Logika mimořádnosti

13. dubna 2011 v 14:05 | Kitty |  Vykutálenosti
Včera večer lákal Pepíno malou Betty na vyčůrání. No večer, bylo to pár minut před půlnocí. Bettka pilně chrupala na mých nohách, anžto si pečlivě hlídá svého páníčka. V našem případě jsem už jasně páníčkem já. Chodím s ní na vycházky i v dešti, sprchuju jí tlapky, trpím jejími obstrukcemi při česání, vařím jí. Prostě - od "páníčka" se jí nechtělo, ale musela.

Za chvíli se přikutálel i Pepíno. Oči navrch hlavy a slyšela jsem, jak si povídá jakoby pro sebe, ale tak, abych to samozřejmě taky slyšela:

"Vidíš, jak je to šikovný. Jedny dveře vysazený a druhý zamknutý. A nikdo se k nám nedostane!"

Stalo se totiž, že letěl v noci ven s čubou a "zapomněl" (on ale nikdy nezapomene, to už si připravoval předmět ptákoviny, kterou mi řekne), že jsou hlavní dveře na dvůr zamčené. V noci je vždycky zamykáme, co kdyby zloději... Náraz větru se do nich zvenku opíral a on nemohl odemknout. Betta vyběhla bočními futry bez dveří bez zaváhání. Než odemkl a vyšel už měla hotovo a štěkla u dveří jídelny.

Když se vrátil i on, svůj zážitek zhodnotil:

"Dobývám se do zamčenejch dveří ven a ona to má hned!"

S těmi dveřmi do verandy máme potíž. Když jsme asi před třemi roky malovali, vyfňákala jsem si, aby s okny natřeli i oboje palubkové dveře na verandě. Pořádně natřeli! Vzali je teda k sobě do dílny, opálili a pěkně natřeli. Nechápala jsem, proč Pepíno němě spíná ruce a zvedá oči k nebi. Teď už jsem to pochopila: v zimě loubky navlhly a jak byl tmel vypálený, tak se loubky rozestoupily. Dveře nešly zavírat. Od zimy se u nás práskalo dveřmi, aniž jsme se hádali. Museli jsme hlavní dveře silně přibouchnout. Vedlejší dveře nešly otevřít vůbec. Teď při sekání elektriky chlapi u těch vedlejších zabrali a pro změnu jsme je zase nemohli zavřít. Byly založené židlí po celou dobu rekonstrukce elektriky a teď v silných větrech se otevíraly. Včera jsme je vysadili k opravě. Donesli jsme je oba na zápraží, jsou hodně těžké. Já jsem pak šla do zrušovaného chovatelského obchodu pro pekáč Bettě. Po mém odchodu se přehnala silná přeháňka s bouřlivým větrem a Pepíno je místo přikrytí sám stěhoval domů. Stokilové dveře ve vichru - ale ani nešpitl. Večer ve svých futrech nevisely a tak vznikla popisovaná situace. Prostě síla zvyku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU A BRZY NA SHLEDANOU