných sněhových peřinách nic nemám. Tahle mizerná zima by byla zrušená, už by neměla šanci nás otravovat. A já bych na vycházky vyrážela z fungujících dveří, bez čepice a rukavic. Tyhle atributy studené zimy ráda oželím, celé roky jsem v čepici ani v rukavicích nemusela chodit, navlečená jako cibule!

Tenhle článek je posteskem. Znám život v paneláku, kde se pořád topilo. Netáhlo okny, natož abychom kvůli potokům vody rotovali vždycky, když prší. Pohoda s pokoji, kde se dalo pořádně uklidit. Lad vyskládaných pantoflíčků, v nichž se dalo chodit celý den bez omrzlin. Možnost si volně větrat. Zde se větrá krátce okny dokořán, protože se nedají použít neexistující ventilačky. Byly tam, už léta nejsou. Řvala jsem, ať je znovu zprovozní, protože se nedá dost větrat a roste plíseň ve všech rozích. Tak bych mohla pokračovat, zlatej panelák...

Jó, panelák!

Jenže - zde mám zlatého mužského, kterého miluju. Pobíhají a hlomozí zde slepičky, za které mám odpovědnost. Rodí se a už se ukazují králíčci, ke kterým se chodím nabíjet energií. Na moje ruce a záda čeká půda a plevely, kterým se tak dlouho a intenzívně klaním až k zemi. Už zelenají ostříhané fuchsie za okny i ibišky, přezimující ještě tuto první zimu v domě. Ani nevím, co s nimi, jsou venkovní a já nemám místo, kde by mohly žít. Jsou plodem experimentu s jejich množením. Mně se zazelená i noha od stola a co teď s tím?!

Anketa neanketa - jaro stejně přijde i beze mě. Už se těším. Co v paneláku? Už jsem si zvykla a je mi zde dobře. Měnit už nebudu, sousedky mě určitě potřebují a já je! Asi to přece jenom nechám na koňovi a na přírodě. Co už teď?

Kitty

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bohunka Bohunka | 1. března 2011 v 20:02 | Reagovat

Milá Kitty,vydrž,jaro bude co by dup a vyhled z okna na rozkvetlou zahrádku,ti všechno vynahradí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU