Artur, Robin, můj muž a já

11. dubna 2011 v 0:08 | Kitty |  Dynastie křečků
**************************************************************************************************************************
Překládám vám zde texty mé dávno stvořené, nadlouho ztracené a teď znovu objevené knížky o našich křečcích. Je z doby mého manželství před více než patnácti lety, proto se tam objevuje "můj muž". Obé už není aktuální. Na etapu života s křečky s nostalgií a láskou vzpomínám. Proto ji teď předkládám k vašemu laskavému přečtení. Buďte shovívaví, prosím za všechny.
**************************************************************************************************************************

Artur, Robin, můj muž a já
Vdala jsem se v už dost pokročilém věku. Proto nebyly ani děti. Ale ženská potřebuje něco hebkého, milého, krotkého a přítulného pro své ťuťuťu a ňuňuňu... Po delším sondování přišla řada na normální vydírání mého muže. Když nemáme dítě, tak ať mi dovolí aspoň - křečka. Následovaly nenápadné a pak častější obchůzky nově zřízeného obchůdku s křečky, morčaty a podobnými miláčky.

Ten první dar - k narozeninám - byla učiněná křeččí dobrá víla. Malý mandžurek, klidný, přítulný, ochočený. Žil ve slepé víře, že jsme tu vlastně kvůli němu a on může všude vlézt. Svět je tu přece pro něho a vždycky je v případě nouze nablízku naše ruka. Očka jako korálky - Korálek. Čtyři měsíce lásky ke Korálkovi skončily nehodou. Jednou snědl angrešt a jeho slupka mu obalila vnitřek žaloudečku - uškytal se chudák k smrti. Po uhynutí a pitvě jsme ho pochovali v jeho oblíbeném kokosu. Dodnes vím, kde leží a kdykoli se dostanu na Moravu, moje zraky hledají místo, kde jsme mu ustlali. Zůstalo po něm prázdné akvárium a touha. Mít zase kamaráda z rodu už známého.

Znovu obchůzky známého obchodu. Až jsem tam jednou uviděla svůj ideál - maličkého medvídka. Takto odborně křečka zlatého medvídkovitého. Hleděli jsme na sebe a já se rozhodla. Mám povolení a tento se mi líbí. Musím mít právě tohoto, protože se na mě zjevně těší. Ale - musím dát mužovi šanci, aby mi ho mohl opět darovat.

Můj medvídek na mne nepočkal. Pak jsem rozjela pátrání i jinde. V Brně při cestě k holiči jsme obešli vícero obchodů. Nic - jen angorští, malí, růžoví. Jedním slovem - jiní. Uběhl pak snad měsíc, než jsem znovu navštívila náš obchůdek.

Byl tam! A nebyl sám, bylo jich víc. Úprk domů, peníze do hrsti, telefonát mužovi a upaluju, aby mi opět nezmizel. Nezmizel, naopak. Při vyptávání na jejich držbu mi dobrý muž obchodník doporučil raději dva. Okamžik zaváhání - co když, než se opět dovolím, mi ho (je) prodají! Riskuji a kupuji si tedy dva medvídky. Vybírám pozorně - zdravé zvířátko je rychlé, čilé. Mám je! Ještě se ptám, co by se stalo, kdybych vzala třeba jednoho medvídka a jednoho džungarského:

"Jé, paní, to byste viděla, za hodinku už by se objímali a velký chránil malého!"

Vzala jsem si tedy oba velké. Hodlala jsem už odejít, ale své akvárium jsem měla doma. Obchodník mi pomohl. Obdařil mě krabicí, sestavenou ze dvou nespojených polovin. Já do ní nalodila bystré a čilé medvídky a odešla domů. Tedy přesněji řečeno před obchod. Hned po pěti metrech se mi jeden z těch čiloušů proškrabal mezi těmi dvěma půlkami dole a vmžiku vypadl k patě domu. Druhý ho hodlal následovat s elánem hodným lepší věci. Nastala panika - jeden v blátě uprchne a druhý snad poletí na druhou stranu! Dobrá žena mi pomohla scvaknout půlky krabice se zbylým křečkem a já přískoky lovila utečence. Po polapení nedůstojný útěk do auta a děsivá cesta domů. Zde jsem je pustila do akvárka a čekala na pochvalu.

Muž zjihl pohledem na dva medvídky, kteří se zrovna protáhli po posilujícím spánku. Nejisté poťápnutí obou po hřbítkách a mé povídání o tom, jak jsem uspěla. Padla i rada onoho pana vedoucího o objímajícím se malém a velkém křečíku. A že medvídci dost vyrostou... Muž zvážněl a uslyšela jsem úvahu, jak by to bylo fajn. On že by chtěl raději malého. Navíc se měli oba čile k světu a on sám byl vyděšený mojí dopravní příhodou. Takže jsem hned druhý den odjela do prodejny, rezounka jsem vyměnila za malého džungaříka. Dostali svoje jména - velký byl ARTUR a malý ROBIN. Doma jsme čekali, která to hodina rozhodne o tom, že se budou objímat a malý bude jako pod křídly toho velkého!

Ještě začerstva jsme na náplast napsali KŘEČEK MEDVÍDKOVITÝ a KŘEČEK DŽUNGARSKÝ a nalepili je tam, kde si každý zvolil své místečko v akváriu. Protože jsem znala křečky z dřívějška, radila jsem. Však vy, kdo jste je někdy chovali, víte co. Rada se setkala s ujištěním, že on VÍ - a pokojně upadla v zapomenutí.

Nevím už, co bylo dřív. Kousnutí nebo vřískot. Vlastně vím, protože po nestřeženém vsunutí tlapky mého muže následoval známý bleskurychlý pohyb malého miláčka, rafnutí a vřískot. Vřískal však můj muž a pod názvy na náplastích se objevilo připsané:

"Křečík mandžurský - Divoká šelma!"
"Křečík medvídkovitý - Klidný."

Existuje i autentický snímek mého muže, který si pro svou maličkou šelmu sahá v kožených rukavicích! No a vřískot jako takový? Po čtyři měsíce zněl v denní i noční době. Zpočátku to rvalo naše uši a pohled na zaklesnuté křečky, řev a víření pilin s následným divokým úprkem malého a velkého byl vysilující. Říkali jsme si: ta hodina smíru musí přijít, říkal nám to znalec! Když to bylo stále stejné, občas nocovali jeden v akváriu a druhý s nutným zabezpečením ve dřezu z PVC. Nedůstojné, avšak nutné opatření, aspoň v noci. Co se dělo ve dne, kdy jsme nebyli doma, bůh ví.

Nezakousli se, ačkoliv jsme prožívali horké chvíle. Do čerstvě zakousnutých jsme cvrnkali, abychom je oddělili, protože dostat se mezi ně rukou... Po čase v dřezu nocoval už jen Robinek, protože Artur se nějak dostal ven a nastalo hledání. Našli jsme ho v plynovém sporáku dole mezi plechy, jen díky poslechu a mé dávné zkušenosti. Pak se dlouho a soustředěně myl a my vychutnávali velkou štamprdli slivovice po tom úleku.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 11. dubna 2011 v 9:57 | Reagovat

Milá Kitty, no to bude báječné čtení na pokračování. Doufám, že dodáš taky fotky, ale už teď jsem se bezva bavila. Hezký den přeji. :-D

2 Latryna Latryna | Web | 13. července 2011 v 6:24 | Reagovat

Veru, aj mne chýbajú obrázky k článkom!!!! :-(

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 21:57 | Reagovat

Hele, dobrá story, jdu si počíst dál. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU