Hlava jde kolem!

1. dubna 2011 v 21:47 | Kitty |  Vykutálenosti
Příští týden předěláváme v domě elektriku. Znalí mě straší, vyjadřují mi soustrast a už to postupně začíná...

Dnes jsme začali stěhovat. Na řadu jako první přišla ona čalouněná křesla. Pepíno přitáhl před dům kárku a prý, ať mu jdu pomoct. Už hlomozil v "zadnici" a vytahoval první křeslo. Vynesli jsme je před dům a já jsem se docela vylekala. Psala jsem o zborech a zatím jsem stěhovala normální rozměrná čalouněná křesla. Při vynášení jsem poslouchala, že začíná pršet, tak ať dělám, v dešti nepojedem. Vyloženě jsem najednou nechtěla křesla dát. Smlouvala jsem, že "na půdu", opravdu mi jich bylo líto. To je tak vždycky. Bojovala jsem za jejich zachování jako lev. A to jsem se v minulém článku prsila, jak ráda je vyhodím do kontejneru. Už "dědináčím"!

Na půdu to teda opravdu nešlo. Obě jsme naložili na modrou kárku, i sedáky a dokonce i kolečka jsem musela vydat, i když jsem si sedáky a kolečka mínila nechat. Sedáky na sednutí na zápraží, když něco dělám. A jedna kolečka jsme stejně nenašli. Pořád jsem se divila, proč je tak důležité, aby to nezmoklo, když to v kontíku stejně promokne, dnes poprchalo. Obě jsme složili na sebe, sedáky nahoru, a docela pracně jsme je pomocí pavouků poutali k sobě. Bylo mi to divné - kontejner je od nás nejvíc sto metrů, mohli jsme to klidně vézt nadvakrát po jednom. Jenže to upoutal, zavřela jsem Betty ve dvoře a mínila jsem ta dvě krásná křesla pietně doprovodit na poslední cestu. Stále jsem smlouvala. Že třeba by se to dalo někomu zadarmo nabídnout... Od začátku celé akce jsem poslouchala Pepínovo prohlašování, když už mi všichni blogaři odsouhlasili, že do kontíku, tak to pude do kontíku a basta. Že nebude poslouchat moje nářky, jak křesla zavazí, jak jsou zničená. Že přece když to půl roku nepotřebuju, tak se to musí zkrátka vyhodit, celý blog na tom trvá!

Vyjeli jsme, přestalo i poprchat. Už se nedalo nic dělat. Přejeli jsme můstek před domem a měli zatočit doleva. Jenže jsme zatočili doprava! Trošku jsem si oddechla. Kontejner teda nebude, je odloženo, dá se něco ještě dělat. První naděje byla souseda Marta, ale nezabočili jsme k ní. Jeli jsme pořád rovně. Bádala jsem, ke komu by měla podle rozhodnutí mého nejuvážlivějšího nakonec přijít. Ale i další štace nenastaly, jeli jsme pořád dál. Ještě jsem zadoufala, že třeba uznal za vhodné je usalašit zatím na novostavbě u Mařenky. Ale i okolo mostku k novostavbě jsme přejeli - to už jsem nevěděla, která bije. V druhé části dědiny je taky určitě kontejner - ale že bychom za trest jeli kilometr do kopce a pak to hodili až v dědině? Co myslíte, jak to skončilo?

Obvykle. Mostek jsme sice minuli, ale vzápětí zastavil, zacouval a už jsme pracně přejížděli příkopu, pak bokem kolem domu až dozadu. Tam otevřel a obě křesla jsme opatrně odnesli do novostavby. Večer jsem pak potkala manžela Mařenky a ten mi řekl, že byl na stavbě a křesla tam jsou. Věděl o nich. A prý o nich věděla i Mařenka. To je celý můj nejmilejší! Asi se domluvil s Mařenkou a umístil je tam. Stejně bych je asi nedala. Přece jen: je to jako v bývalé hře "Milionář" - nápovědy a poradci radí, ale rozhodnout se musí člověk stejně sám. Na tohle řešení bych asi v nouzi přišla sama, už při malování jsem smlouvala s Mařenkou, jestli bych je k nim nemohla zatím "odložit". Tehdy mi to odsouhlasila, dnes na toto řešení přišel můj hospodář.

Co dál s nimi? Řešení se jistě najde. Hlavně když nevratně neskončila v kontejneru. Možná by tam ani dlouho nepobyla, všichni z okolí nahlížíme do objemného kontejneru. A co tam někdo vyhodí, může se zase někomu hodit. Stejně jsem prvně uvažovala, že je rozeberu na prvočinitele a využiju všechno potřebné z nich jinak. Jen do okamžiku, než jsem je držela v ruce a stěhovala pryč. Tentokrát mi chyběla morální i faktická příprava na jejich odstranění (pro dobu sekání elektriky). Ale dopadlo to jinak. Pro křesla dobře. Co bude dál - uvidíme.

Kdyby byla rozbitá, už by ležela v kontejneru a bez mojí lítosti. To by bylo rozumné řešení. I toto řešení je rozumné, aspoň pro příštích pár dní. Co bude dál přinese budoucnost. Třeba je bude někdo potřebovat nebo...

Nebo co - sama nevím. Dnes to ale neřeším. Pro dnešek a pár příštích dnů je vyřešeno.

Tak mě vyšinul z rovnováhy, že když kolem nás projíždělo auto s vlekem a on mi jmenoval místního podnikatele, dočista jsem nepoznala, který to je. A to je to manžel mé masérky a její dcery, která mi dělala krásnou "vášnivou červenou" barvu na vlasy. Kolem jejich domu jsme zrovna procházeli. Jsou ve vsi další dva stejného jména, ale k nim mi to auto nepasovalo. Až když jsem večer šla nazpět z knihovny, zase jsem šla kolem jejich domu. Uviděla jsem za domem ono auto a došlo mi to. Z jejich rodiny "potřebuju" manželku a dceru, manžela jsem coby majitele toho auta nevnímala. Tak už jsem ztumpachověná! A to to teprve začíná...

Kitty

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 adaluter adaluter | Web | 1. dubna 2011 v 23:42 | Reagovat

Jo, jo takhle skončím nakonec taky, proberu věci, dám to tašek, že to vyhodím, uplyne pár dní a už do nich lezu, co by se přeci jen ještě hodilo. No tak co, takhle na dálku, to se nám to radí, ale když to nejde, tak to nejde.

2 otavinka otavinka | Web | 2. dubna 2011 v 0:26 | Reagovat

Milá Kitty, konečně se po dlouhé době dostávám na Tvůj blog. Křesla? Kdyby bylo místo, vůbec bych se jich nezbavovala. Je to nejpříjemnější sezení. Ale jinak dělání elektřiny je pěkná zabíračka. Hlavně si dost dobře opatři počítač. Ten jemný prach ze sekání vleze naprosto všude. Obal počítač do igelitu a nějakého hadru. A hlavně přeji ať to ve zdraví přežijete všichni. :-D

3 jezura jezura | Web | 5. dubna 2011 v 13:30 | Reagovat

Tak stěhování začalo? Vůbec ti to nezávidím, ani nepřeji. Když jsme doma měnili křesla a gauč, křesla "letěla" oknem dolů a na skládku. Nemáme barák, tak bych to stejně neměla kde schovat. [:tired:]

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. dubna 2011 v 22:58 | Reagovat

[1]:Tentokrát to dělám a pěkně od podlahy. A mám úspěch (za všechnu námahu se sekáním elektriky): Našla jsem jeden nástřel ztracené knížky o křečcích. Je to jen text, ale aspoň něco. Napíšu to na blog, ať to potěší aspoň mé čtenáře. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU